První porod

Reaguji na Nikicoko: A máš srovnání? Já mít císaře budu, potvrdil mi to gyn. už teď, že mi ho naindikuje - kvůli operaci v dětství u nemoci, kde se normál. porod vůbec nedoporučuje. Navíc mám dle něj i úzkou pánev a taky vysoké dioptrie, což jsou už tři faktory proti normálnímu porodu, tak jsem v klídku.

Je dobrý, jak všichni před porodem řeší, jestli jsou oholený a jestli se nepo..., ale těmto otázkám se po porodu od srdce zasmějete, protože když začnete rodit, tak ikdyby padaly z oblohy ***** s hákama, tak vám to bude prostě jedno. Jinak tedy ke konci těhotenství jsem se holila po paměti, myslím, že to neni problém, když se někdo holí X let, tak to prostě zvládne jako nic.

Přirozený stud, já se stydím i před gyn, natož na sále, kde bude lidí mnohem víc a všichni budou hledět mezi moje nohy. Věř, že jsou tu holky, co rodily a jedno jim to nebylo, naopak i přes ty bolesti to pořád řešily a nevytěsnily to (bylo to v jiné diskuzi).

Reaguji na gumidek:
Ležela jsem na pokoji s holkou, co rodila císařem a já bych tedy císařem rodit nechtěla. Normálně po porodu můžeš chodit, můžeš se jít osprchovat, ale ona celé dva dny jen ležela a strašně jí to bolelo, ani dítě neměla u sebe, protože se o něj prostě nedokázala postarat, císař není rozhodně míň bolestivější než normální porod.

Tak když ti to doporučil gynekolog tak to chápu,ale dobrovolně já osobně bych na císař nešla.Mrzela by me ta jizva pod bříškem

Reaguji na gumidek:
já si myslím, že to záleží na míře bolesti.. já jsem tedy měla klystýr, taky jsem se chtěla vyvarovat nejhoršího, ale během porodu jsem už absolutně nebyla schopná cokoliv ovládat

Reaguji na gumidek: Já se taky uklidňuji tím, že mé zdravotní problémy jsou kontraindikací přirozeného porodu. Navíc to bude i takhle, až na to přijde snažší. Můj partner má z porodu hrůzu, takže bych ho tam násílím netáhla, a já bych to zase sama nedala. Málem jsem se zhroutila u pohřbu své akvarijní rybky, natož u porodu.

Já vím, byla jsem na operaci, bolí to po ní i x týdnů, jelikož máš rozřezané tělo, ale stejně tak se nedokáží postarat některé, co rodí normálně, jelikož jsou sešitš vevnitř i venku, až ke konečníku a jako bonus pak x týdnů nemůžou pořádně na záchod a pak je bolí i sex, a to třeba rok. Mě je příjemnější bolest břicha než spodku, ale je to jak se vším, někdo po císaři skáče druhý den, jiný ještě dlouho ne.

Reaguji na gumidek:

máš pravdu, buď v klidu. Po porodu dost krvácíš, vlastně celé šestinedělí. Takže od miminka musíš lítat do sprchy, což v kombinaci s neustálým kojením, přebalováním atd. je nic moc.
Já měla po porodu od tlačení šíleně namožené celé tělo - brečela jsem a nemohla se pohnout! Až po několika dnech (a brufenech) to polevilo.
Třeba sexu jsem sice byla schopná brzy, ale vím,že spousta ženských nechce a nemůže dlouho, dlouho.
Pak je tu ochabnutí svěrače - po dvou porodech máš inkontinenci v pozdějším věku zaručenou. Moje jedna kamarádka s ní má problém ve třiceti letech.

Je to asi fakt hodně individuální. Moje sestra měla mít klasický porod, ale pak šla na císaře a i tak pár dní po porodu skákala jak laňka. Na švagra se vrhla druhý týden, co byla doma. A to jí celou dobu doktor vykládal, jak měla komplikovaný porod.
Na druhou stranu moje švagrová strávila při klasickém porodu hekáním 28 hodin a dodnes má takové zdravotní problémy, že lituje, že nechtěla císaře.
Takže každá to má asi jinak.

Každopádně. Jenže jak se pak mají chuděry třeba rozhodnout klasika - epidurál. Někdo mě vystrašil, že mi to můžou píchnout špatně a můžu ochrnout (i kdyby jen dočasně)..
No, fakt nemá cenu se děsit předem. Důležité je, posbírat co možná nejrelevantnějí informace, vybrat dobrou porodnici, a pak se modlit

Rodila jsem před třemi měsíci a už jsem to celkem zapomněla-naštěstí. Od pátku od večera poslíčci jak prase, nespala a zvracela jsem celou noc. V sobotu ráno že jedem, v porodnici si mě už nechali. Celá sobota pro.blitá, spát se taky nedalo a stále nic. V neděli to už vypadalo nadějněji, kolem půl druhé mi píchli vodu, pak nějaký kapačky oxytoxinu. A to jsem pořád bli.la. Byla jsem úplně K.O., nakonec se malá se narodila ve 23:30 císařem. A bylo mi úplně jedno, jak vypadám, kdo mě holí, no já jsem tam před každým bli.la. Trochu mě je ale líto, že porod skončil operací, i když jsem se modlila, ať mě už uspí, ať to mám za sebou.No ale plánovanej císař je asi něco jinýho.

Reaguji na pes.filipes: Právě švagrové píchali epidurál na dvakrát, na poprvé se prostě nestrefili. A nakonec ji stejně nezabral.
Přesně tak...a pak si něco vyber, když je to od čerta k ďáblu.

Tak já rodila před 17 měsíci. No Od 28tt jsem měla velké problémy, pak jsem byla v 35tt na ko a dr. že sem otevřená čípek téměř žádný ale, že kdyby něco už by neměl být větší problém a poslala mě dom s tím, že to může přijít klidně zítra. A že kdyby něco nemáme výsledky na streptokoka a s tím nálezem by to mohlo být velice rychlě. Už cestou dom sem pocitovala nepravidelné bolesti, asi jak mě vyšetřovala no tak sem hned po příjezdu dom volala na matriku, zda by nás dneska nějak přednostně nemohli odbavit, aby malý měl příjmení v tu chvíly po příteli. Když mě viděla matrikářka měla ze mě srandu abych nerodila tam, ale papíry sme vyřídily a nic se nedělo v noci tedy opět nepravidelné bolesti to bylo po v út jsem byla šíleně čílá nevěděla jsem roupama co dělat, několikrát sem se pěkně po... a super. No pak byla ordinace a já se těšila jak půjdu hned po ní spát skončila manžel vzal psíka ven bouchly dveře a já cítila lupnutí v tu chvíly sem myslela, že malý kopl do močáku a jen sem si trošku učurla, jenže sem se zvedla a ono to ze mě teklo čurkem no podovka v tu chvíly manža pryč a já nevěděla co začla sme panikařit, stále sme ve dveřích a čekala na něj Ten přišel koukl na mě jak sem zmáchaná to už po bytě všude loužičky na jedný sem málem ujela. No s hruzou sem vytočila číslo na podorku kam sem chtěla ject, zda mě takle brzo vezmou a mají volno, sestřička ještě žertovala, že to snad tak zlý nebude, že bysme to zastavily. No a jelo se. Samodřejmě jak mě viděla tka jí bylo jasné, že s enic už nezastaví, takže okamžitě pásy, kde už byli pěkný kontrakce no dr. mě ještě vzal na utz aby měli odhad jak bude malý velký na co se mají připravit a přesunuly nás na sál. Bolesti se daly vydržet, ale příjemné nebyli hned mi naskočily co dvě minuty, takže lahůdka. Nejlíp my bylo ve sprše. Ještě sem tedy po příjezdu dostala antibiotika, kapačku a klystýr po tom se mi dost ulevilo. No někdy ve 2 sem se neudržela už na nohách a podle nálezu sestřička zavelela, že můžeme jít na věc, jenže at sem se snažila jak sem se snažila nešlo to nebyla sme schopny ho protlačit ven hodinu sme se o to pokoušeli nic, tak zavolala dr. a ten se opět snažil ale bez úspěchu, bolesti byli šílený křížový to byl hnus a já hrdinka, chtěla bez léku, tak jsem chvilkama myslela, že snad polezu bolestí po zdi, ty záda byli fakt hrozný. No funěla sme jak sentinel. Pak kontrolovaly ozvy malýho a začli slábnout. Takže bez umrtvení a čehokoliv nástřih to sme myslela, že z toho lůžka vyskočím tedy. No a pak už byl malý venku chudák celý fialový šnúru měl dvakrát kolem krku. Ale byl v pořádku jen ho okamžitě nesly do inkubátoru. Dr. mě šil skoro hodinu hrůza nástřih až ke stehnu, pak asi natrhnutí ke konečníku no a uvnitr sešívaná, příjemné to nebylo, ale to už se dalo vydržet. Dr. na mě ještě žertoval, že malý věděl kdy měl přijít, že později bysme ho nikdy přirozeně ven nedostaly, že todle bylo jen tak tak a to měl 2,5kg. Zpětně? Bez váhání byhc do toho šla hned znovu. Byl to nezapoemnutelný zážitek, škoda, jen, že malý nemohl být hned s náma jo a celkově to trvalo od půl desátý večer do 3:56, takže ryhclovka.

Reaguji na montchitchi:
Ale no táááák hlavu vzhůru, fakt. Kdyby to byla zas až taková hrůza, tak by ženské nešly do druhého, třetího dítěte