Určitě by to bylo nejlepší řešení, nebýt tolik závislá a brát to s nadhledem, ale jak to udělat? To jsem nikdy neuměla, ani vím, že nikdy umět nebudu. Prostě když miluji, tak úplně až na dřeň..určitě by bylo snazší se od těch emocí umět trochu oprostit, ale to mi nejde. Vidím jako možné řešení pouze jedině to, kdykoli Tě to přepadne, okamžitě zabavit hlavu něčím jiným, a to zcela důsledně a určitě si pořád opakovat,že člověk, který je Tvým partnerem je s Tebou proto, že on sám chce..jinak by s Tebou přece nebyl.
Milísek
No, právě. Kvůli němu jse omezila kontakt s mými kamarády úplně na minimum, aby třeba neměl pocit, že mu s někým někde zahýbat nebo tak... Jenže on normálně s kamarádkami ven chodí, což mě děsně užíralo. Ale tak ruku na srdce, který chlap by poslal všechny kámošky kvůli své holce k vodě? V té době jsme ztratila svoji nejlepší kamarádku, takže vlastně když jsem nebyla s ním, tak jsem seděla a nudila se doma... Pak když jsem v takovém rozpoložení, tak jsem donucena myslet na nejhorší. Tak jsem se rozhodla, že s kamarády budu normálně chodit opět ven, protože to jinak nejde...
Delphi
Přesně tak. Vím, že kdyby mě nechtěl, tak se mnou rozhodně není. On už kvůli mě vynaložil tolik trpělivosti (sám mi řekl, že poslední týden byl pro něj úplně jak nějaký kurz trpělivosti ), zažil tolik trápení, že se divím, že mi dal ještě poslední šanci... Žárlím na jednu holku, která se mu líbí a vím, že ona ho taky chce - takže vím, že kdyby se mnou nechtěl být, tak mě pošle někam a je s ní.
Milísek
Jenže já bych to udělala jen kvůli chlapa, o kterém vím, že mi za to opravdu stojí.
Frau_Jaja
To se teda vůbec nedivím, že žárlíš. Já nevím, odkud to všechno pramení, ale myslím si, že máme malou sebeúctu a skutečně nevěříme tomu, že by nás mohl mít někdo upřímně rád. A teď nemyslím sebevědomí, které se týká vzhledu..(to celkem mám). Ale moc dobře si uvědomuji, že ve finále je stejně úplně jedno, jestli holka vypadá jako modelka nebo ne, podvedená může byt stejně, že...Já jsem hlavně na sobě pořád pracovala a byla jsem si vědoma, že tohle moje chování není normální. Bohužel musím opakovat, chce to trpělivého přítele. Drž se...,to zvládneš..
Delphi
Člověk si musí uvědomit, co chce... Já chci svého přítele. Ten mi řekl, že jestli se to nezmění, tak prostě bude konec, že už to nezvládá a jeho pohár trpělivosti přetekl. Tohle mě vystrašilo. MUSÍM se změnit. On mi žádný důvod k žárlení nedává, to já si vytvářím v hlavě příběhy, že mezi těma dvěma to jiskří a podobné věci. Jenže opět je to výmysl v mé hlavě. Řekl mi, že se mu pouze líbí to, jak ona vypadá, nic víc. Že je to jinak lehká děva, navíc je jí 16 let a chová se jak puberťačka. To mě uklidnilo. Vím, že by s takovou buchtou nikdy nechodil.
Ty máš štěstí, že máš tak skvělého přítele. Té trpělivosti si važ, ale jestli Ti můžu poradit - nezkoušej, co všechno vydrží, protože jednou bys toho mohla litovat. Taky držím Ti palce, určitě to zvládneš. Já chtěla s tím jít k psychologovi, ale nakonec jsem si řekla, že se dám dopořádku sama a hlavně ušetřím tím peníze za sezení
Frau_Jaja
Určitě nezkouším co vydrží, doufám, že už to mám nadobro za sebou (popsáno výše). Od té doby už jsme 2,5 roku v klidu, tak snad se zase nezblázním..Zase ale na druhou stranu, nikdy nemůžeš vědět, co se Ti v životě přihodí a vzhledem k tomu, že už jsem byla kdysi slepá, naivní a hloupá, je dobré být obezřetná, ale pokud skutečně není důvod, asi je nejlepší nechat si tyhle pocity pro sebe.
Dva a půl roku v klidu, to Ti gratuluji Já jsem v klidu tak tři-čtyři dny .
Jistě, nejlepší je si tyhle pocity nechávat pro sebe, ale zase na druhou stranu myslím, že neuškodí občas svému příteli říct, že trošku žárlíte, působí to jako balzám na duši a výborně to masíruje jeho ego . Ale vše v přiměřené míře...
Každopádně jste mě navnadily přečíst si tu knížku Proč muži milují potvory a hodným holkám zůstanou oči pro pláč. Třeba tam každá najdeme radu, jak vyřešit svoje trápení
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.