Proč lidé po svatbě opouští přátele

Reaguji na yourcandy: Přátelé mu nikdy VZTAH nenahradí.To prostě nejde srovnávat

Reaguji na Elienka: Myslím, že přátelství ti na 100% nenahradí jednu věc, a to je to, že tě někdo opravdu miluje. Ten pocit a vše kolem toho.

Holky naprosto s Vámi souhlasím,můžeš mít tisíc kamarádů kolem sebe ale stejně bude vždy chybět to, že jsi s někým, kdo tě miluje a zažívá s tebou to vše kolem. Kamarádi ti to 100% štěstí nevytvoří...Taky jsem singl a s kamarády je mi moc dobře, jsem spokojená ale moc dobře si pamatuju jak jsem byla spokojená, když jsem měla obojí, to se nedá srovnávat...Když někoho mám, tak ten život je o hodně procent šťastnější a veselejší, kamarádi mi opravdu to úplné štěstí nedají i když je mám ráda a ráda s nimi trávím čas a ráda trávit dál budu ale život jen s přáteli mě 100% nenaplňuje i když je ve svém životě potřebuju..

Já bych řekla, že tohle je specifické pro ženy. Jak najdou partnera, opouštějí přátele, vzdávají se koníčků, podřizují svůj život partnerovi, nemají žádný SVůJ program. U mužů tohle není. Dokáží pořád chodit s kamarády na pivo, na tenis. A přítelkyně oddaně čeká doma, nejlépe u telefonu a pořád kontroluje, jestli jí náhodou nevolá Není to, samozřejmě, tak vždy, ale většina párů takhle funguje. Pak, když se rozejdou, vyrojí se spousta rad typu : jdi ke kadeřnici, kup si něco na sebe, jdi s kámoškami na kafe, najdi si koníčka. Ale tohle měla dělat pořád, nejen když ji její miláček opustí. Jenže většinou ženy žijí v přesvědčení, že musí trávit čas jen se svým milým. Jinak by to ani nebyla láska, že ? Ale muži to takhle nemají.

To je potom smutné, to jo.

Myslim, že to neni tim, že by žily v přesvědčení, že něco musej dělat, aby...
Myslim, že to dělaj proto, že to tak cejtěj, že chtěj.

Jasně, že to chtějí, vždyť ho přeci milují ! A z lásky mu podřizují svůj život. To chlap udělá jen málokdy - viz můj předchozí příspěvek.

A to je právě špatně. Mimoto předpokládám, že se do mě třeba ten chlap zamiloval právě proto, že se mu líbilo, jak trávím svůj volný čas, že miluju nějaký svůj koníček, že jsem samostatná, nezávislá. A pokud potom udělám to, že se všeho vzdám jen kvůli němu, tak co se většinou stane? Toho chlapa ta žena přestane přitahovat. Přestane ho bavit, když bude vědět, že na něj čeká doma, místo aby taky nějak zajímavě trávila ten volný čas, kdy není s ním a najde si jinou, opět něčím zajímavou.

No tak to budu mít úplně stejně Škoda, že nebydlíš někde blízko.

Tak divím se, že tu nepadlo slovo o historii, protože to přece vždycky byla žena, která se stala novým členem maželovy rodiny, která šla za ním a de facto opustila své příbuzné. Jasně že to není černobílé, ale jsem si jistá, že takhle nějak jsou prostě ženy nastavené. Mám partnera - mám děti - jsem šťastná, už nic nehledám.

Např. já žiju s partnerem, kterého považuji za toho nejbližšího člověka. Mám silný vztah se svým tátou a se svým bráchou, kterým se snažím věnovat přes víkendy, protože jindy opravdu čas nemám. Pak mám kamarádku, se kterou jsme si prožily ta nejšílenější pubertální léta, máme stejně nastavené myšlění, tisíce společných zážitků a vzpomínek, když se nevidíme půl roku, stejně se za 20 min. bavíme tak, že okolí nechápe. Ale prostě vídáme se tak max 1x za měsíc, stačí to a nemám potřebu si s ní každý den volat nebo psát a svěřovat jí, co jsm obědvala. A už máme vyzkoušeno, že když je jedna z nás v blbé životní situaci, tak spolu komunikujeme denně a svěřujeme se třeba rok, dokud se zase všechno neurovná. Druhou kamarádku mám dlouhodobě single, které svěřím hodně, a se kterou se vídám tak co 14 dní. To je spíše taková ta na kafe, víno a kino. Pak máme další společné kamarády, které vídáme hromadně (s těmito dvěma), ale už je nepovažuji za ta pevná přátelství. S kamarádkami se nevídám častěji, protože prostě nemám tu potřebu. Cítím se dostatečně sociálně vyžitá z práce, od spolubydlících a partnera, stačí mi to takhle.

Tak proto třeba dávám já přednost (časově!) partnerství a rodině před přátelstvím.

To je spíš v reakci na to, že ženy (speciálně ony) jsou po rozchodu strašně v háji a diví se, kam se všichni a všechno poděli. Já sama nemam přátele pro sichr, mam je, protože jsou pro mě jedním ze životních základů. Chápu, že ženy tráví čas s partnery, protože chtějí, problém je, že z mého pohledu je to jejich nevýhoda - jsou strašně emocionální, nepřemýšlí a snadno závislé, partner prostě není ten pevný vesmírný středobod (je jím dle mého míň než kdokoliv jiný), byť je hezké tomu věřit. Právě proto nesouhlasím s onou vidinou splynutí - tu máme snad z romantických filmů, jinak to není možné. Já považuji onu odevzdanost partnerovi za emocionální, slabou, dokonce až lehce patetickou..opravdu je to role ochránkyně toho krbu, která mužovi vaří jídlo, plodí děti, zbožně na něj kouká, zatímco on..on prostě je - osobnost, charakter..žena není nic, když nemá jeho, sama o sobě není nic, tak se mnoho z nich chová. Ženy jsou ty, co obvykle s partnery opravdu "splynou", ale muž nedělá to samé. Jsou určitě výjimky. Moc jich ale nebude. Mam hodně kamarádů, jsou to fajn chlapi, ale myšlence žití jen pro partnerku by se obvykle vysmáli a já je chápu. Ale jsem ráda za reakce, trochu víc mi vysvětlujete, jak to vidí ti druzí a nejsem tak zmatená Jinak pocit lásky se obecně přeceňuje, věřím teoriím, že kdysi netušili, že láska existuje, je to jen moderní trend.

Ano, je to tak, já jsem v tom jiná a tak s tím mam velký problém. Samozřejmě z této logiky mam víc mužských přátel, ovšem právě díky nadšeným manželkám a partnerkám o ně časem přijdu - málokterá žena snese, aby měl partner kamarádky (občas i kamarády). Takže vlastně jsou ženy pro mě středobod vesmírného zla

Reaguji na LaArdilla: Naprosto souhlasím. Pak se děvčata, co čekají doma, diví, že se přítel zakouká do kolegyně, která chodí pravidelně do fitka, s partou z práce na sklenku, má zajímavého koníčka, o kterém může vyprávět. Co si má povídat s tou, pro kterou je středobodem vesmíru ON ?

Reaguji na Sang:

Myslim, že tematicky ses dostala spíš k ženám typu závislá, nesamostatná, neosobnost.

Já mluvim o něčem jinym - o tom, proč běžné ženy ve vztahu vyhledávaj míň a míň kamarádky - protože partnera cejtěj a užívaj si ho daleko víc, jsou jim daleko víc naplněný než s těma kamarádkama/kamarádama.
Zda to je nebo neni jejich nevýhoda, je otázkou pohledu - pokud je jim takto líp než chodit po kámoškách, nejde to nazvat jako nevýhodu. Tu tam spatřuješ ty tim racionálnim pohledem, zatimco oni jsou takhle šťastný.
Já osobně je chápu - nejde o PEVNOST středobodu, ale aktuální zájem, chtění, toužení a užívání si. Podle mě s nima nejsou doma proto, že je to pevnej středobod, nebo pevnější než kámošky...
A výraz patetický - jak to myslíš? Patetická odevzdanost?

Reaguji na Ciriel: Reaguji na Ciriel: Tak onomu rozumím, i když to z mého zmateného příspěvku nebylo moc poznat. Ale ono to docela souvisí. Pokud ženu víc naplňuje partner, tak to o ní hold něco vypovídá. Neříkám, že z nadhledu to je něco špatného nebo dobrého, ani netvrdím, že to ta žena může racionálně změnit. Ale to už jsme zase u toho, že je prostě nastavená jako odevzdávající se, víc upínající se typ. Patetický jsem myslela v tom, že mi to přijde nadsazené, dramatické, přehnané, jako hádka a city v telenovele. Životní partner, osudová láska, splynutí duší, jen ty a nikdo jiný, jsi můj smysl života atd. Vím, že zní, že to zesměšňuju, ono to tak není, tak to nemyslím, prostě jsem jen frustrovaná, že mi sice pořád všichni tvrdí, jak jsme pokrokoví, ale ženy jsou x století pořád stejné a já tam prostě nezapadám a protože jsem společenská, tak tím budu trpět, až se okolí vdá a ožení.

...ony jsou také ženy a ženy...některé potřebují k životu slepičinec kolem sebe a dodávají si sebevědomí mezi sebou a některé jsou víc samostatné jednotky a dokážou být pro muže zajímavé i po svatbě ...a navíc je logické , že když mají děti a rodinu, tak se ten svět taky točí kolem něčeho jiného než za svobodna..Taky se mi nelíbí, když se žena stane muži koulí na noze.Do budoucna je to risk,že až láska skončí, nebude se umět postavit na vlastní nohy a oporu bude hledat -ne u sebe ,ale zase v slepičinci.Prostě si uvědomte, že spolehnout se můžete jen sami na sebe.Ať už ve vztahu nebo v přátelství.

Ale člověk vážně nemusí být šťastný jen v partnerském vztahu, zvlášť když sám prošel nehezkým vztahem rodičů (hádky, fyzické napadání ze strany otce...)
Já mám vážně skvělej vztah, ale opravdu si umím představit žít i pro pro někoho jiného, než jen pro partnera a určitě to může být plnohodnotný a spokojený život.

Jenže on to má v sobě nastavené jinak a umí být opravdu šťastný, protože je šťastný jeho kamarád.