Píšete/psaly jste si deník?

píšu už přes rok do počítače do wordu a pro jistotu ten dokument je i uzamčený mam tak zachycený tvrdý období po rozchodu to když vždycky čtu tak mám na krajíčku.. ted co mam nového přítele, tak to docela flákám :/

Nad tím pořád přemýšlím, že bych to hodila do počítače..ale když mě baví na tom právě to psaní,když jsem nevěděla jak pokračovat, tak jsem půlku stránky pokreslila a pokračovala..bylo to takové milé..ale kam to schovat no..

Páni, docela čumím kolik Vás je a kolik lidí má tu drzost číst něčí deník a pak se mu ještě vysmívat
Mě se při té představě docela zmocnil vztek.
Já si právě z tohohle důvodu deník nikdy nepsala, máti nemá nejmenší problém mi prohledat šuplíky a věci a moc dobře vím, že by neměla problém deník otevřít přečíst a použít proti mě

Já tedy píšu deník, ale svému pejskovi.. Snažím se koukat na svět jeho očima, a po pěti letech tam nacházím odpovědi na spoustu otázek. Ale píšu to takovým humorným způsobem, humorně se mi tam ovšem opravdu nepodařila vtěsnat smrt babičky, kterou jsme všichni i pes milovali.. Takže tam máme přerušení. a pokračujem až po 5 měsících. Na rodinných oslavách bývám vyzývána, ať přečtu, co zase Mišánie ( má fenka) napsala...

Reaguji na hyena 02:
Ale on je rozdíl kdy ho píšeš pejskovi a nepíšeš tam intimní detaily a sama ho dobrovolně přečteš než když ti někdo potají čte tvoje nejhorší a nejtajnější tajemství.

Píši si deník od základní školy, kdy jsem měla deníček ještě samou hrubku . Teď mi je 21 let a deník jsem si nepřestala psát. Mám jich velkou spoustu a ráda jimi listuji, hodně věcí co jste prožili časem zapomenete - a deník vám vše připomene. Ráda si v nich listuji a vzpomínám. Moc mi pomáhá si ho psát když mám různé nálady - když jsem naštvaná nebo smutná, když mě něco pobavilo nebo naopak na co nechci nikdy zapomenout. Pomáhá mi to si v hlavě utřídit myšlenky, shrnout jaký život vlastně mám. Doporučuji si ho psát, nedám na něj dopustit a jsem ráda, že se mám "komu svěřit"

Já si psala deníček,teda spíš "občasníček" když mi bylo zhruba 10 až 12 let. Psala jsem tam hlavně zážitky a o prvních láskách . To jsem měla takový klasický dívčí na zámeček. Pak jsem dlouho nepsala a před nedávnem jsem měla takový nutkání vypsat se ze svých myšlenek a pocitů, tak jsem vzala papír a psala. Potom jsem si na to zakoupila obyčejný sešit a od tý doby píšu docela pravidelně, ne každý den, ale když mám nutkání se vypovídat A je to fajn, nejvíc mě na tom těší to, že jednou si to budu moct přečíst a zavzpomínat, jelikož si tam píšu kolikrát i kde právě sedim, co se chystám dělat a tak

Když jsem byla mladší, tak jsem si strašně ráda kupovala různé deníčky a bločky s tvrdými deskami. Měla jsem jich doma plne šuplíky! Začala jsem psát... Popsala 20 stránek a konec. Prostě jsem nějak nedokázala toho napsat víc a proto jsem začala psát povídky. Své pocity, zkušenosti, nálady jsem vkládala do různých příběhů a to bylo to jediné, co mi zbylo z mé "deníčkové éry". Fantazii jsem ale tenkrát měla velkou!
Každopádně většinu jsem povyhazovala ze strachu, že by to někdo objevil a začala jsem blogovat. Docela dlouho jsem měla svou stránku, ale potom ten blog objevil táta (používali jsme stejný pc) a okamžitě jsem to zrušila. Ani nevím jestli to četl, ale nechtěla jsem tam už nic psát.
Závidím těm, které si píšou deník od puberty. Musí to být skvělé vracet se ke svým zážitkům. Občas mi to docela chybí, docela jste mě holky nabudily k tomu, abych v týdnu zašla do papírnictví a zkusila to znovu.

Kdysi jsem si psala, takovou vtipnější formou, o vztazích, cestování... ale už mě to nebaví, i když by bylo materiálu k zachycení dost.

Psala jsem si deník ve 13ti...vždy u toho brečim smíchy, když to dnes čtu
A pak jsem si ho psala ve 20ti..bylo to období, kdy se kolem mě děli věci, které jsem nikomu nemohla říct, tak jsem si aspon psala deník. Každý den. Tehdy jsem zjistila, že docela často lžu sama sobě...psala jsem nějaký pocit, názor...a pak si uvědomila, že to tak necítím, že to není pravda. Naučilo mě to, být upřímná k lidem co mám ráda a vyjadřovat své pocity.
Je to rok zpátky a nestačím se divit,jak se člověk dokáže za rok změnit.

psala jsem si deníček celkem dost let a popsala jsem asi tři, když si chci zavzpomínat na starý časy a na mé "děsně důležité problémy" když mi bylo třeba patnáct, vytáhnu deníček a válím se smíchy, ale tehdy mi to dost pomáhalo se z těch trápení vypsat a hodit to na pár řádků na papír fungovalo teď už by to asi mělo jiné grády, ale už se mi nechce psát.

Já teda nikdy

Psala jsem, když mi bylo tak 13-15. Pak mě to přestalo bavit.
Teď jsem nad tím ani neuvažovala. Nemyslím si, že bych se potřebovala "svěřit" papíru. To raději zajdu za kámoškou na kafe, pokecáme a ta mi i odpoví, což deník neudělá.

Co myslíte? Je lepší si psát deníček do počítače, nebo klasicky do "deníčku"?

Myslím, že se to nedá pojmout stylem "co je lepší". Záleží, co vyhovuje tobě. Klasický notes s tužkou si můžeš vzít sebou někam ven, počítač je možná trochu neosobní, ale prostě každému vyhovuje něco jiného. Co se týče "bezpečnosti", tak oboje si může přečíst někdo jiný, o oboje můžeš přijít (ztratit, vymazat).