Píšete/psaly jste si deník?

Ne, nepíšu a nikdy jsem to nedělala.

Nepíšu. Jednou jsem to zkoušela, vydrželo mi to asi 2 týdny, děsně mě to nebavilo a připadala jsem si jak blázen (tady prosím nebuďte vztahovačné )

Psala asi 6 let. Zrovna před chvíli jsem ho vytáhla abych se podívala jak dlouho mám mobil Babi si píše deník přes 15 let, každý den co dělala, jaké bylo počasí, kdo přijel, co ji zaujalo v tv,...

Já to nevydržela ani týden.

já nemám ráda výraz "psát si deník", protože mi to asociuje takové ty pitomosti, co si člověk píše v dětství/v pubertě ..
ale píšu si, ne denně, třeba 2x týdně, ale je to pro mě absolutní nutnost, prostě potřebuju (odjakživa) psát, je to moje druhá přirozenost . Zapisuju si myšlenky, události samozřejmě taky , a jinak je to takový mix - taky tam kreslím, zapisuju básně, které napíšu čas od času sama nebo ty, které se mi líbí od někoho jiného, výsledky, co mi vyjdou z karet, astrologické diagramy , lepím tam různé věci, pohlednice z míst, kde jsem byla nebo suché listí na podzim apod.. Je to taková kronika celého roku . A je fakt zábavné se k tomu vracet!

Já si psala deník od svých 11 let do 26 a půl let, nebyl to ale klasický deník, kde jsem vypisovala co jsem ten den dělala ale spíš to byli postřehy, myšlenky, popisy několika dnů v kuse , v těch puberťáckých letech většinou, že ten se mi líbí ale já se nelíbím asi jemu a že mě segra štve atd postupem se z toho stávala fakticky zpovědnice a během mého "drogového " období i docela slušná psychologická sbírka plná fantasmagorií a celkem drsných a surově přímočarých zobrazení mého tehdejšího života. Musím říct, že to byla výborná terapie.
Poslední zápis byl o tom, jak jsem poznala svého současného přítele. Tím jsem završila etapu mých "psacích sešitů" Mám je ukryté ve starodávném kufru v mém pokojíčku u mamky a občas si v nich čtu a usmívám se jak jsem žila a co jsem si myslela a jak některé zásadní problémy jsem neřešila a některé které ani nestály zato prožívala zbytečně moc.
Jednou se k psaní určitě vrátím, možná až budu poprvé těhotná. A jednou bych je všechny chtěla dát přečíst svým dětem

to mě trochu inspirovalo možná se k tomu vrátím dřív než jsem si myslela

s kamarádkama (jsme 4) jezdíme už skoro deset let každé léto + - na týden na čundr a píšeme si cestovní deník, zrovna zítra máme vánoční večírek kde si budem jeden z nich číst, takový srandy co u toho zažijem, a zapomenutých vzpomínek co se najednou vyrojí

píšu,už asi 7 let,je to nejlepší terapie co znám.

Psala, skoro celou sedmou a osmou třídu, nedávno jsem si je pročítala a nestačila jsem se divit, byla jsem docela éro. Nic jinýho než chlapi mě nezajímalo

Psala jsem si asi tak od 11 do 16 let, popsala jsem několik sešitů s tvrdou vazbou Psala jsem si tam různé zážitky, hlody (často jsem v té době spala u kamarádky, která si psala taky deník, tak jsme psávaly spolu a dobře jsme se tím bavily ), pocity, úvahy, ale také jsem si tam hodně kreslila, nad některými výtvory bych i dneska smekla, jak jsem je měla propracované , vkládala jsem si tam různé fotky, záznamy o konverzacích a podobně...když jsem teď jeden vzala a náhodně otevřela, tak jsem šla do kolen Zpětně se divím, že jsem měla čas a náladu řešit a zapisovat každou kravinu I když v té době to bylo pro mě děsně důležité... Čtení zápisků z těch dob zažene depku už po první straně, protože je to víceméně komedie
Poté jsem přestala mít na deník čas a jednou za rok jsem si sedla a sepsala nejdůležitější okamžiky jednotlivých měsíců v roce Tohle se mi povedlo asi dvakrát a pak už ani to ne...Ale taky dobře, protože tato shrnutí sklouzávají hodně do úvah a ty se moc vesele nečtou Každopádně jsem ráda, že mám těch pár let takto zaznamenaných

Psala jsem nikdo mi je nečetl ale připadalo, že tam píšu strašné hlody, tak jsem vždycky přestala,paradoxem je, že psát potřebuju. Proto jsem si založila blog..ale to není to samé jako deník, že jo.. tam asi nenapíšu všechno,když vím, že si to lidi čtou..Jak to tady tak čtu, tak asi znovu začnu..Mám krabičku kde si schovávám už od ZŠ vstupenky,letáčky,jízdenky,pohledy..a prostě papírky ze všech míst kde jsem kdy byla a bylo by hezké si je někam i nalepit a tak..popřemýšlám nad tím..

Píšu. Píšu si tam myšlenky, pocity, to co nikomu říct nechci nebo co by nikdo nepochopil..sama se v tom někdy nevyznám Ale pomáhá mi to si ty myšlenky v hlavě potom nějak utřídit. Taky si tam lepím obrázky, co se mi líbí, fotky, zaznamenávám si citáty nebo úryvky článků, knížek..a tak. Myslím že to pro mě smysl má. Události a konkrétní zážitky si tam píšu málokdy, většinou kdyžtak nějaké shrnutí toho podstatnýho.

Kdysi jsem si taky psala, ale jak jsem zjistila, že mi to čte prakticky celá rodina přestala jsem. Ze vzteku jsem ho vyhodila, teď mě to mrzí, docela ráda bych si početla
Tohle téma mě celkem namotivovalo, abych si ho začla psát znovu, ale radši si pořídím nějaký se zámkem.

Píšu si. Není to každodenně a někdy ani jednou za měsíc. Většinou je to podle situace, zážitků. Píšu ho asi dva roky ale popsaný je jen z půlky. Zachycují takové ty věci jako..,,byla jsem tady na té párty a byl tam tenhle",,tak jsem teda udělala maturitu". Běžné věci z života. Láka mě ta představa si to za 5,10 let přečíst a z hrůzou zjišťovat jaké jsem byla číslo