Permanentně křičící dítě sousedky - ustane to?

Reaguji na mroskvicka: ono prostě realita a představy jsou úplně odlišné věci. Já dokud jsem neporodila dítě, tak jsem žila v tom, že novorozenec jen jí a spí... realita byla krutá... spal v průměru 8 hodin denně a řval a řval a podotýkám, že to bylo zdravý dítě s maximální péči.

a poslat na řvoucí dítě sociálku.. to je jako bych poslala sociálku na sousedku, jejíž dítě ve třech letech neumí barvy, když náš je umí od roku a půl (prostě každý dítě je jiný, některý řve, některý je placka, co nevydá hlásek)

Vážně?
Tak to musím honem běžet říct naší paní doktorce, že to psala jedna odbornice (asi zasloužilá matka) na Omlazení.
Ona už z nás byla taky chudák na nervy, protože nám na koliku nepomáhalo nic.
Ještě že teď máme to Omlazení, tady jsou expertky na všechno.

Několika měsíční mimino zcela jistě neřve proto, že se o něj rodiče špatně starají nebo ho blbě vychovávají. S největší pravděpodobností má typickou novorozeneckou koliku, která většinou do půl roku odezní. V takovém případě prostě dítě řve a řve a řve a ničí tím nervy a existenci svým rodičům i sousedům. Jediná dobrá zpráva je, že to nejspíš brzo odezní. Do té doby ti opravdu nezbude nic jiného, než si vrazit ty špunty do uší.
P.S.: ne, opravdu na to žádné kapky ani jiné zaručené recepty nejsou, já osobně jsem kvůli tomu pila 5 litrů odporného kmínového čaje denně a výsledek - nula

a je ten byt váš? nemůžete se odstěhovat?
To totiž může bejt dlouhodobý, kamarádky holčička (které je už rok a půl) permanentně řve. Ne že by jako plakala, nic se jí neděje, ale prostě se projevuje děsným řvaním.

Reaguji na Merrisska: špunty do uší jsou na ***, kup si traktorová sluchátka, neuslyšíš přes ně nic, až nad ránem začne kravál nasadíš je a dospíš se v sedě v křesle

A co sluchátka do uší a zkusit usnout za pomocí hudby? Jestli bydlíš v novostavbě, tak to není žádná novinka. Sousedům bych asi poradila dudlík a dítě moc nechovat. Některé brečí proto, že chtějí pořád chovat a když jsou bez matky v postýlce, tak je ječák. Některé matky jsou až moc pozorné. Jinak se v dětech nevyznám, ale když chceš bydlet v paneláku apod., tak se hold dá počítat s tím, že občas ten klid nebude no.

A neuvažovali jste o nějaké předstěně? My budeme dělat v obyvaku cca deset cm silnou vrstvu a má to ztlumit až o 50 decibelů. U nas je to zase tak, že my rušíme sousedy i jen hovorem,tak než si po večerech šeptat,tak si radsi malinko zmenšime místnost. Připadně ideálně kdyby to udělali i oni a budete mit klid.

Nechci strašit, jenže hluku se nezbavíte. Nejdřív brečí, pak bude lézt a mlátít vším do všeho, pak bude chodit, dupat, upouštět na zem předměty. Okolo jeho 8-11 bude relativně klid, pak přijde puberta, řvoucí telvize, rádio, počítač...
Mimichodem, děti miliju a nejsem nenávistná stará panna, ale mám ráda svůj klid. Přizpůsobit se musíte A hádání nedoporučuju.

nezlob se na mne, víš o tom velký kulový a vyvozuješ závěry, který jsou fakt k ničemu

nezlob se na mne, víš o tom velký kulový a vyvozuješ závěry, který jsou fakt k ničemu

Tak to máme zas od sousedů zhora, specielně o víkendu asi když odněkud přijedou. Kromě neustálého padání předmětů - a taky občasného vřískání mimina, protože tam si bohužel taky pořídili malý - tam taky dřív vždy večer o víkendu stěhovali nábytek. Ale prostě jak to nebylo každodenní a je to prostě jen určitej časovej úsek, tak se to dá vydržet. A je jasné, že je to byt a nějaký hluk tady prostě je. Ale jak říkám, vážně nejhorší je ten pláč mimča, když je to v noci a ráno. Nepřeju ani nepříteli..

Holky, nechci se jako rodič nějak vyvyšovat, ale opravdu dokud člověk vlastní dítě nemá, tak některé věci nepochopí. Fakt jste některé chytré jak rádia, a přitom netušíte, o čem hovoříte. Vezměte si, že dítě je 9 měsíců ve tmě a klidu matčina břicha, kde poslouchá maximálně hučení krve, a najednou je ve volném prostoru, ztratilo svoje "jistoty" a pláč je jediný prostředek, kterým může dát najevo svou nespokojenost. Existují nějaké univerzální rady, ale někdy se dítě prostě utišit nedá a matka je na konci svých sil. Věřte tomu, že těm rodičům velmi pravděpodobně není jedno, že jejich dítě ruší sousedy. Být zakladatelkou se za sousedkou klidně vypravím a upřímně jí řeknu, že mě to ruší. Ne arogantně a silácky, jak se taky prsí Číča a Mroskvicka, ale není třeba se tvářit, jako že se nic neděje.

To si právě také myslím.
Mimochodem to mlácení něčeho o vanu atd. To zní jako kdybys mluvila z vlastní zkušenosti?
Reaguji na Sally Carrera:
Mně by zajímalo jestli jste zaznamenali nějakou reakci od sousedů? A jestli jste to zkoušeli někde řešit, že dítě pořád křičí? Nebo jestli jste vůbec přemýšleli nad tím, že ten pláč může někoho rušit? Ptám se jen pro zajímavost, abych věděla, jak takový rodič uvažuje. I když po rozhovoru s oním otcem a pár známými zhruba představu mám.
Mimochodem, kdy to vaše mimčo plakat přestalo?

A to mne zajímá. Takže za vámi přišli sousedi a stěžovali si? A co jim rodiče řekli, dělali pak nějaká opatření? Nebo je seřvali ať s těma stížnostma jdou..

Tuhle reakci vážně miluju.. Jenže rodič má k tomu mímu vztah, je jeho a navíc ženská je na mateřské, takže v době, kdy děcko spí, může spát i ona. Kdežto já musím v práci podávat nějakej výkon - intelektuální - přičemž, když se kvůli cizímu miminu nevyspím, to s myšlením není nic extra. Nehledě na mou celkovou fyzickou kondici. Jenže to se mi právě na uvažování některých rodičů nelíbí - já jsem chudák, ať si sousedi trhnou... Prostě si to zkus z pozice rodiče otočit, že někdo pracující s tím křikem může mít taky velký problém. A prostě pokud je každodenní, tak je to nepříjemná věc.
Jinak špunty mít nemůžu ze zdravotního hlediska, nechci to rozebírat do podrobna. Ráno si zkouším dát na hlavu polštář, ale moc to už nepomáhá, ze začátku jo, ale přijde mi, že mimčo ráno křik zesiluje a zesiluje. Zkusím to asi řešit chozením brzy spát, ono se totiž k večeru kolem deváté někdy utiší (asi aby nabralo síly na noc a na ráno ), ale prostě to taky nejde vždycky a taky mi připadá hloupé se přizpůsobovat cizímu miminu.

Předpokládám, že by většina doporučila ho dát pryč. A přispěvatelce, co si koupila špunty, gratuluji rovněž k tolerantnosti, to by udělal málokdo. Já v minulosti pejska, kterýho jsem měla ráda, dala pryč jen kvůli sousedům. Protože byl na mě tak fixovaný, že mě potřeboval mít pořád u sebe a ať byl s kýmkoli jiným, tak vyl a štěkal. A já se ho jen kvůli tomu, abych nezpůsobovala jiným potíže vzdala. Dneska toho lituji, ale vím, že tehdy to v bytě jinak nešlo. Se sousedama bychom nevyšli - měli jsme navíc jednu obzvlášť hroznou sousedku důchodkyni, která by to hnala kdo ví kam (už takhle to řešila na schůzích). Ale bohužel ne každý jedná tak, aby ostatní neobtěžoval, co se dá dělat.

Co bys mi na to ty jako matka řekla? Já si prostě nejsem jistá jestli to má vůbec cenu po reakci toho otce. Obávám se, že to je ten typ lidí, co si nedá říct. Nebo ani nemá možnost, jak s tím něco dělat.. Ale jak říkám, když je potkám, asi se zeptám jestli by bylo možné, aby mimčo měli někde, kde by bylo u nás méně slyšet. Ale sama k nim si stěžovat asi nepůjdu, to mi připadá hloupé...

Reaguji na Easyway:
Mohla bys mi jako matka prosím taky říct, jak dlouho můžou takové pláče u miminka přibližně trvat? Jen ať vím, na co se připravit