Přítel se snaží vynahradit absenci táty

Nezlob se ale těžko tady na netu můžeš/me posuzovat co je moc a co není. V takové situaci se můžou dít různé věci. Tohle není, že by docházel za matkou pro srandu králíkům. Ale souhlasím, že by tam měli hrát roli i ostatní sourozenci.

Reaguji na Slivanka:

To já taky souhlasím.. Ale když se zeptám mamky, proč někdy neřekně bráchovi, tak mi řekne, že má rodinu, 3 děti, tak ho nechce otravovat...
Ale já to beru tak, že rodiče mi vždy hrozně pomohli, byli tady pro mě, takže tohle pro ně ráda dělám, třeba to tak má i ten její přítel..
A kdyby zůstal jeden z rodičů sám, tak se zachovám stejně a pokud by mě manžel nepochopil, tak bych ho asi taky měla za sobce a svým způsobem se i na něho zlobila...
Proto dokáži pochopit jejího přítele..
Ale i zakladatelku chápu, jen se spíš teď zaměřuji na jeho pocity..

Já jsem ráda, že mě někdo chápe

Mě by opravdu stačil jeden víkend v měsíci. To toho chci moc? Chci, aby uznal on svou chybu a způsob jednání. Já mu tu zodpovědnost neberu a chci mu v těchto věcech vyhovět...ale jeden víkend...jeden...

zemřel ti někdy někdo hodně blízký?

Ale on tím svým jednáním nedělá "chybu". Tohle neber, že dělá něco proti tobě. I když ti to tak nejspíš připadá.

Zkus mu to podat tak, že i jemu prospěje nějaký volný čas strávený s tebou. Co takhle zařídit nějaký welness víkend? Či něco podobného.

Holky, já Vás chápu...já mám jen mamku a nevlastního tátu...můj odešel, když mi byli tři roky a nevrátil se. Kdyby se mojí mamce něco stalo a měla se o ní starat neváhám a jedu za ní. Už jsem to i jednu dobu měla. Prožívala menopuzu a měla hódně velké deprese...Také jsem tam jezdila, snažila se, byla jí oporou a dostávala jí z toho...střídala jsem se se sestrou...

I když jsem bydlela v garsonce a on u mě přespával, něco jsme naplánovali a ejhle...musel najednou domů. Teď když spolu bydlíme se to stupňuje...Mám nějaké starosti v práci a nemám vedle sebe toho svého přítele co dřív, on mi není oporou Takže já mu mám být oporou a na své starosti mám být sama? Trochu nefér...

Tak já to můžu posoudit z obou stran. Když jsem začínala chodit s přítelem a ten bydlel blízko rodičů (na stejném patře v paneláku ), naštěstí tam k žádnému úmrtí nedošlo, ale i tak tam byl téměř denně-tchyně je na své děti fixovaná, i když jsem u něj byla na víkend, tak jsem tam chodili na kávu, na oběd atd., někdy už jsem z toho byla unavená, tak jsem začala vymýšlet program, tak abychom museli vyrazit ven a netrávit veškerý čas u rodičů. Potom se přestěhoval ke mne, měl to k rodičům daleko, ale i tak se pořád tchyně ptala, kdy se stavíme atd, snažila jsem se mu to vysvětlit, že mě nebaví tam jezdit každý víkend a zvolila jsem taktiku, pokud chceš jeden den o víkendu trávit u tvých rodičů, tak druhý den budeme trávit u mých, ať je to spravedlivé, to se mu moc nelíbilo a pak také s přibývajícími úkoly na to nebyl čas (domácí povinnosti, výlety, škola, kamarádi atd), teď se to už uklidnilo a dokonce samotnému se tam nechce jezdit tak často . A teď z té druhé strany, před 2lety mi umřel nevlastní taťka a s přítelem jsme se stěhovali k mojí mamce na barák, bohužel vím, jak takto osamocení lidé dokážou být sobečtí, s mamčou si taky celkem užívám svoje, chce abych se jí věnovala, abych si s ní povídala, samozřejmě se o to snažím, ale nemůžu jí obětovat veškerý volný čas a musela jsem jí to také důrazně vysvětlit a hlavně vytrvat, protože to zkouší pořád .
Doporučuji tedy udělat společný plán na víkend pro tebe a přítele, oznámit mu to - jdeme do kina, jedeme na výlet, jdeme na večeři, neptat se. Zajímalo by mě jak by zareagoval. Určitě potom zkoušet si s ním o tom znova promluvit - jak si to představuje do budoucna, až budete mít např.děti, to by tam taky pořád jezdil? Vysvětlit mu, že ti nevadí, že se stará o maminku, ale že máte na sebe málo času a ať to třeba přehodí - ať pátky jezdí k ní a ať máte sobotu a neděli volnou. Musíš to mít těžké, ale rozhodně se nevzdávej a přeju pevné nervy

Já myslím, že ho nikam teď nedostanu ale pokusit se můžu...

No to určitě ne. Zkus si s ním promluvit a začni mluvit hned o svých problémech. Musíš ho někde vytáhnout a dostat ho ven. Jen mu nic nevyčítej a zkuste si fakt v klidu promluvit. Určitě to zvládnete. Nejlepší je změnit vzduch.

No bude to boj. Teďka jsou dušičky, pak zase svátky...to jsou takové deptající období.

Reaguji na Terez16:
Děkuji za příspěvek...určitě mi to pomohlo, něco se určitě pokusím vymyslet...Asi začnu něco plánovat a pokoušet se ho k tomu přemluvit.

to chci aby pochopil...

Věřím, že ano. A nešlo by aspoň, kdybys ho vytáhla třeba do nějaké restaurace. Třeba, že se sejdete ve městě a zajdeme někam, a u toho si pořádně promluvíte hm?

Nepřemlouvat, naplánovat a oznámit. Pokud tě i přesto "odpálkuje", tak je je opravdu chyba v něm a poprosit třeba o pomoc i od jeho sourozenců.

Reaguji na Elienka: hmm ty se toho nebojíš. Ano.
Jak jsem již napsala, člověk musí své bližní podporovat, ale taky má právo na osobní život. Ne?

Holky, tak jsem mu asi před hodinou napsala email u které jsem si zabrečela i já, když jsem ho psala. Napsal, že ho mile překvapil a že si o tom chce ještě jednou promluvit a uzavřít to. Poslední věta (nebo-li slova) byla: "chybíš mi..."

Tak snad to chápe, jak to myslím...držte mi palečky a děkuji holky za rady. Díky Vám jsem to pochopila i z jeho strany a dokážu s ním už dnes mluvit s klidnější hlavou...
Děkuji