Permanentně křičící dítě sousedky - ustane to?

Co bych na to řekla já? Pozvala bych tě na panáka a hodně se omlouvala. Vím, že to samotnou situaci nezlepší, ale aspoň je to malá snaha o porozumění. A jak dlouho to trvá, je různé. Moje holčička třeba řvala jen párkrát v šestinedělí a od té doby je mimořádně hodná a spí celou noc a většinu dne, jiné mámy nemůžou rok pustit dítě z náruče, protože jinak brečí. To nejhorší, koliky atd., se ale odbývají v prvním půlroce, takže můžeš očekávat zlepšení
EDIT: Pak ještě můžou nastoupit zuby, ale to už nebývá tak zlé.

Ale to je za předpokladu, že bys mě na chodbě aspoň pozdravila. Kdežto tahle mamka mě většinou na chodbě ani nepozdraví, její manžel ano.

Tak to je super, gratuluji tobě i sousedům.

Tak to je docela dobré, někdo říká rok nebo tři, to už by bylo horší

Jj, to má kamarádka u malé. Říkala, že s rostoucími zoubky má teplotu a brečí. Ale prý né vytrvale.

Reaguji na Merrisska: Co říct, doufám, že se to u sousedů rychle přežene. V nejhorším si taky pořiď malého křiklouna na odvetu

Reaguji na Merrisska: a zkoušela jsi sousedce nabídnout pomoc? Že ji řvouna na chvíli povozíš? Ona musí být úplně grogy, mnohem víc než ty...mohly byste tak uklidnit atmosféru, třeba bys ji přemluvila k přestěhování postýlky do jiné místnosti...

A ber to jako fakt, není to špatnou péčí, některá mimina prostě z našeho pohledu ječí jak paviáni klidně nonstop bezdůvodně. Nemají jinou možnost jak říct co se jim nelíbí...

Určitě se to zlepší...jen nikdo neví jak rychle - může to být za týden...nebo za 2 roky

No dítě nemám, nebudu si tedy hrát na rádio, každopádně řekla bych, že když s tím nic neudělají sami rodiče, tak ty už vůbec. Já mám nervy pocuchaný poměrně snadno, ale kdyby rodinka bydlela třeba vedle našich bývalých sousedů, sociálka by jim tam přistála do dvou dnů. Souhlasím ale s názorem, že někdy se to prostě ovlivnit nedá. Já byla jako mimino věčně tuhá a svět o mně nevěděl, ale nebylo to nějakou zvláštní péčí, prostě ráda spím už od plín S mužem plánujem bejbíno až za pár let, rozhodně ale do baráčku. Když už budem muset trpet řevem, tak ať to neodnáší nikdo jiný. Ale někdy se nedá nic dělat, život není vždycky fér

Zkus udělat toto - až bude dítě zase ječet, běž k sousedům a řekni, aby šli k tobě do bytu a slyšeli to na vlastní uši, jak se to ozývá u tebe. myslím, že si ani neuvědomují, že je to tak slyšet a proto třeba dítě neodsunuli do jiné místnosti. A také bych jim navrhla, že byt by si měli odhlučnit izolací oni, když ho způsobují, proč bys měla ty...

Já bych si nestěžovala na sousedy, ale na firmu, která zajišťovala to odhlučnění stěn. Nedávno se kamarádka stěhovala z bytu, kde bylo slyšet úplně všechno. Třeba v koupelně slyšela, co si sousedi povídají. Novostavba. Prostě na všem šetří.
Na druhou stranu, když nad tím přemýšlím, tak všude je něco. Buď mimino, skákací děcka, soused kutil, hádající se pár, štěkající pes...pokud to někomu tak vadí, tak nejlepší je se asi odstěhovat, protože ono s tím moc stejně dělat nejde a spousta lidí toho potom využívá a dělá naschvály.
Možná bych tam zašla a řekla jim to v klidu, ale stejně nevím, co s tím udělají. Může mít pořád hlad, že má máma slabé mléko a nebo je prostě uřvanější než jiné děti a nebo tam je jiný problém. Ten doktor také není k zahození. Asi to budeš muset vydržet, než to dítě trošku vyroste.

tak to jsem se teda pěkně od srdce zasmála...jako matka 14 měsíčního dítěte ...asi takhle, nedá se dělat nic, kapky a různý vyfikundace prostě nepomáhají, některý děti prostě řvou a pak přijdou další libůstky jak se tu píše, házení věcí, řvání, bábábába atp., vím, že kdybych tohle někde v paneláku zažívala před 10-ti lety, asi bych měla chuť to dítě "vyhodit z okna nebo udusit nebo zmlátit matku" ále houby by to pomohlo, vydržet se to musí, máme teď dům, mám klid a nemusím řešit koho ruším, vy, co to tak kritizujete a máte plnou pusu nápadů a sociálek, uvědomte si, že i vy jste byli miminka co řvali...množit se musíme, děti jsou radost i starost, důležitá je tolerance

Hele dle mého musí rodiče vědět, že to sousedy ruší. Ale co s tím mají dělat, když nic nepomáhá? jedna známá říkala, že jednou už měla chuť dítě vyhodit z okna když pořád brečelo - chovala ho, poskytovala mu všechny základní potřeby ale kolika byla prostě mrcha... A to to malá neměla tak urpitné jako jiné děti...... Každé dítě je individuální, co zabere jednomu nezabere druhému a tak holt na některé nezabírá nic Zkusila bych si se sousedy promluvit, ale spíš o tom, jestli by nemohli postýlku s dítětem přesunout do jiné místnosti, protože řev se určitě utišit snažili........ Otázkou je, jestli na druhé sraně nejsou třeba druzí sousedé, kvůli kterým by to nepřesunuli zase zpátky........

Fakt nevím, co byste si představovali, mají to dítě udusit polštářem? Já taky nemusím řvoucí děti, ale u miminek je to vážně pochopitelné, takže bych to tolerovala. Navíc od t doby, co má známá dítě, se dozvídám spoustu věcí, které jsem nikdy netušila a díky kterým už fakt není tak jednoduché rodiče plačícího dítěte odsoudit.....

Jo a při ejdnání s rodiči je dobré vzít v úvahu, že mají (minimálně matka) určitě dost slušný spánkovou deprivaci a tak mohou reagovat pomaleji. Tudíž kašlat na naznačování a na rovinu říct, že slyšíš přes zeď dítě jako by bylo u Tebe v bytě a jestli by ho nemohli přesunout na druhou stanu bytu pokud je to možné. To je vážně asi to jediné, co mohou udělat, protože asi od nich neočekáváš, že ho dají pryč jako ty psa, ne?

BTW někdo tu psal o dudlíku - to dítě velmi snadno vyplivne.....

psala jsem kdy přestalo... když začalo chodit...nesnášel ležení a prostě se chtěl pohybovat sám (naštěstí začal chodit v 6 měsících).

ne reakce jsme nezaznamenali, protože v tu dobu tu mělo malé děti víc lidí a řvaní prostě k dětem patří. Proč křičí, protože je to dítě, ze začátku měl koliky na který nic nezabíralo. Jinak byl naprosto v pořádku. A jak takový rodič uvažuje, věř, že pro něho je to taky utrpení, když ti to dítě ječí, ječí a ječí.

tuhle reakci zas miluju já. Prcek spal 8 hodin, z toho 20 minut přes den, takže jsem se stěží najedla a zašla na záchod a byl vzhůru

Jo Naštěstí, já jsem teď z bytu pryč a sousedé beztak, pokud vím, byt vyměnili za větší.
Jak tak čtu o všech vašich sousedech, víš co, raději se odtama odstěhuj, nebo zachvíli budeš mít doma mimino taky

To se ti jen zdalo, oni ve skutečnosti vyráběli druhé

no táta nebyl v ČR, mamka bydlela během šestinedělí u babičky. jak reagovala nevím, ale vzhledem k nulové možnosti se vyspat měla možná před očima akvárium (koukáte někdo na HIMYM? Ten první díl, co se narodil Marvin, tak nějak si to představuju), takže spíš při potkání upozornili, že dítě brečí. Ale ono to předpokládám byla jiná doba, dítě měl skoro každý, takže i znal tu situaci - tady koukám prakticky žádné matky nejsou, spousta žen si pořízuje dítě když už tak po třicítce, předtím o nich nechtějí slyšet... v Maďarsku pak nebyl prý problém nikdy.

Přesně!
Tenhle omezenej názor může mít jen bezdětnej idealista.
Mateřská je někdy zatracený psycho, ale rozhodně ne dovolená.
Já během 3měsíců zhubla 15kg, byla jsem vyšťavená, nevyspalá, hladová, hubená...přijít mi někdo připomenout, že mi řve dítě, tak ho vezmu něčím po hlavě

Toto téma mi přišlo skutečně vhod. Zakladatelko, teď poslouchej A prosím i všechny ostatní, aby mi odpověděly na otázku, zda je toto normální, protože tuto otázku řeším čím dál víc - máme za sousedy rodinu, která má dvě malé holky - jedna cca čtyři roky, druhá něco přes dva roky. Podotýkám, že nebydlíme v klasickém paneláku, ale v cihlové bytovce, čili jsem předpokládala, že to s tím hlukem od sousedů nebude tak horké. Bydlíme zde třetím rokem - přistěhovali jsme se, když ta mladší byla novorozenec. OK, ten první rok jsem neustálý křik tolerovala (i přesto, že to bylo slyšet opravdu fest), ovšem jakým způsobem to graduje, to skutečně nemá obdoby
A teď přichází moje otázka - je normální, aby čtyřletá a dvouletá cácora pravidelně denno-denně chodily nechodily spát dříve nežli o půl dvanácté večer? Do té doby se tady dějí neskutečné věci typu dupání (to tam jako pořád běhají po bytě tam a nazpátek? Nechápu!), doprovázené ječením z plných plic. Ty holky skutečně ječí jak paviáni, je to takový ten jekot z plna hrdla a v podstatě je tím protkán celý den a bohužel i celý večer až do takto (podle mně) pozdních hodin. Vždycky jsem žila v domnění, že takhle malé děti chodí spát brzy. Ne že budou chodit spát později než já. Ještě studuji a přes semestr bych to nějak zkousla - i když pokud chci jít spát dřív jak o půl dvanácté, tak to mám i s náležitým zvukovým doprovodem. Ale ve chvíli, kdy se celé dny doma učím na náročné zkoušky do školy, tak je to fakt psycho To nemluvím o tom, že přítel pracuje na směny a po noční by se rád vyspal.

Reaguji na Ashakiran: odpovím ti za sebe... už jsem dřív psala, že syn odmalička spí málo... takže ano, i u nás se chodí ve třech letech spát kolem půlnoci, podotýkám, že přes den vůbec od jednoho roku nespí, ale prostě mu stačí míň než ostatním dětem. jsou dny, kdy spí i klidně hodin 6 a stejně dřív jak v jedenáct neusne.
ale nedělá ****** a hraje si tiše