Přítel letí na půl roku do Afghánistánu

Já bych na něj byla pyšná!Jsou to dle mého názoru hrdinové,nasazují krk za naši zemi.Jsou aktivní,neleží na gauči,nenadávají v hospodě jako polovina českého národa.Jednoduše machři,kloubouk dolů.Jestli je váš vztah pevný,všechno překonáte.Půl roku není nekonečno!Hodně štěstí a trpelivosti přeji.

Já bych na něj byla pyšná!Jsou to dle mého názoru hrdinové,nasazují krk za naši zemi.Jsou aktivní,neleží na gauči,nenadávají v hospodě jako polovina českého národa.Jednoduše machři,kloubouk dolů.Jestli je váš vztah pevný,všechno překonáte.Půl roku není nekonečno!Hodně štěstí a trpelivosti přeji.

tvůj odlétá a od kamarádky se vrací, ze stejného místa, tuším už potřetí, vztah jim to nenrušilo, jediné co vím, tak se ze začátku po návratu musí naučit opět spolu žít, protože se vrátí chlap, který není zvyklí nic dělat, vše dostane pod nos Ale vztah mají po 15 ti letech stále krásný, mají dcerku a chystají se na přírůstek, rozhodně bych se toho nebála, tedy spíš ne o vztah, jako spíš o jeho zdraví

Taky si myslím. Známý byl v Kosovu v roce 1998 a vrátil se naprosto normální a ještě s rancem peněz....S manželkou stále OK, ale po čase se rozvedli, ale to s misí nesouviselo....

Já bych na něho byla také velmi pyšná....Ale to asi proto, že já k misím atd. mám velmi kladný vztah.

Reaguji na Lolla_Bunny: Ahoj. Chápem, že je to pre Teba ťažké, ale je zbytočné stresovať sa dopredu a premýšlať, čo ak sa náhodou zmení, čo ak to už nebude ako predtým a pod. Ja situácie riešim až keď nastanú Ak máte pevný a zdravý vzťah, vydrží aj toto odlúčenie. Veľa šťastia

Reaguji na Darbujana: Moc děkuju za podporu.. to přesně teď potřebuju.. jsem na něj pyšná, ani nevíš jak! Ale taky jsem jen ženská, co ho hrozně miluje a strašně se bojí, že o něho přijde. Na jednu stranu má plán, co s těmi penězmi udělat.. chce nám hned postavit dům (hrubá stavba se začne stavět hned jak odjede), koupit nám výletní auto a taky mi splnit sen a koupit mi větší prsa, ale mám děsný strach, že si pak najde jinou ženskou nebo že mi řekne, že se nechce vázat po tom, co zažil nebo viděl...

Pokud je váš vztah pěkný a pevný, určitě to vydrží! Během té doby, co tu nebude se můžeš věnovat novým zájmům, nebo se zdokonalit v těch původních, najít si nové přátele atd...

Tieto veci ale bohužiaľ neovplyvníš. Čo sa má stať, stane sa.

Reaguji na Lolla_Bunny: Myslím, že ze začátku až se vrátí to bude takové "divné", budete k sobě ostýchavější, ale to časem pomine.

Reaguji na Pett21: Taky mám kamarádku, co se jí vrací teďka.. a ten průběh té mise mezi nimi byl velice těžký, když si volali a tak.. on hrozně žárlil a pořád jí něco vyčítal a ona to myslím ani nevydržela s tou věrností.. na jednu stranu se není čemu divit.. na druhou on byl fakt blázen, tvrdil jí, že pro armádu zemře apod. Takový přítel naštěstí není a sám uznal, že ten její byl magor.. Ale s těmi lidmi, co jim to vydrželo si mě moc potěšila a uklidnila děkujuReaguji na Klariska1241: Děkuji, ale Kosovo po pravdě není Afghánistán, i když snad se to tomu už malinko vyrovná jen tím, že jeho rota tam jede poslední a součástí mise bude uklízení toho Logáru (ta základna) tak doufám, že to nejhorší se mu vyhne obloukem
Reaguji na Katarínka85: Děkuji, asi máš pravdu, moc to řeším.. spíš bych měla řešit, jak se zabavím a hlavně první měsíc, protože budu mít ještě prázdniny a jak jsem psala, moc přátel nemám..

Reaguji na Lolla_Bunny: No,milující žena má logicky strach o partnera (a partner zase o ni),to je asi normální.Jestli se jinde nezamiluje,jestli ji neopustí...no ale to může i partner co pracuje ve fabrice za rohem,ne?Nač se bát něčeho dopředu?Chce vydělat peníze,postarat se,plánuje společnou budoucnost?Myslím že je vše naprosto O.K.!

Reaguji na Darbujana: To máš pravdu.. strach z nevěry mají asi všichni a jak říkáš, společnou budoucnost plánuje a dost často a rád. Oba jsme předtím měli hodně partnerů, ale spolu jsme nejdýl a taky si oba myslíme, že ten vztah je nejhezčí. Já jsem si mimo něj zamilovala i jeho přátele, jsou teď i moji přátelé, jeho rodinu, jeho vesnici, kde žije, ačkoliv jsem z města a právě tam bymse chtěli začít pak žít. Tak doufám, že si uvědomuje, jak je to pěkné a že to nebude chtít ztratit.

Tak až se vrátí, tak se hnedka neptat kolik zabil lidí, to je otázka za milion, kterou mají všichni vojáci rádi. Může se stát, že se nebude chtít bavit vůbec o tom co se tam dělo, podle toho jaký je, těžko říct. A po návratu se soustředit na důležité věci, protože po tom všem co tam zažije mu můžou starosti místních lidí nebo i tvoje připadat dost malicherné pokud tam uvidí rozstřílené lidi apod. Takže nedělat velké věci z něčeho co nejsou, neumím to popsat, ale prostě se snažit trochu empaticky dívat na svět jeho očima po návratu z války a asi ho v měřítku těch zážitků a situací nebude zajímat, že si tchýně zlomila nehet a nebo, že se tu skokově zdražila vajíčka apod.

Ta možnost tam samozřejmě je, ale z českých vojáků jdou ztráty spočítat na prstech jedné ruky, je to tam už klidnější. Takže zbytečně se stresovat nemá cenu.