Přítel odchází na vysokou

No i kdybys si našla práci v Brně a bydlení společný podnájem,tak tě asi stejně nebude moc brát sebou mezi spolužáky........on studentský život je jiný než život pracujícího člověka,to nepíšu,že bych ti chtěla ublížit,ale tak to je.

Zuzinka512: Jé no bylo by to moc pěkné, kdybych se ani nenadála a už by promoval! Ale já mám na sebe a i sama pro sebe už teď hodně času, ani někdy nevím co s ním...:/ To on je uplný opak a možná i tohle bude důvod k hádkám, protože on tam ten čas na to přemýšlení moc mít nebude, bude pořád něco dělat..buď se učit nebo bude někde s kamarády..zatímco já mám toho času hodně a tudíž i hodně přemýšlím...Ale určitě je to jak říkáš...Já se na to pokusím moc nemyslet, i když to moc nejde a prostě uvidíme, jak to dopadne...doufám, že dobře a zůstaneme spolu!Moc bych si to přála

Laky: Hold se budu muset smířit s tím, že ho z části určitě ztratím.....a jak už tu někdo psal, nikdy to už nebude stejné jako teď...

btw. take zalezi na jake bude škole.. pokud nekde na VUT tak mas mensi pravdepodobnost ze potka nejakou krasavici ktere neodola, protoze tam zkratka studuje málo holek..

Jinak na VŠ chodí kluci hlavně na pivo, víc než na různé diskotéky kam zas chodí holky.. a pokud tvuj přítel vyhledává spíše hospody tak je to plus pro tebe. Navíc, když má doma ženskou, tak ani nemusí mít příležitost dívčí společnost vyhledávat..

Co se týče mě tak jsme z přítelem každý z jiného města, a oba studujem zase v jiném městě a taky to náš vztah zatím přežil.. záleží spíš asi na charakteru člověka a na síle lásky k tobě než na tom že bude 100km od Tebe.

A jestli je do větru, tak ho neohlídáš, ani kdyby si se za ním přistěhovala..

přesně tak..
Prostě to ber tak "co má se stát, stane se... "

Pokud s tebou bude chtít být,tak bude i když můj názor je stejný jako jeho mamky,jde o první vztah a navíc budete mít každý úplně jiný styl života,takže tomu moc nedávám......i když zázraky se občas stávají.
Buď s ním jdi do Brna a uvidíš,třeba fakt bude chtít bydlet na koleji v centru studentského dění a pak budeš bydlet sama,což by bylo už dost divné a nebo tomu dáš volný průběh a uvidí se.

Mia13: Architektura...nemám ponětí, kolik tam chodí holek...:/ Ale nejspíš je jedno, kde bude na škole..bude v Brně, bude mít kamarády jinde na školách, takže tu krasavici může najít kdekoliv a hodně se bojím toho, že se tam prostě zamiluje i třeba kvůli tomu, že spolu prostě nebudeme tak často...Já nevím no...možná to moc dramatizuju a hned si představuju to nejhorší, ale když z toho má člověk strach, že ztratí milovaného, tak se mu hlavou honí různé myšlenky a scénáře...Já chápu, že člověk se může do někoho zamilovat i když má 40 a je šťastně ženatý/vdaný, má rodinu a všechno....Ale já ho nechci ztratit!I když tohle možná neovlivním i kdybych se sebevíc snažila...máš pravdu, všechno to bude záležet na okolnostech a hlavně na nás dvou...Mě nejspíš nezbývá než doufat v to, že se tam do žádné jiné nezamiluje víc, než do mě A i kdyby byl ode mě jenom 20 km daleko...stejně mi bude chybět jeho přítomnost a taky to,že když ho budu chtít vidět,nebudu moct...hodně věcí se s jeho odchodem změní..

Laky:

já jsem se svým přítelem už od základky, už sem i odmaturovala a sem rok v Brně a pořád jsme spolu, jeden čas to taky nevypadalo dobře, vadila nám dálka ale nakonec sme to společně ustáli, a nějaké hádky sem tam, to podle mě být musí, to usmiřování je pak krásné, my se spíš tak zlobíme.. on jezdí na víkendy za mnou a já sem tam za ním do školy.. takže všechno jde, když se chce.. -- přeji hodně štěstí

Reaguji na Nattalka:
Děvče nebreč ještě nikam nejde a tak si užijte prázdniny,jeďte někam na dovču a pak se uvidí.

Nattalko, já jsem s milým mým od sedmnácti a od podzimu spolu skoro po pěti letech budeme bydlet (a ty roky byly krásné, ale oba víme, že už bylo tisíc důvodů se rozejít - nebylo to vždy snadné). Neříkám, že spolu vydžíme dalších třicet let, ale pár roků snad ještě ano, ale - my spolu opravdu chtěli a chceme být. Pokud oba chcete, není problém to vydržet a zvládnout, ale pokud jeden z vás nechce, nepůjde to.
A jak už jsem psala, není snad lepší se s ním přinejhorším rozejít teď než aby ti po letech nechal na stole dopis, ve kterém píše, že odchází, protože je nevybouřený...? Kolik holek si našlo dokonalého partnera ve chvíli, kdy by je to ani nenapadlo... prostě i kdybyste se rozešli, nic se neděje! On váš vztah nebral vážně - budiž, najdeš si někoho, kdo bude. Ano?

A když spolu vydržíte, budeš na to s láskou vzpomínat jako na zkoušku, která vás sblížila

Reaguji na Nattalka:
Vysoká škola sama o sobě ještě nikoho nerozdělila...Sama mám dlouhodobý vztah, přítel pracuje a já studuju...přes týden jsem na koleji a na víkendy jezdím domů.
Záleží jen na tvém příteli...může někoho potkat a zamilovat se a nebo si bude chtít užívat jako ostatní kluci a nebo se nemusí stát nic z toho....Je pochopitelný,že máš strach ale momentálně mi to přijde zbytečné...uvidíš až tam bude. Jak sama říkáš je to zkouška vašeho vztahu.

misuttka: To je úžasné.....a děkuji!
Laky: Jo, tyhle prázdniny si s ním asi užiju nejvíc, protože mohou být naše poslední! Ale snad to všechno dobře dopadne..já jenom co se týče tohodle tématu neumím myslet moc pozitivně!:/ Vždyť to vidíš/vidíte sama jak je to těžké! Nemám takové situace vůbec ráda....
Red_fire: Jéé to je uplně krásné! Taky bych si to moc přála, i když především pro něj to bude určitě těžké...nebýt se mnou a seznamovat se tam s dalšíma a jinýma a krásnýma nezadanýma holkama a vydržet to prostě!To pokušení tam bude hodně veliké! Určitě by bylo lepší rozejít se teď než potom, po delší době, kdy by to určitě bolelo ještě víc..nevybouřený je, dá se říct že si ještě s jinýma holkama nic neužil, zatím byl jen se mnou...Já budu jen doufat, že o to ani nebude stát, i když to nebude určitě lehké, nic jiného než doufat mi asi nezbyde, protože tohle stejně neovlivním! Vím, že nikdo mi tady neřekne, jak to dopadne...nikdo to neví...Jen si přeji aby to dopadlo jak my sami budeme chtít A vy jste taky pro sebe navzájem první partneři? Nechtěl to tvůj přítel nikdy zkusit s nějakou jinou holkou?

tarabell: Přeci jenom mi to přijde jiné u holek než u kluků...Kluci jsou prostě jiní, víc ovlivnitelnější svými přáteli, neřeší to tak s kým budou nebo ne, holka která miluje se svého kluka nevzdá jen tak...řekla bych že vůbec! Nevím, asi to my holky bereme jinak! Já bych si svého přítele klidně dokázala představit jako svého přítele do budoucna, ale myslím, že on to má trošku jinak...Nevím, kdo ví co se mu honí hlavou a nad čím přemýšlí..Mě spíš zajímá, jak to mají holky, které tuhle situaci prožily nebo prožívají..ale děkuji za názor, souhlasím!

Páni...já taky upřednostňuji školu...na prvním místě je pro mě vzdělání...i když je to zvláštně řečeno,protože dle mě se nedá srovnávat vzdělání a vztah....Naštěstí mám super přítele, který sice má o mě strach ale na druhou stranu mi řekl, že do tohoto mi mluvit nemůže, že je to má věc když chci studovat....díky bohu, že nemám sobce.
Kdyby mí přítel řekl to co jsi tu napsala...byl by to pro mě začátek konec našeho vztahu...někoho tak nepřejícího a sobeckého bych vedle sebe mít nechtěla...