Proč lidé po svatbě opouští přátele

Inu měla jsem několikaletý vztah, který k svatbě a dětem směřoval, velmi hodného a milujícího partnera, o kterém si myslím, že jako jeden z mála patří do té skupiny správných mužských. Nicméně jsem tento vztah ukončila, protože jsem si uvědomila, že mě představa manželství a dětí velmi odpuzuje (což jsem již věděla tak nějak od dětství, ale chtěla jsem vztah zkusit a dát šanci tomu, že se to změní a budu "normální"). Rodina - ano, tam negativní zkušenosti byly, určitě mě v něčem ovlivnily, na druhou stranu mi přijde, že ze mne spíše udělaly realistu než pesimistu, alespoň se zatím většina mých odhadů a predikcí na muže kolem naplnila, tedy zdravý odhad asi mít budu.

Myslím, že základ v čem se já a dejme tomu vy lišíme je, že já (alespoň si myslím) nemám téměř žádný sexuální ani rozmnožovací pud. I když pominu teď otázku dětí (nechci tu začít nesmyslnou polemiku o tom, že si to rozmyslím, když nerozmyslím), tak na běžné vztahové rovině nejsem víceméně k nikomu přitahována, nemám tendence ani zájem spát se sebekrásnějším mužem, jsem se možná schopná se lehce zamilovat, spíše ale beru všechny za maximálně lepší přátele, prostě hormony mi nefungují. Z toho plyne, že ony vztahy a muže vidím opravdu bez těch růžových brýlí, které pro vás dělají partnerství nejintenzivnějším prožitkem, protože jste zamilované, či zajímavým z hlediska sexu a případně i množení se. Já to vidím odproštěné od těchto..dejme tomu přírodních pudů a emocí..a v tu chvíli už v tom nevidím smysl, protože ono ho to z RACIONÁLNÍHO hlediska (ani manžel, ani děti) nemá. Tím asi vzniká ten základní rozpor mezi většinou a mnou. Omlouvám se za monolog, ale docela jsem si to tím srovnala v hlavě

No tak to je asi potom jasné. Zajímavé tedy. A mluvila si o tom někdy s nějakým lékářem, odborníkem? Co ti na to říkají? To je docela zajimavé. Myslím tím to, že nemáš třeba opravdu ty hormóny. To jsem ještě neslyšela. Ale jako tohle to už chápu, když to takto popisuješ.

Tak ono to není nic zase tak neobvyklého, je to prostě určitý typ asexuality. Samozřejmě nevím, jestli je to dáno fyzickou odchylkou nebo psychickou, to už se asi nedá moc rozlišit. Co se týká odborníka, tak ne, to jsem s nikým neřešila. Jde totiž o to, že jsem ráda, že to vidím, jak to vidím, protože upřímně těmi pudy a sexem a obecně dost pohrdám a vnímám je..no jako zvířecí záležitost, která lidi dost degraduje (když vidím, co tomu podřizují). Takže bych docela nerada patřila mezi ně. A raději si užívala toho intelektuálního přátelství, které mě emocionálně naplňuje.

Aha, tak to je zajímavé opravdu. V tom případě je to asi, tak jak má být.

Po pročtení diskuze až k dnešnímu dopoledni mám dojem,že lidé kolem tebe jsou normální a ta jiná budeš ty
Žádná žena spokojená ve vztahu nepotřebuje zahořklou osobu,která jí bude s pohrdáním kritizovat a skoro vyčítat společně prožité chvíle s partnerem jen proto,že ona to tak nemá.
Nemáš třeba lesbické sklony?

Reaguji na Tiakia:

sexualita je přirozenou součástí života , ne nic zvířecího ani degradujícího. Účelem sexuálního pudu je rozmnožování a zachování rodu.Při tvém pohledu na věc si myslím , že problém asi nebude v tvém okolí , ale v tvém postoji vůči sexualitě jako takové. Ještě jsem od nikoho nikdy neslyšela , že pohrdá sexem .Ale tak lidé jsou různí......

však nikde není dáno, že každá žena musí být vdaná a rodit děti, (ikdyž se to od ženy očekává.) . Pokud to tak necítíš nemusíš je mít, nikdo ti za to hlavu neutrhne , ale zas musíš chápat ty , které po dětech a partnerovi touží. a je to pro ně priorita., protože těch je převážná část. Každý touží milovat a být milován .

Myslím si, že to opravdu není o izolaci v rámci partnerské dvojice.Jen je prostě složitější skloubit vše časově zvlášť, pokud má i druhá kamarádka rodinu.S mou nejlepší kamarádkou jsme se i po svatbě a mém porodu vídaly pravidelně a často, ale musím přiznat, že i díky tomu, že se mi časově přizpůsobila.Nyní je i ona vdaná a má dítě, tudíž už je trochu složitější skloubit hlídání, vzhledem k tomu, že si raději popovídáme u vínka nebo kávy v klidu, než na písku s lopatkou v ruce.