Proč lidé po svatbě opouští přátele

My ženy jsme nastavené tak, že udržujeme jakýsi pomyslný rodinný krb a svoboda v podobě emancipace ne každá dobře snáší.
To je pouze definice, ne můj osobní názor.
Proto se každá s tímhle musíme popasovat a zařídit se podle toho, co je nám blízké.

Pokud by mi bylo citově ublíženo, nebo bych byla prostě nedůvěřivé podstaty, určitě bych nahlížela na svět a vztahy tvýma očima.

Já napíšu, jak to vidím ze strany vždy nezadané. Když kouknu na kamarády jako kluky, tak ti si vždy najdou čas ať jsou zadaní či ne (až na jednoho) a jdou za kámošema ven, nebo na víkend na chatu grilovat. Kamarádky nějak nevedu (až na vyjímku), ale co tak pozoruji na známých, tak se opravdu často vymlouvají na přítele a nebo ho tahají všude sebou, i když třeba zbytku společnosti není úplně nejsympatičtější. Moje jediná, nejlepší a nejúžasnější kamarádka je asi vyjímka. Známe se od 15, za 7 let sme se pohádaly jednou jedinkrát, fungujem spíš jako sestry, obě rodiny se zajímají vždycky co ta druhá. A i když je vlastně pořád zadaná, tak se sama ozývá, že si chce popovídat, někam se mnou jít a tak. Protože já ji znám líp než přítel, chápu lépe její zvláštní způsob vyjadřování, je to nervák, takže když potřebuje uklidnit tak volá mě, protože u všech zkoušek ve škole jsem já, tak vím co na ní platí... A to jsou všechno věci, které mi říká sama, když se s někým rozešla, tak jsem nikdy o tom nezačínala a poslouchala, a ten vztah funguje i opačně, když mám problém volám já ji. Ale tohle je asi vyjímka mezi kamarádkami...

Reaguji na Sang:
A ještě ti něco povím.
Mám synovce poraněného z neuspokojivých rodinných vztahů i z jednoho nepodařeného manželství. Vím, že se stal uzavřeným vůči ženám, nikoli však vůči přátelům, kamarádům a kamarádkám. A víš co?
Je z něho velice empatický a obětavý kluk, který je vždycky ochotný pomoci. Možná právě proto, že má čas a není citově vázaný.
Chci tím říct, že všechno, i strach citově se vázat, může mít svá plus.

Nevidím žádné plus na tom, že prima kluk zůstává osamocený (bez přítelkyně) .Přátelé mu nikdy VZTAH nenahradí.To prostě nejde srovnávat.Každý si jde svou cestou a jemu taky bude chybět rodina, děti.Navíc člověk ,který je známý pro svojí obětavost a ochotu, je často využíván právě " kamarády "

Reaguji na LaArdilla: Uvažovala jsem sama o tom, jak je možné se ve vztahu obohacovat, pokud jedinec neroste, nějak se neposouvá. Otázka je, čím se posouváme a měníme, že. Nicméně jsem dospěla trochu k názoru, že interakce s ostatními lidmi je obohacující a já pak mohu o to víc dát do vztahu s partnerem. Protože pokud budem jen my dva, dělat jen naše aktivity, tak co nového si můžeme dát, kam se můžeme rozvinout, když si budem dávat zkušenosti pořád od jednoho k druhému a zpět, uzavřený celek.. Líbí se mi proto Tvůj postoj. Na té vesnici to třeba nebude tak hrozné při troše štěstí se i tam dají najít občas noví příjemní lidé..držím palce

To je obecně vzato pravda. Nikdy jsem nemluvila s ženou o tom, že by chtěla udržovat onen pomyslný rodinný krb a společnost jí v tom bránila, neznám tedy příliš problémy z této strany a docela by mě to zajímalo. Vždy jsem to vnímala spíš tak, že muži i společnost nutí ženu, i přes emancipaci, do manželství, dětí, krásy a "nedůležitých pozic", že jsou nadšeni typickou hospodyní, naopak jsou v dnešní době stále emancipované ženy odsuzovány, byť ne tak veřejně. Ale asi mohou určitý tlak pociťovat dámy i z druhé strany.. Jinak příběh o synovci se mi líbil a potěšil mě..hlavně je dobré a motivující, že špatné zkušenosti nemusí člověka dohnat do zatrpklosti a touhy ubližovat okolí

Stejně to mám se svou nejbližší kamarádkou já a u té i věřím, že vztah mezi námi víceméně zůstane. Souhlasím s tím, že právě jen ona chápe věci a moji povahu, co nikdy žádný přítel v takové míře nemůže. Rovněž s ní mohu diskutovat své názory o vztazích aj., což s partnerem jaksi není moc vhodné.

To není prostě pravda. Můžeš sice říct, že jsem nezažila ten tzv. pravý vztah, proto si to myslím, Ty jsi ale třeba neměla pravé přátelství, tak také nemůžeš soudit.. ne každý je vytvořený pro partnerství. Mnohé milostné vztahy i přes porozumění stojí na věcech jako je sex a vzhled, jsou tam jiné nároky, mnohem rychleji dokáže ten vztah přerůst v chlad a nenávist, ať si již myslíme, že je partner i kamarád, vždycky je to hlavně partner a stojí to na něčem víc pomíjivém. U hlubokého přátelství se to podle mě nestává, protože je opravdu založeno jen na onom porozumění. Stáří, špatná nálada, hormony aj. vám kamarádku neodvedou.

Nesoudím v žádném případě,ale mluví ze mě zkušenost.Kolik z Vás má opravdu tu pravou přítelkyni,za kterou by dala ruku do ohně ? Nemyslím tím poblázněná diskotéková pubertální nevyzrálá kamarádství, kdy jediná starost je kam se půjde v pátek večer a co na sebe.To si každá v té době myslíme, že nejlepší kamarádka je opravdu ta nej.Za pár let se na to ,ale díváme jinýma očima...Ale přátelství žen , které už prošli nějakou životní etapou, kdy je kamarádka podržela..těch je jako šafránu.Člověk se dokáže změnit i po letech.Předloni jsem ukončila přátelství po 20 letech.V životě bych neudělala tu chybu ,abych se svěřovala někomu jinému než rodině.Kamarádky přicházejí a odcházejí a byla bych nerada ,aby si sebou braly i detaily z mého života.Podle mě se přátelství přeceňuje.Parkrát jsem zažila jaké to je, když "přátelé " z obou stran vrtají to vztahu.Nic dobrého to nepřineslo, jen svár, dohady a nakonec rozvod.Mě se daleko víc líbí model, kdy partneři stojí při sobě a nenechají se ovlivňovat.S kamarádkami chodím na pokec,neizoluji se,ale o svém manželství nemluvím a nerozebírám ho .Do toho nikomu nic není.Přátelství na život na na smrt je jedno z tisíce, pokud ho máte, tak Vám to přeji,ale je to zázrak.

Reaguji na yourcandy: Inu, každý má jinou zkušenost a také je jiný typ. Někdo potřebuje víc lidí, trochu rozmanitost, někdo spíše chce jednoho nejbližšího, někdo nedokáže žít bez přátel, někdo bez partnera, je to vážně o povaze. Já osobně vidím kolem sebe spíše přetrvávající přátelství (soudím i z okolí mých rodičů), nikoliv vztahy. Rovněž pro mnoho lidí je ona zmiňovaná rodina nikoliv ta pokrevní, protože ta stojí za starou belu, spíše právě ti přátelé. Neumím si představit, proč bych měla mít kamarádku, když bych jí nevěřila a nesvěřovala se. Nicméně ať již člověk najde partnera nebo kamarádku, tak může mluvit o obrovském štěstí.

Reaguji na Sang:

No, já to vidim trochu jinak - dle tvých reakcí to na mě působí, že si tvoříš či držíš přátelství pro sichr - pak píšeš, co bysme dělaly, kdybysme ty muže neměly, kdybysme se rozešli... kdyby ....
Je spousta lidí, co takhle vůbec nepřemejšlí... dělaj to, co cejtěj, co se jim chce. A když najdou osobu, se kterou si rozuměj daleko víc než s kymkoliv jinym, je častý, že většinu času pak věnujou jemu. Na ostatní se samozřejmě dostane daleko míň, nebo i vůbec - to je pak ale reflexe toho přátelskýho vztahu.
Jde spíš o to, jak moc hluboký vztahy je kdo schopnej navázat a držet a jaká je povaha a osobnost.
Já např.. kdybych se rozešla, tak se mi svět nezbortí, prostě zas bych časem někoho našla, jako to vždy takhle bylo. Určitě bych chodila s holkama daleko víc, to je přirozený, když by i času a chuti bylo víc.
Spíš mi přijde zajímavý se zamyslet nad tim, za jakýho důvodu by to takhle nemělo bejt - to odevzdání se partnerovi, lásce, zábavě uvnitř vztahu. Jestli ty to nemáš, jak píšeš - ze strachu. (jeví se to tak - píšeš nebejt závislá jen na jedný osobě plus držet si kámošky, kdybych se rozešla - oboje vypadá na strach, nejistotu...)

Podle mě to tak JE správný - to obří splynutí s partnerem, většina času spolu atd...

A udržovat vztahy s kámoškama jen proto, kdybych se rozešla...?
Buď mám tak pevnou vazbu s kámoškou, že mě nepřestane zajímat ani přes to, že mám partnera, nebo tu vazbu mám slabou a pak neni co řešit.... a roztrhá se to dřív nebo podějc, přítel nepřítel...

Reaguji na Sang:
Myslím, že přátelství ti na 100% nenahradí jednu věc, a to je to, že tě někdo opravdu miluje. Ten pocit a vše kolem toho.

Reaguji na Elienka:
k tomu není co dodat

Reaguji na True:

Přesně tak, souhlasim s Yourcandy, ty výhody, cos uvedla, jsou výhodama pro jeho okolí, ne pro něj. On těžko bude naplněnej a šťatsnej proto, že je emaptickej a obětavej a to vše vlivem bolesti, kterou si v sobě nese.

Reaguji na Sang:

Asi bych odpověděla na tvou titulní otázku tak, že si myslim, že lidi ve vztahu opouštěj svý přátele proto, že to přátelství nebylo tak pevný, jak se bez oný zkoušky jevilo... nebo rozhodně nebylo tak silný pro obě strany stejně