Proč lidé po svatbě opouští přátele

Celý život pracuju v mužském kolektivu a za celou dobu jsem poznala jen jediného (!), který bez manželky neudělá krok. Ovšem musím přiznat, že je to ze všech těch desítek kolegů ten největší primitiv. Ale je hodný .
Myslím, že tak, jak člověk potřebuje k životu lásku, partnera, děti, rodiče, tak potřebuje i přátele. Každý ten vztah je jiný a každý nás jinak naplňuje.

Reaguji na True:

...trochu málo, nemyslíš ?...Třeba tak může působit na lidi,ale do jeho duše nevidíš.Každý chce milovat a být milován.Přátelé si žijí vlastní životy.

Reaguji na yourcandy: Ale to je přeci ono - o tom je celé moje téma. Já jsem přesně onen člověk, co je šťastná jako kamarád takže se mýlíš. A osobně zařazuji kamarádství a aktivity s ním spojené do "žít svůj život", ne že to jde nějak mimo a bokem. Ale celá společnost je postižená láskou a myslí si, že to je jediný smysl bytí, což je vidět v tomto tématu.

A proč? Přece neexistuje jen jeden způsob bytí, ve kterém může být člověk šťastný.
Pokud si to myslíš, pak je to velmi krátkozraké.
Konec konců nemusí se jednat o trvalý stav, ale i v těch přechodových fázích života by se měl člověk najít a být v nich šťastný.
Jsem ráda, že je okolo spousta rozmanitých lidí a celkem mne zajímá jejich pohled na svět.
Rozhodně jim nemíním vnucovat svůj způsob života, jako ten nejlepší...

To není jen o slepičinci. Kamarádky nejsou jen ty, se kterými jdeme na kafe pomlouvat partnery. Znám starší pár, kde mají krásný vztah, ale pán chodí pravidelně každou středu hrát s kapelou, paní zase chodí v jiné dny cvičit a do keramického kroužku. Výborně se doplňují, když byly děti malé, tak se o ně střídavě postarali, babičky nepotřebovali. Každý z nich má svůj okruh známých, mají i společné přátele.

Reaguji na Sang:

Jo jo, už sem to pochopila - i ten patos.
Myslim, že to je docela prostý... někdo je bez výrazný individualistický osobnosti a jednoduše se upne, neschopnej sám se realizovat a šťastně, žít, někdo zas najde skutečnou lásku, hlubokou a neotřesitelnou (nepřehánim, lze to, ale ne každej se umí takhle ponořit a když už, ne každej najde stejně nořitelnej protějšek...) a někdo je víc racionální a zemitej, víc se rozpíná, víc potřebuje v životě kmitat... a sdílí i s láskou, i s kamarádama... je to jen o tý povaze a osobnosti...
Ale myslim si, že je správný žít tak, aby člověku bylo dobře a nepotlačovat ostatní, neubližoval... takže pokud najdu lásku a kamarádi nějak lehce vyšuměj, stočim se víc do toho svýho rodinnýho hnízda, je to dobře, pokud se takhle cejtim naplněná a šťastná - naopak si myslim, že udržovat ten vztah jen proto, jak tu bylo několikrát řečeno, že ´co pak, až se rozejdete, co ti zbyde?´ - tak to je pak pokrytectví a s takovou bych na kafe šla jen omylem To radši pudu jednou za dva měsíce s tou, co má doma svou životní lásku, je s nim šťastná a když de se mnou, je to proto, že v hloubi to naše pouto prostě zůstalo bez ohledu na intenzitu setkávání se.

Já ti rozumím vidim to tak půl na půl. Možná kvůli manželství bych to pochopila, ale lidi, které znám opouští kamarády jen proto, že teď jsou zadaní a prostě buď zvlastního přesvědčení nebo z přesvědčení partnera přeříznou lanka. Proč bych to pochopila v tom manželství je asi styl života. Mě zatím děti a svatba také nic neříká a udržuju pořád vztahy s kamarádkami, které jsou vdané a mají děti, ale ta témata jsou někdy strašně odlišná. Já vyprávim o svém svobodném životě, kde jsem byla co jsem viděla a kam všude ještě musim a kamarádka sedí doma a je na mateřské. Jasně bavíme se normálně, ale tím jsem jen chtěla říct, že se lidé můžou tímhle odcizit. Přestanou si rozumět

Jinak o ženských se ví, že jakmile mají toho ňuňánka, tak už nikdo na světě neexistuje a pak si namelou pusu, když zrovna ty kamarády budou potřebovat až se ten jejich ňuňík, který má pořád přátel spousta na ní vykašle...tohle nechápu já

Já jsem přátele sice neztratila po svatbě, nýbrž po začátku vztahu. Samozřejmě jsem se přestala účastnit akcí a sedánků a radši jsem s přítelem zalezlá doma a jenom každý pátek jdeme na akci, do baru nebo na party, ovšem nikoho už nekontaktuji a nikdo nekontaktuje mě. Jinak nic. V podstatě to chápu, stala jsem se pro bývalé kamarády nezajímavá, protože už mě nebaví někde posedávat a podnikat akce a radši sedím doma. Ale Ti praví přátele mi zůstali. Tři nejlepší a nejzlatější kamarádky jsem neztratila ani tím. Vždycky říkám, že se mi to alespoň protřídilo, takže všechno zlé k něčemu dobré.

Právě proto jsem psala, že je to specifické pro ženy. Muži nás mají rádi, ba i nás milují, ale kamarádů a koníčků se kvůli nám nezbavují.

Mohla bych se zařadit mezi ty postižené láskou. Mám přítele 4 roky, jsem s ním šťastná a nic mi nechybí. Ráda s ním trávím svůj volný čas, ráda vedle něho usínám a probouzím se. Svěřuji se mu. Zná mě nejlépe, nejintiměji.

Na druhou stranu mi po těch 4 letech vztahu, omezení diskoték zůstaly 4 opravdové kamarádky, které jsou pro můj život také důležité. Sice jinak než přítel, ale neřekla bych že méně jen prostě jinak.

Dále je v mém životě rodina, kterou bych nevyměnila za nic na světě. Máme super vztahy. Ale zase je to jiný vztah než přátelství a vztah s přítelem.

Jsou to 3 druhy vztahů, které jsou pro mě důležité. Nemůžu říct, který je víc a který je míň. Jsou to vztahy každý úplně jiný.

Takové hezké téma. Škoda, že se zvrhlo zase jiným směrem, než měla zakladatelka na mysli.

Reaguji na Sang:

nevím kde jsi nabyla takového dojmu (zřejmě tady na diskusi , protože tady podle mnoha příspěvků vyznívá, že závislá na partnerovi je každá druhá ) také si , ale dovolím nesouhlasit s tím, že v reálu to tak mají všichni . V mém okolí také neznám moc lidí, kteří by opouštěli své přátelé či koníčky jen kvůli svatbě.

a na tvůj postoj ohledně vztahů a manželství,, zřejmě máš nějaké špatné zkušenosti , proto ten zaujatý a zarputilý postoj.Manželství může být hodně naplňující pokud si ty protějšky sednou.

jaký si to uděláš takový to budeš mít. Nikdy nebudeš stejná jako za svobodna , když budeš vdaná´to je snad logické. A nebude to tím, že ztratíš sama sebe , ale tím, že se ti prostě změní priority.

to mne jako první napadlo když jsem si přečetla Tvůj úvodní příspěvek.
Můj přítel má kupu kamarádek, které s oblibou píší třeba v náš jediný volný večer (kdy druhý den nejdeme ani jeden do práce) a opravdu si ten večer představuji ve dvou, romanticky... protože ve všední pracovní dny to není taková hitparáda. Přiznám se že nemám ani moc pochopení aby některá kamarádka příliš lpěla na svém zadaném kamarádovi. Aby ji často tahal z bryndy, ať už finanční (jedna nádhera mému partnerovi dluží x měsíců dvacet tisíc a teď se přestala ozývat - to je náhoda!) nebo psychické, když by se měl spíš věnovat své partnerce - nemusí, ale může tomu svému kamarádovi narušit až ohrozit vztah - a to se kamarádům nedělá.... Sama mám x kamarádů mužů, ale u těch zadaných jsem setsakra opatrná abych něco nepo.rala.
Jinak skutečné kamarádky (i kamarádi) jsou pro mne stále velmi důležité a když to jde, čas si najdu.

Potkala jsem jen minimum lidí, kteří se na kamarády vykašlali kvůli partnerovi/partnerce - a beru to prostě tak, že jsem jim byla dobrá, jen když nikoho neměli...

Já sama mám jen pár dobrých kamarádek a ostatní tak nějak vyšumělo - s partnerem nebo bez. Na tlachání o všem možném mi stačí kolegové/lidi, co potkám při nějakém koníčku. Přítel to má podobně, on se přestal s některými známými vídat po tom, co jsme spolu začali bydlet - dřív bydlel na kolejích a najednou zjistil, že by musel někam jet, a že se mu nechce. Takže já jsem pro ty "kamarády" určitě stíhačka největší, protože je jednodušší napsat "už na večer něco máme", než "jsem línej tam kvůli vám přijet".

Reaguji na Sang:
Ty myslíš, že holky vztahy přeceňují, já zas myslím, že ty přeceňuješ přátelství.

To není úplně konzistentní s tím, že muži se na vztah tolik neupínají a žijí svůj život. Jestli se na tebe vykašlalo pár mužských kamarádů, tak bych v tom nehledala nic víc, než že prostě ztratili zájem. Já si třeba nedokážu představit, že příteli něco zakazuju, ale on se se všema kamarádkama prostě přestal vídat sám od sebe.

A zklamání ve vztahu a v přátelství mi přijde neporovnatelné - je mi jedno, s kým mé kamarádky spí a taky mi nevadí, když mají víc kamarádek, se kterými mají vztah jako se mnou, to by příteli asi neprošlo Taky kamarádek můžu mít víc, aniž by na sebe žárlily, takže nehledám paní dokonalou, ale stačí, když si v něčem rozumíme..