Přítel odchází na vysokou

Reaguji na madeleine91:
Ja sakra, jak jsi to tak napsala, tak si uvědomuju, že se chovám jak tvůj partner Je to šílené! A to bys byla raději, kdyby ti za ten den třeba vůbec nenapsal? Nebo co by se muselo změnit z jeho strany, aby ses za ním těšila domů?
A našla sis tam nového přítele?

My jsme se rozešli už po cca 2 měsících, co jsem byla na škole. Pak jsem začala chodit se spolužákem, který do té doby byl můj kamarád. U vás je to tak trochu jiný případ, zvládli jste spolu první (přelomový) ročník, nikam ti neutekl, takže očividně tě má pořád rád Co si prostě promluvit, říct mu, že ho máš moc ráda, že chceš aby byl spokojený a že mu věříš, jen prostě v případě, že by měl potřebu být s někým jiným, ať ti to nejdřív řekne a nedělá z tebe šaška. Tenkrát by mě asi od bývalého přítele třeba potěšila smska večer, co třeba celý den dělal, že se má fajn a těší se na víkend. Místo toho to byly zprávy typu, co dělám, proč tak dlouho nepíšu, že už ho asi nechci a pod. O víkendu pak rozhovory na téma "že si tam stejně někoho najdu a že nechce abych se přátelila s klukama" Zkus si udržet během týdne trochu odstup, aby v něm taky začal trochu hlodat červíček a měl o tebe strach, napiš mu třeba jen jednou denně, ať si nemyslí, že doma sedíš na zadku a čekáš, až přijede Vynech stíhací smsky, o víkendu se věnujte sobě navzájem a neřeš před ním zda má nějakou kamarádku a pod.

Reaguji na madeleine91:
My jsme nějaký opravdu zvláštní případ Neklape to, ale pořád spolu jsme. Sám přítel mi říkal, že kdyby chtěl s nějakou jinou být, tak mi to řekne a není se mnou, jenže on si tam našel tolik moc krásných kamarádek, že já jsem z toho jak šílená a hrozně žárlím. Chodí s nima na cvičení, na přednášky, řeší spolu úkoly, jezdí spolu autem do Brna, chodí spolu na akce, do hospody, tak co si o tom mám myslet? Prostě mi to vadí. Možná kdybych měla nějaké klučičí kamarády tak je to o něčem jiném, jenže nemám, jsem z malého města a tady těch mladých lidí prostě není jak v Brně, kde je studentský život. Vím že by mě třeba nepodvedl, tak na 90%, stát se může samozřejmě vše, ale vadí mi už jen to psaní a to, že dělá věci za mými zády nehledě na tu situaci, jak tu svoji ještě velice neznámou spolužačku zval ven. Tohle bych si třeba já nedovolila a ani nevidím důvod proč bych měla chodit s cizíma klukama ven, jenže on po mě chce, abych nepátrala, asi ví, že bych něco našla a chce mít své soukromí a tajnosti, což já teda ve vztahu určitě nepreferuju. Já jsem za to, že by ti dva před sebou neměli nic skrývat protože pak jsou z toho akorát problémy, když se dozvím něco, co mi neřekl a měl. Nevím proč to dělá a jestli mu to za ty problémy potom se mnou stojí. No asi jo.. Jinak jsem mu to říkala celou dobu, aby mi všechno říkal, že ze sebe nenechám dělat blbce. No byly to sliby chyby protože jsem se ještě i nedávno dozvěděla věci, o kterých mi měl prostě říct. A když mi zatajuje tohle, což byla celkem blbost, ale měla jsem to vědět, co když mi příště zatají něco jiného, už opravdu vážného? Ne prostě, žádné tajemství ve vztahu neuznávám a nechci. Co se týče toho mého odstupu tak jsem mu právě vůbec nepsala a vždycky čekala až se ozve on, až si on vzpomene a musím říct že během týdne co jsme spolu nebyli jsme si napsali max.2x denně. Jenže pak přijel a já chtěla vědět všechno. Potom už mi to vyčítal že ho pořád jen vyslýchám a kontroluju, ale snad není nic špatného na tom, když chci vědět, co dělal a kde byl,ne? Teď je to ve fázi že přemýšlím, že odjedu do zahraničí minimálně na půl roku a uvidí se, jestli se nám bude stýskat nebo ne, jestli má tohle vůbec cenu a jestli to vůbec vydržíme. Myslím, že si tak uvědomíme a přehodnotíme hodně věcí. Jen mám z toho strach, protože si tak nějak myslím, že to nedopadne dobře. Stačil mi týden na to být bez něj, nedokážu si představit nevidět ho a nebýt s ním půl roku....

vidíš, to je super nápad! Jestli máš tu možnost, tak ji určitě využij a dál se rozvíjej a neseď doma a nečekej, až se milostpán uráčí ozvat Přijdeš na jiné myšlenky, srovnáš si priority, potkáš nové lidi... Určitě do toho jdi

Ahoj všem, tak zase po nějaké době píšu, no bohužel mám špatnou zprávu, rozešli jsme se... Takže můžu odpovědět na mou úvodní otázku, ne, náš vztah odchod přítele na vysokou školu nevydržel Určitě to bylo i tím, že jsme spolu trávili dost málo času, jen víkendy a takový vztah jsem nechtěla. Přítel navíc nestál o to abych šla za ním do města kde studuje, měl plno zájmů a také zájem o jiné kamarádky ze školy. Teď chodí se svojí spolužačkou! Byli jsme spolu necelých pět let a byl mou první láskou, na kterou nikdy nezapomenu. Moc mě to mrzí, ale asi to tak mělo být.... A těm, kdo mají svou lásku daleko přeji hodně štěstí a trpělivosti!

Reaguji na Nattalka:

Přeji Ti do budoucích vztahů hodně štěstí, ale prosím tě se vyvaruj chyb z předchozího vztahu, protože pokud radikálně nezměníš svůj přístup, opustí Tě ve finále každý chlap, nikomu by se takovéhle stíhání nelíbilo

Můj vztah odchod přítele na vysokou do 300km vzdáleného města taky nepřežil. Už během prvního měsíce se všechno začalo kazit. Naštěstí jsme spolu byli krátce, necelý rok. Dneska chodí se svojí spolužačkou, jak nečekané

bohužel, dnes jsem celkem poctivě pročetla celý tvůj příběh a musím s Klárou souhlasit...seš stíhačka a žárlivka, to že ti chlap nepředává minutový rozpis, kde byl a co dělal když jste spolu nebyli, nejsou tajnosti, to je jenom úplně normální věc zkus na sobě zapracovat do příštích vztahů, protože jinak se nic nezmění, i kdybyste spolu bydleli, dopadne to stejně...nemyslím si podle tvých slov, že jsi měla důvod žárlit, kafe se spolužačkou není důvod k žárlení, já se spolužáky taky na kafe chodím a i kdyby některý něco zkusil, mám v tom jasno, chci svého přítele, ten to ví a proto mi důvěřuje...o ničem jiném to není...

Je taky fakt, že chlapi vyloženě nesnáší holky, bez přátel a bez koníčku, které jenom sedí doma a čekají až jejich milý zavolá, napíše, přijede atp. Naopak imponují jim ty, které mají zdravé sebevědomí, spoustu kamarádů a zálib a nejsou na ně pak tak fixované...

Ale hlavu vzhůru, všechno se dá napravit, takže snad budeš mít v příštím vztahu více štěstí

je...

hele dívej ...když tvůj přítel každý den chodí z práce v šest a pak najednou přijde v devět, máš podle mě plné právo se ho zeptat, kde byl a co dělal, popř. s kým...ale když spolu týden nejste, on pak v pátek přijede a první, co ty chceš vědět, je podrobný přehled toho, co který den a s kým dělal...to je fakt na hlavu, promiň...na něco třeba zapomene a ty to za týden z fotek zjistíš a uděláš scénu...ani bych se nedivila, kdyby ti pak určité věci naschvál neříkal, protože on ví, že to bylo jenom kafe se spolužačkou někde v menze o polední pauze a ty bys z toho udělala scénu o kterou on nestojí...neber si to zle, snažím se ti jenom pomoct

Reaguji na KlaraPla: Reaguji na Falcon:
Určitě jsem se ze svých chyb poučila, o tom možná celý rozchod je, přítel to samé, napsal mi že je z něj uplně jiný člověk a vděčí za to mě, že se poučil z chyb a já to mám stejně. Nevím teda, ale mě přijde normální že si večer nebo během dne napíšeme co jsme dělali, jak jsme se měli apod. Tam byl problém trošku někde jinde, kdybyste znaly celý příběh tak neřeknu ani půl slova na to co mi tady píšete, ale nevíte jak se ke mně přítel choval, tak si myslím že není na místě mi psát že jsem žárlivka a stíhačka a že by mě opustil každý chlap pokud se nezměním! Poučená určitě jsem, vím i o chybách, které v tom vztahu byly, které jsem dělala a jede se dál... Přítel už má novou přítelkyni tak není co řešit, doufám, že zůstaneme přáteli, vše jsme si vyjasnili, takže můžeme začít žít novou kapitolu života.

To si právě nemyslím, myslím, že by to dopadlo uplně jinak, já prostě musím být s přítelem, tento vztah na dálku a to, že jsme byli od sebe, mě ničilo.. Pokud bychom spolu bydleli, myslím, že by to určitě klapalo, protože bych s přítelem byla každý den.

A píšeš těm klukům se kterýma jsi na kafe jak jsou úžasní, jak je obdivuješ za to a to, jak si necháváš zadní vrátka i když jsi s přítelem a jestli spolu nepůjdete na rande? Věř, důvodů k žárlení jsem měla dost, už jen to že jsem věděla, že přítel využívá toho, že s ním nejsem a zkouší to na jiné holky, zda se chytí...... Ten jasno neměl!

Tohle jsem nikde nenapsala Kamarády mám a záliby jsem také měla, jen žiju v malém městě narozdíl od města, kde přítel studuje a kde se každý den něco děje a kde je plno mladých lidí, akce apod. Takové možnosti jsem já neměla a jasně že když přijel tak jsem chtěla být s ním, kdo by po takové době také nechtěl? Jenže mu se ani nestýskalo, měl tolik povinností a tolik zájmů že mu to vždycky rychle uteklo a někdy se stalo že místo toho aby chtěl být se mnou když byl doma, napsal, že potřebuje být sám.... A to mě pak samozřejmě mrzelo!

Děkuju!

Reagujeme jen na to, co jsi tady napsala..

Trošku si protiřečíš, ne?

Tohle můžeš vědět jen tak, že jsi mu koukala do mobilu, nebo na fb, nebo kamkoliv..A to je podle mě stíhání a věčný kontrolování.

A mohla ho každý den hlídat a kontrolovat, s kým se schází a co dělá. Opět stíhání.

Jinými slovy ti řekl, abys ho nestíhala..Pořád myslíš, že je to jen náš názor?

Tímto Tvým výrokem to asi zakončím

KlaraPla
Tak myslím že je normální mít strach že o přítele přijdu,ano,zarlila jsem,ale bylo to zdravé žárlení,žádné scény jsem mu nedělala,jen jsem prostě chtěla vědět co za celý týden dělal a jak se měl a to mi přijde úplně normální chtít to vědět.nepřišlo by mi normální kdyby to toho druhého nezajímalo a na druhou stranu i on se zajímal co dělám a s kým,to ale ještě neznamená že to ze mě dělá nějakou šílenou hysterku. Prostě se o druhého zajímám,pod pojmem žárlivka a dalšími pojmy kterými jste mě nazvali si představuju trošku jiné chování,např.vypisování sms každou minutu co dělá,říkat mu že tam dělá určitě to a to a to jsem já nikdy nedělala.vždycky mi psal on první a vždy jsem reagovala na danou situaci která nastala nebo se stala.je to těžké se tady obhajovat,nevidíte do toho vztahu a rozešla jsem se s ním já,ne on!všichni mí kamarádi kteří vědí jak to u nás bylo mi potvrdili že jsem udělala dobře,ale chápu že z toho co tady píšu můžu vypadat já jako ta nejhorší,psát že se ke mně přítel choval tak a tak a že mě to bolelo a zraňovalo a já vždy reagovala dle situace už nebudu.dopadlo to jak to dopadlo,ale myslím že uražení tady není na místě.Každý jsme nějaký,já nechtěla slyšet názor na mě jaká jsem,to vím nejlíp sama,ptala jsem se na vaše zkušenosti a děkuji za ty rady,poučená určitě jsem a je ze mě lepší člověk,vím na čem u sebe zapracovat a co zlepšit a vím i o chybách které jsem dělala a čemu se vyvarovat,co od vztahu očekávat a hlavně vím že s tím druhým chci a potřebuju být co nejvíc,mít ho prostě na blízku a sdílet všechny důležité věci,žádné zatajování,žádné dělání věcí za zády toho druhého,to pak asi jinak ani dopadnout nemůže než rozchodem.De*ila ze sebe dělat nenechám!:)