Poznamenaní z minulých vztahů

Milísek
Asi jo, možná ne úplně všichni, ale mně třeba přítel říká, že jsem hrozná v tom, že se dívám vždycky nejdřív na všechny ostatní, a já sama jsem úplně na konci. A že bych se měla víc soustředit na sebe a na to, co já potřebuji. Ale vím, že tuhle vlastnost mám po naší mamce, která by pro ostatní udělala úplně všechno i za cenu, že ona sama by měla strádat. Holt povaha člověka je složitá a dá se s ní dělat jen málo. A jen tak pro zajímavost jsem nedávno četla, že výchovou lze člověka ovlivnit jen ze tří až deseti procent!!!Je tohle možné? Že by byla výchova tolik přeceňovaná? Pardon za odbočení od tématu.

Jo já to mám taky po svojí mamče. Ona si to uvědomuje, že mne dobře nevychovala, říká mi, že jsem až moc velkej dobrák a navíc jsem dost přecitlivělá
Chtěla bych se změnit a myslet více na sebe. V mém současném vztahu taky dost strádám, přítel dělá v restauraci, každý bydlíme u rodičů. On dělá krátkej dlouhej, já mám klasickou práci a ještě dělám škola a pokud ho chci vidět, musím se přizpůsobit jeho práci a už mě to taky dost neba.

Milísek
A co zkusit společné soužití? Přece jen byste se viděli častěji..

Jo už se na to jakž takž chystáme, kupuji si byt, tak uvidíme. Ale štvě mě ten můj přístup celkově, proč já bych se měla furt podřizovat

Milísek
Nejsou schopni udělat toho pro nás tolik, co my pro ně... Jak jsi to nakonec vyřešila?

Přesně tak, musíme se naučit být sobci, ale jak??

No já mám taky takový pocit, protože čím víc jsem zamilovanější tak tím víc mi nevěra dokáže ublížit... A celkově ten člověk svým chováním.

Máš naprostou pravdu, jsem hodně emočně založená a kolikrát se nechám emocemi ovládnout až strhnout... Jen nevím jak to zklidnit... Prostě mi sepne a je to

Já na něj nežárlím, jen vyžaduji to co ty... Ani nedělám scény, jen se ho na to ptám stále dokola v jiných oměnách...

fifii
Nemusíš se ho ptát, to přece poznáš podle jeho chování k tobě. Slova můžou lhát, důležité jsou činy. Jestli se k tobě chová pozorně, dává přednost tvým zájmům nad svými, snaží se ti dělat radost každou chvilku nějakou maličkostí. Jak se k tobě chová v soukromí, ve společnosti....jak se na tebe dívá, jestli je galantní....

karamelka
On je na mě moc hodný a chová se hezky.... Když spolu nemůžeme být, tak si pořád píšeme... Vidíme se o víkendu i když jsou vyjímky a kvůli jeho práci to někdy nejde, ale pořád udržujeme kontakt tím psaním, nebo když někam pracovně jede tak mě bere sebou... Na dárky já moc nejsem a on to ví... Má hodně psychicky náročnou práci a holt je prostě hlavou jinde a nebo když je v časovém presu, tak je protivný a já si to hned přeberu po svém a to je špatně... Je to moc upřímný člověk a myslím si, že kdy se našel někdo jiný tak by mi to řekl... Jenže když jsme spolu začínali, tak mi řekl, že když dva spolu jsou a ten druhý nepozná a nemá ani žádně tušení, že mu zahnul, tak se vlastně nic neděje a protože mu to neublíží když o tom neví... a stím já nesouhlasím. No a pak jsou chvíle kdy je nám spolu hezky a já si vzpomenu na tohle. Odstupem času jsme se o tom bavili a on mi řekl, že to je sice pravda, ale že má tak málo volného času aby ho trávil s někým s kým by a ni být nechtěl... Vím, že mě miluje, ale pak si vzpomenu na toho předním, mluvil úplně stejně, ale zahýbal, on byl fakt magor a vím, že tenhle je "normální", ale to poddvědomí pracuje

fiffii
A nebyl ten chlap před ním ženatý? Ženáč, který zahýbá, nestojí ani za pohled, natož za to, aby s ním člověk ztrácel čas. Když mu není blbý ubližovat manželce, ublíží tutově časem i tobě. První zásada skvělého vztahu je - ženatý chlap nikdy! Hledají hračku proti nudě, ne lásku. I když to zaníceně tvrdí.

karamelka
Ten bývalý byl ženatý, ale to jsem ho neznala. Totálně mě dokázal zblbnout, nepil, nekouřil, nikam nechodil, chodil do lesa, no prostě ideální chlap o proti těm co jsem potkávala po barech, jenže pak přišlo kruté vystřízlivění a zjištění, že celý vztah byl jen přetvářka... Nevěděla jsem že to je notorický ******** a velice dobře to skrývá.. Do ženatého bych už nikdy nešla...

Jsem překvapená z toho, kolik podobností je ve vztazích. Myslím, že to v nás ženských prostě je, určitá nedůvěra, potřeba slyšet, že nás mají rádi, ujišťování...Na druhou stranu, když se od nich trochu odpoutáme, vyrazíme občas samy ven, nebudeme tak starostlivé, nebudeme mu psát a volat tak často, najednou se situace otočí. U mne se to osvědčilo, nejen že se ulevilo mně, ale i přítel najednou projevoval větší péči, říkal mi častěji, že mě má rád, dokonce žárlil. A já jsem přestala dělat (nejdříve omezovat) ty žárlivé scény a dnes je umím ovládat. Říkám si, je se mnou, kdyby nechtěl, nebyl by.

Si18
Přesně taková, jako jsi Ty, bych chtěla být .

Díky za kompliment, ale pozor, ono je to v každý situaci jiný a těžký. Taky mě to stálo spoustu mokrých kapesníků a vyplakaných slz a to mám, když to vezmu kolem a kolem, fajn přítele. A to že se ovládám neznamená, že problémy nejsou, naopak, všechno si dost beru a dost věcí obrečím..Jak to pak má zvládnout holka, co má nebo měla magora? Já jen souhlasím s tím, že člověk by neměl jít pod svojí určitou hodnotu, hranici, úroveň-jak chcete...a ono to tak bohužel někdy je, když se na toho chlapa moc upínáme. Oni se na nás, až na výjimky, neupínají, proto jsou asi tak v pohodě a nic neřeší, nepotřebují říkat miluju tě, protože to dokazují tím, že jsou právě s námi. Jdeme po chodbě a naše sousedka á la Claudia Schiffer vytírá v minisukni chodbu, mrkne na přítele a povídá, jak Vy to děláte, že se pořád usmíváte a jste tak příjemně naladěný? Dřív bych asi vyskočila z kůže, co je jí do toho?? Snad se neusmívá na ní?? Ale dnes ne, jen jsem se na ni podívala a s úsměvem povídám, to on je totiž šťastný, milá paní, protože má mně .
Místo hádky, co by dřív vypukla, pusa a úsměv na tváři. Jo a o stupeň vyšší sebevědomí

Wow, to smekám, já bych udělala scénu a zase bychom se hádali
Jak dlouho Ti trvalo se takhle vypracovat?