Poznamenaní z minulých vztahů

Kotatkosarinka
Pořád koukám, jestli náhodou neuvidím nějakou známku v jeho chování, co dělal ten před ním když mě podváděl... Pak dostanu strašniu chuť se ujišťovat, že má jen mě, prostě aby mi to řekl a tak, no a je z toho problém jak prase.. Přitom nemám malé sebevědomí, vím, že jsem pěkná, sex je semnou dobrý, je se mnou sranda, ale prostě trápí mě to, že se nemůžu zbavit toho pocitu, že v minulém vztahu jsem byla taky v pohodě, než mě začal lhát a zahýbat, vím, že byl magor a tenhle přítel je "normální"... Nevím jak z toho ven... Jsou období, kdy si na to ani nevzpomenu a je vše super, ale pak přijde třeba jen to, že mi řekne, že má práci a nemůže přijet a už mi začne blikat světýlko.

Holky četly jste knížku Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč od Scherry Argovové? Velice poučné, ale stejně mám stejný problém jako vy, jak mi bylo řečečno někdy méně říci znamená více

Ahoj, tu knižku, co zmiňovala Rosma, tak jsem dostala k Vánocům. Zatím jsem nečetla. Taky mě poznamenaly vztahy z minula - jeden 7 lety, z kterého se stal feťák a druhý, který mě třeba vyčítal ostříhani na krátko.

Já jsem poznamenaná opakovanými nevěrami,s tím člověkem co jsem byla....tak ten mi najednu stranu otevřel oči a na druhou strašně moc ublížil...až jsme se po roce a asi 2 měsících rozešli tak jsem se dozvěděla,že měl i další slečnu a,že mě podváděl snad každej týden a to myslím doslova...ten člověk platí za největšího sukničkáře,ale spousta naivek mu naletí...já byla taky naivka,moje první láska,zamilová až po uši a nic jsem neviděla,pak jsme si říkala,že jsem byla blbá..............nevěřím ted svému příteli a mrzí mě to ptz on se snaží mi dokázat,že né všichni chlapy jsou stejní!

Milísek
vyšel, že nemá jít člověk pod svou hodnotu a neomlouvat chlapa za to, co udělal a proč to udělal a hledat důvody, proč mu všechny ty jeho nehezkosti odpustit. Detekovat to hned na začátku a jasně stanovit pravidla a pokud se poruší, tak trest.

Poslední dobou mám dojem, že zakopaný pes je v tom, že ten dotyčný nějakým záhadným způsobem detekuje, že slečně může být nevěrný, lhát, podvádět, ...(dále dosaďte samy). Prostě vycítí, že mu to u ní vyjde, nebo alespoň na chvíli. A mnohdy lidé mají sklon vyhledávat podvědomě partnery se stejnými nebo podobnými vlastnostmi. Proto se ty problémy opakují pořád dokola až je z toho holka celá zpitomělá a myslí si, že je chyba v ní. Myslím, že si lidé k nám dovolí tolik, kolik jim toho dovolíme my.

fiffiiNedávej mu najevo, že na něm visíš. Buď milá, ale trochu ledabylá. Když ti dá najevo, že na tebe nemá čas, mile mu řekni, že nevadí, že máš svůj program. Občas mu řekni, že nemáš čas ty.

karamelka
To já mu zas tak nedávám najevo, že na něm visím, jen bych se chtěla zbavit té úzkosti z toho podezírání, co když třeba někoho má a následně se ho na to vyptávat a nutit ho aby mě ujistil, že to tak není a že má jen mě... chjo, jenže kolikrát je to silnější než já a pak když vím že někde byl, tak se ho vyptávám abych si ověřila, že mi řekne pravdu... On mi ji řekne, nelže mi a to nikdy, ale ten strach, že by mě zahnul, tam je, protože se mi to v minulých vztazích tolikrát stalo, i když vím že u něj se mi to nestane, že mě miluje a chce jen mě, tak jak se toho zbavit aby mě ty myšlenky nenapadaly a já se nepotřebovala ujišťovat... Neslídím, nešpehuju, do věcí mu nelezu, jen potřebuju slyšet, že chce jen mě, ale on je na to už alergický a já to těma kecama ničím

Ahojky,já jsem měla absolutně stejný problém a rozumím Ti. Musím bohužel konstatovat, že sama to asi nezvládneš, že jediný, kdo Ti může pomoct, je jen a jen Tvůj přítel. Možná jsou holky, které jsou natolik silné, že to samy zvládnou, ale já jsem to teda nebyla.Vůbec jsem nezvládala svoje emoce (ne pořád, ale prostě nárazově mě to přepadlo), měla jsem přesně tyhle stavy úzkosti, ničila jsem vztah vyžadováním a ujišťováním, ikdyž jsem rozumem věděla, že to je špatně, ale nemohla jsem si pomoct. Mě pořád bolelo srdce a teprve po dvou letech a jedině díky mému příteli jsem mu začala skutečně-opravdově věřit a dostat se do pohody. Chce to hroznou trpělivost, nejen od Tebe, ale nejvíc skutečně od partnera. Já si myslím, že jsem v podstatě byla "nemocná" a on mě vyléčil. Přesvědčil mě svým chováním, tím, že to vydržel, protože jednou začneš věřit. Nebude to hned, ale za dlouhou dobu, ale vyplatí se to. A vím, že tenhle člověk mi dal do života úplně nejvíc, protože jsem konečně vyrovnaná a nemám deprese z toho, co se mi dřív honilo hlavou.

Delphi
Tak to jsi měla štěstí na skvělého přítele, ale ten můj na to nemá nervy... Taky to u mě není pořád, ale občas to vyplave na povrch... Ze začátku našeho vztahu jsem to neměla, až teď poslední dobou je to docela často... Jsme spolu rok, ale přitom on se chová pořád stejně...

fiffii
To máš pravdu, je to výborný člověk. A myslím si taky, že hodně záleží na tom, z jaké rodiny partner přichází, protože rodiče mého přítele jsou bezvadní a mají super vztah, a to už jsou spolu 27 let. Takže člověk vyrůstající ve zdravých podmínkách má určitě větší šanci mít zdravý vztah. Každopádně každý si s sebou něco nese z minulých vztahů, že...a to bývá někdy kámen úrazu. My jsme to hodně řešili, protože jsme zvyklí spolu dost mluvit a nakonec se to podařilo. A víš co je zajímavé, že já jsem vždycky ty špatný pocity začala mít v době, kdy jsem cítila, že jsem hrozně zamilovaná, až jsem snad byla na tom člověku závislá. Protože nemívala jsem to jen u současného partnera, ale i dřív, ale nikdy mě žádnej chlap neposlouchal a hlavně nechtěl nic řešit. Máš pravdu, je to hodně i o štěstí na lidi..Vůbec ale nevím, co Ti jinak poradit, myslím, že se ve vztazích ani moc radit nedá. Jsem přesvědčená, že si to každý musí odžít. Snad jen, že určitě nejsi sama, kdo se s tímhle trápí, jsi zřejmě hodně emocionální člověk a potřebovala bys trochu zklidnit. Aspoň tak jsem to vnímala já.

fiffii
Ahoj, naprosto Ti rozumím, mám to samé. Minulé vztahy byly pro mě utrpením. Teď jsem třičtvrtě roku s moc skvělým klukem, ale mám pocit, že čím déle s ním jsem, tím víc ho miluji a tím víc jsem na něm závislá. Strašně žárlím a mám tendenci mu absolutně nevěřit, i když vím, že miluje jen mě, nikdy by mi nelhal a má jen mě. Jenže v hlavě se mi ozývá nějaký hlas, který mi říká, ať mu nevěřím, že mi lže, prostě určitě mi lže... Takže dělám scény... Poslední dobou jsem ani nevnímala, co mi on říká, ale věřila jsem tomu, co si myslím já. Prostě mám pocit, že jsem paranoidní. Jeho to už ale přestává bavit mi stále říkat, že to není pravda... Stále se dožaduji, aby mi říkal, že mě miluje, ale už na to začíná být alergický.
Rozhodla jsem se tedy, že si prostě budu vtloukávat do hlavy to, že nemám důvod mu nevěřit, a to, co říká JE PRAVDA!