První porod

Také přispěju se svým ''zážitkem'' rodila sem před 4mi měsíci Bolesti jsem měla 24 hodin cca po 10 minutách, pak půl dne po 2 minutách - byla sem už dost vyčerpaná. V porodnici do mě pak nakonec napíchali hormony, píchli mi vodu aby se to konečně rozjelo a po 3,5hodinách čekání kdy už to bude se najednou bolesti zastavili a porod nepostupoval. Dostala sem kyslík a tlačila sem naprázdno bolelo to jako čert. Pořád nic, pak se dostavila taková bolest, že mi vytryskly slzy.. zavolali za mnou primáře ten mě zkontroloval a vzápětí sem podepisovala papíry na sekci. Vůbec sem to nevnímala skrz tu příšernou bolest. Měla sem akutního čísaře, při, kterém mi roztrhli skoro na 2 části dělohu.... ztratila sem hodně krve, měla sem asi 7 transfuzí. Málem sem to prý nepřežila ani já ani malá, ale zvládly jsme to Po probuzení na JIP sem byla úplně mimo, viděla sem ještě 3 dny rozmazaně.. nemohla sem vstát - motala sem se jak opilec. Po 3 dnech mě vytáhli z postele abych se osprchovala a když sem se z postele zvedla vyteklo ze mě strašně krve,.. ale postupem času se vše vrátilo do normálu. Ještě bych chtěla dodat, že sem rodila ve svých 18cti letech a určitě chci mít jednou další miminko Každý porod nemůže být jako z bavlnky.. vše se to dá zvládnout)

oou..no já nejsem moc mateřský typ, takže zatím dítě nechci a nevím jestli někdy chtít budu...i když pravděpodobně ano, pokud se někdy zamiluju a vdám, tak to asi přirozeně přijde...:/ každopádně, co slyším a čtu je vážně hrůza a není mi z toho moc do smíchu...jsem trochu sobec a zatím si neumím představit, že bych se třeba od teď měla už celý život o někoho starat a zanedbávat sebe, přeci jen péče o děti je hodně náročná a zodpovědná věc, na celý zbytek života plus ten hrozný bolestivý porod, u kterého si možná zničíte postavu nebo jiné komplikace...ale zase, vydržely to všechny a na mnoho ženách není porod vůbec znát...
nejhorší je ale podle mě ten přístup v nemocnicích, nechápu, že ještě v dnešní době se k vám mohou chovat někdy sestry tak, jak slýchávám...že vám tu bolest nijak neulehčují, ale ještě se u toho cítíte trapně a poníženě...

Reaguji na xTery: tak po tom všem co jsi uvedla jako - by ses radši na to vše měla vybodnout a nemít dítě snad vůbec.
Já taky nejsem super matka, čekám druhé dítě a nějak mě to netankuje, tedy daleko míň, než u tý první,ale že bych přemýšlela o tom, že si zkazím figuru nebo že nebudu mít čas na sebe, no to fakt ne. Z dětí nebláznit, chce to prostě všechno brát v normě

Reaguji na xTery: neviděla bych to tak černě

Holka zlatá.
X let před tím, než jsem se vůbec vdala a otěhotněla, jsem se budila hrůzou, že pravděpodobně budu "muset" jednou porodit a že to asi nepřežiju.
Naprosto tě chápu a není důvod se znepokojovat nad svým, troufám si říct, opodstatněným strachem. Podle mne tím projde většina žen a je to přirozené.
Myslím, že i přes své obavy to zvládneš, až příjde čas.

Reaguji na True: já vím, že až přijde čas, tak to asi budu brát jinak...a zatím o tom radši nebudu moc přemýšlet))

Já teda nevim ale mě přijde 100x lepší přirozený porod než císař a nikdy bych do něj dobrovolně nešla.
První porod jsem zažila letos v červenci a pořád řikám že druhý dítě hodně hodně hodně dlouho nebude, pořád to mám v živý paměti. Bolesti mi začaly v pátek ve dvě hod ráno, za další 3 hod jsem jela do porodnice kde mi řekli že jsou to poslíčci a prej že běžte domů, nakonec jsem zůstala v porodnici. Celý pátek bolesti, v sobotu ráno mi dr řekla že se otvírám a když to půjde takle dál v poledne jsemna sále. Nejspíš mě zapomněly chodit kontrolovat a kdyby nepřišel přítel porodila bych jim na pokoji. V půl 4 odpoledne jsem šla k dr znova tak řekla že si mám jít hned zbalit věci a mazat na sál. Těsně před pro mě obávaným klistýrem mi praskla voda a od té doby za další tři hodiny se Alenka narodila. Byla jsem vyčerpaná, neměla jsem síly, usínala jsem, rvali do mě oxytocin, zvyšovaly dávky a se mnou to nic nedělalo. PA se mi vší silou zatlačila na břicho jinak bych prý porod sama nezvládla. JAk jsem viděla že ze mě malá "vyklouzla" cítila jsem obrovskou úlevu, štěstí, radost, ale taky obrovskou zodopovědnost už od první chvíle. Tolik jsem se na malou těšila a konečně jsem se dočkala. Divila jsem se že po tom porodu neměla ani jednu modřinku nebo flíčky.
Nástřih jsem necítila, ale to šití, věděla jsem o každém píchnutít. Zvládla jsem to bez klystýru a epidurálu. Personál na sále paráda, všichni sympatičtí milí ochotní, už to dělá hodně. Personál na odd šestinedělí děs a hrůza. Naštěstí žádné popordní komplikace a 4. den po porodu jsem doslova prchala domů.

Já taktéž. Císař mi hrozil, ale naštěstí se zadařilo normálně

Mě o půl 11 v noci praskla voda. Žádné bolesti jsem neměla. Jeli jsme do nemocnice, napojili mě na monitor a pak mi dali injekci na spaní s tím, že to dřív, než druhý den v poledne nebude a ať si jdu lehnout. No, jak jsem si lehla, tak se to rozjelo. Rychle se to rozběhlo a o čtvrt na 5 ráno byl syn na světě. Pak ke konci jsem už neměla moc sil, kvůli té injekci, tak mi dali kyslík, přišel doktor a trochu zatlačil na břicho a já zatlačila a bylo to. Kdyby se to nepovedlo, šlo by to císařem, což jsem nechtěla. Co bylo horší, bylo šití. Byla jsem natržená hrozně moc. 45 minut mě doktor šil a většinu času za živa, protože v některých místech to nelze umrtvit, takže paráda

Ale jo, hned bych šla znovu, vůbec mi to nepřišlo nijak hrozný

[cituji=Moňas]Ale jo, hned bych šla znovu, vůbec mi to nepřišlo nijak hrozný
no každý to má jinak, i když kamarádka taky pár týdnů po porodu přišla s tím že chce rodit znova a že klidně dvojčata, mně to stačilo i s jedním

Ségra rodila první dítě normáln a druhé císařem, miminko na tom nebylo dobře. A řikala mi že zlatý normální porod, po císaři jí prý všechno bolelo, bolelo šití, nemohla se ohnout, nemohla zvednout miminko nemohla nic jen ležet.

Po přečtení této diskuze jsem se rozhodla, že vše zůstane tak, jak to je nyní.

Jak to myslíš?

Že bojim bojim Jen pro upřesnění - těhotná nejsem - proto poznámka, že to tak zůstane. Ale věřím, že časem se můj názor změní

věř, že po 36 hodinách kontrakcí co dvě minuty, jsem mlela tak z posledního a když mi oznámili, že jsem se téměř za tu dobu neotevřela - tak jsem o to ještě prosila a to jsem se kvůli přirozenému porodu kodrcala z Prahy až do Vrchlabí

Taky mě čeká první porod. Zatím přemýšlím jen o tom, zda mít při tom partnera nebo ne. Osobně se mi představa muže u porodu moc nelíbí, porod je přeci jen a vždy byl záležitostí žen, a partner se na to také necítí. Jenže kolegyně mi řekly, že když tam budu sama, tak že na mě bude personál nepříjemný. Hodně přemýšlím o své mamce, jenže tam je problém, že bydlí 120 km daleko, i když za hoďku a půl jsou s taťkou schopní po dálnici přijet (jenže teď se zase začne modernizovat dálnice). No zatím mám na to čas.