Přítel odchází na vysokou

Ahoj, já myslím, že to zvládnout jde, pokud mají zájem oba S přítelem jsem taky jen o víkendech, protože pracuje v jiném městě a dojíždění by bylo neúnosné. Ze začátku jsem si to taky neuměla představit, protože jsem nikdy vztah na dálku neměla, ale po pár týdnech mi to už ani nepřišlo. Víc se na přítele těším, víc si vážíme společných chvil a taky mám víc času na své zájmy, aniž bych musela přemýšlet, jestli to přítelovi vadí. Je to o důvěře a pokud má vztah cenu, tak se to zvládnout dá Držím palce!

Reaguji na Althya: tak to tě opravdu obdivuji na to bych asi neměla

To se může stát a často i stává.Vysokoškolák je najednou v novém prostředí a hlavně je to mladý kluk pro kterého tzv. víkendové randění bude málo neb jeho život bude na koleji,bude mít nové spolužáky i spolužačky,nové společné zážitky.

Takže je to buď a nebo.Většinou tyhle lásky /první lásky/ moc nevydrží.Chození na dálku nefunguje ale nemusíš házet flintu do žita,třeba zrovna vám to vyjde.

Reaguji na pettite94:
Jde prostě o zvyk - chvilku potrvá než si zvykneš, že se vidíte méně ale jde to...pokud oba chtějí...Buď to zvládnete a nebo ne. Myslím,že je zbytečné se tím teď trápit...přítel tak jako tak nastoupí a ty to prostě budeš muset zvládnout. A jestli Vám to vydrží? Na to se odpovědět nedá...jak říkám záleží na vás obou.
Sice se z něj stane vysokoškolák, bude v novém prostředí nejspíš koleje, pozná nové lidi ale to stále nic neznamená....Taky poznáš jak je váš vztah silný ale teď bych to vážně neřešila...máte před sebou ještě pár měsíců, léto...užijte si to spolu a neřeš co není.

Ale jde to. Kamarádka má s přítelem vztah na dálku už od začátku a jsou spolu přes 3 roky.

Reaguji na Kajess: to je hezké my jsme spolu teprve 7měsíců myslím si,že také záleží na tom jak je ten vztah silný .. a kamarádka mi i říkala,že 7měsíců je málo na to,zvládnout takové odloučení

Reaguji na Tiakia: to si také myslím .. že jednou napíše "našel jsem si tady někoho jinýho" to je hrozná představa

Bud ráda...aspon se osamostatníš,budeš mít čas pro sebe,takže bych to využila a začla pro sebe dělat něco...můžeš chodit třeba cvičit..a to určitě ocení i tvůj partner...a navíc si budete vzácnější )) viděla bych to spíš jako výhodu než jako nevýhodu a co se týče důvěry,jestli si najde někoho jiného nebo tě podvede ..v tom případě asi za moc nestál...takže ti to může být fuk )Ale věřit partnerovi je důležité....nedůvěra není dobrá v partnerství

Myslím, že na tomhle není co řešit. Buď to výjde nebo ne. Určitě souhlasím s Tiakia, protože přítel bude najednou v jiném prostředí, a život na vš je něco jiného než na sš. Určitě bych ho nijak neomezovala a hlavně nedělala žádné scény. Jak už tady bylo zmíněno jste hodně mladí a ruku na srdce kterým to takhle vydrželo napořád? Každopádně držím palce

Také záleží, jak dlouho jste s přítelem spolu a jaký máte celkově vztah, jaké máte priority atd. Já jsem s přítelem pět let a vlastně celou tu dobu já studuju mimo naše město (160 km). Zezačátku jsem bývala doma víc a vídali jsme se skoro několikrát týdně, pak vysokoškoláci mají taky dlouhé prázdniny, když to vyjde tak i čtyři měsíce, takže to je taky super. No poslední rok jsem pryč od Po do Pá a vídáme se vlastně jen o víkendech, ale už máme něco za sebou. Nevěra nehrozí ani z jedné strany, ale je to těžké tak málo času, vídáme se málo a chybí nám ten společný čas...ale musí se to vydržet...za chvíli už budu končit.... Takže určitě ten vztah může fungovat, záleží to na lidech, kteří v tom vztahu jsou. Jen můžu poradit, že je důležité snažit se, aby třeba ten společný víkend, který budete mívat, byl pěkně prožitý pro vás oba, abyste se měli vždy na co těšit... Ať ty chvíle, co budete spolu stojí za to. Jinak přes týden komunikace přes telefon a icq. Držím palce

Asi to chce lépe hledat Téma existuje, je to jeden z evergreenů, co se objevují každý rok, takže spojuji......

Ale jde S přítelem jsme se prvních 5 let vídali prakticky jen o víkendech (nejdřív internát a potom jsme oba byli v jiném městě na kolejích).

Reaguji na pettite94: Záleží, zda přítel bude jezdívat na víkendy domů nebo se mu nebude chtít... Pak záleží, jak dlouho jste spolu, jak si navzájem věříte. My byli přes týden v kontaktu díky telefonu a internetu, na víkendy jsme se těšili a užívali si je (díky odloučení možná o to více). Jinak moje kamarádka to měla úplně stejně, řada spolužaček a spolubydlících taktéž. Navíc na VŠ člověk nemívá školu od pondělí ráno do pátka odpoledne, může si občas šibovat s tím, že na některé přednášky prostě nejde apod. (záleží tedy na rozvrhu a aktuálních možnostech, studijní situaci ).

Rozhodně předem nezoufej (i když já vyšilovala úplně stejně, měla jsem sklony dopředu žárlit na všechny jeho spolužačky, na všechny slečny na kolejích, v hospodách...) a jakákoli zmínka znamenala zkaženou náladu. Po pár měsících jsem si ale zvykla a už vše tolik neprožívala, začala jsem se více těšit a radovat ze společných chvil. Není to konec světa, fakt ne

přesně to si bohužel také myslím..

znám spoustu případů, kdy ten kdo byl na koleji, třeba podvedl (jednou nebo víckrát) svého partnera, ale pak to zamlčel, takže vztah pokračoval dál..

na druhou stranu ale i znám, případ, kdy čtyřletý vztah jeden rok na koleji ustál, ale rozpadl se pak kvůli jiné holce z našeho města

Ahoj holky, tak píšu po necelém roce, jak to s námi vypadá... Bohužel moc dobré zprávy nemám.. jak jsem psala naposledy v listopadu, že se snažím nic moc neřešit, tak to mi vydrželo, ale ne na dlouho.. Pořád jsem chtěla vědět co přítel dělá nebo bude dělat, je to pro mě důležité aby mi to říkal, kam se třeba chystá a já se to pak nemusela dozvídat o týden později z nějakých fotek nebo od někoho jiného, chtěla jsem jen ať je ke mně upřímný a říká mi to. Do prosince bylo všechno celkem ok, ale říkám, jen celkem. Dá se říct že jsme se i dost hádali když přijel a já po něm chtěla, aby mi říkal, co tam dělal, s kým tam byl a prostě jsem strašně žárlila. V prosinci jsem mu našla na fb zprávy, které si psal s jeho spolužačkou o tom, jak je šikovná, jak si padli hned od prvního okamžiku do oka a on ji zval ven.... Byla jsem z toho v šoku, protože v té době to mezi námi bylo zrovna ok. Důvěra šla uplně fuč a my zase řešili problémy a všechno bylo zlé. Byli jsme spolu málo a mě to nestačilo. Už v úterý jsem mu psala že mi chybí, ale on mi napsal, že to není možné, že mu chybět nemůžu. Někdy se mi neozýval ani do večera. Psal, že nemá čas, že tam ubíhá čas 3x rychleji. Záviděla jsem mu, že je tam pořád ve společnosti kamarádů a neustále má co dělat, nikdy se nenudí....a já jen seděla doma a četla, co se tam zase děje, kde je jaká akce a šíleně mě to zraňovalo. Po nějaké době se to celkem uklidnilo, ale neustále jsem mu říkala, jak se tady trápím. On zase přetočil a vymlouval se, že by se mnou bydlet nemohl, že by se nemohl učit, že chce být se svými kamarády...řekl mi i dost ošklivé věci, až mu ze společného bydlení naskakovala husí kůže a on se při té představě klepal. Vůbec nechápal, že by to bylo o něčem jiném, že bych tam byla s ním a věděla o něm a že bych mu nezakazovala jít např.se spolužákama do hospody, ale prostě mě tam nechtěl a tečka. Potom se objevila další spolužačka, která mu začala psát. Chodí spolu do cvičení, řešili spolu úkoly, psali si o sobě, už se i osobně setkali a to byla věc, kterou jsem se taky náhodou dozvěděla a kterou přede mnou zatajil. To se stalo teď před 2 týdny a musím říct že to s námi vypadá opravdu zle. Neřekla bych že za to může jen vysoká, už předtím to nebylo nějaké ideální, ale z velké části určitě ano. Nevěříme si a hlavně jsme se šíleně odcizili. Vztah na dálku už nechci nikdy zažít, byl to strašný rok. Jemu to ale vyhovuje. Jakpak by ne, když je tam přes týden s kamarády a pak dojede na víkend domů za mnou a pak se zase jak malý těší do Brna!? Někdy mi to přišlo, že je to trochu taková přetvářka z jeho strany..že přede mnou je svatý ale v Brně má "ty své", v mých očích byli pro něj důležitější než jsem já. Určitě se tam mnohokrát těšil víc než když jel za mnou domů..přišlo mi to spíš potom už jako taková povinnost. Vztah na dálku prostě není nic pro mě...a to nemluvím o zkouškovém, kdy tam zůstával na 14 dní. Takže bohužel, nám tohle asi neklapne, jsme ve fázi, kdy jde vztah naprosto do kytek, tak moc už jsme si ublížili, trápili se a ukázali se v tom nejhorším světle že tohle už asi nic nespraví. On neměl důvod na mě žárlit, protože věděl, že já jsem doma a čekám na něho, já měla důvody obrovské.
A jak jste na tom ostatní, které psaly, že jim přítel odchází? Jak to s vámi dopadlo? Doufám, že líp než s námi....Moc mě to mrzí!

Reaguji na Nattalka:

Upřímně? Jako bych četla svůj příběh, ale z druhé strany. Odešla jsem na vysokou, přítel pracoval, nudil se, neměl žádné jiné zájmy a koníčky, min. kamarádů, protože se upnul jen na mě. Původně se chtěl se mnou přestěhovat do Prahy, že budeme bydlet spolu. To jsem rázně zatrhla (a ne z důvodu, že bych s ním neplánovala budoucnost), protože jsem chtěla bydlet na koleji, poznat nové spolužáky, s ním na bytě bych se cítila úplně izolovaná. Nakonec to akceptoval, ovšem za cenu neustálých smsek a telefonů, co zrovna dělám. Když jsem napsala, že jdu třeba na seznamovací ročníkovou párty a v klubu jsem neslyšela vyzvánění telefonu, při návratu na kolej jsem zjistila, že mám snad 30 zmeškaných hovorů a 10 zpráv. Pořád musel vědět kde jsem, s kým jsem, co dělám. To, že tvrdí, že čas tam utíká 3x rychleji je fakt pravda. Hlavně v prváku. Probudila jsem se, běžela jsem do školy a než jsem se rozkoukala byly 2 odpoledne, oběd, člověk potkal nějaké známé, zakecal se a navečer jsem zjistila, že jsem se mu ten den zapomněla úplně ozvat a v hlavě už jsem měla to že "musím mu napsat nebo budou zase scény". Postupně jsme poznala spoustu nových kluků, na víkendy se mi nechtělo jezdit domů, přišla jsem si strašně svázaná a omezovaná z jeho strany. Nakonec jsem to odpískala. Jestli chceš, aby vám to vydrželo, nauč se být víc tolerantní a jednoduše si připusť, že jestli bude mít potřebu si najít vhodnější partnerku, tak to bohužel vůbec nijak neovlivníš