Permanentně křičící dítě sousedky - ustane to?

Než mne začnou některé maminy kamenovat - podotýkám, že děti mám ráda. A chápu, že to je těžké i pro tu matku. Ale na druhou stranu, já si jej nepořídila, tak proč bych měla trpět? Už i muž toho má plné zuby a to je přitom většinou hoodně tolernatní člověk. Mimochodem lehce jsem to téma nakousla mezi řečí se sousedem, ale to opravdu jen jemně, říkala jsem, že se to lepší (zrovna to pár dní lepší bylo, výjimka). A on říkal cosi, že jí (je to holka) dají najíst a stejně křičí... Vypadal taky zdeptaně. Někteří známí říkají, jaké jim dělali sousedi naschvály, když jejich dítě zakřičelo, to já nic, naopak ta matka mě kolikrát ani nepozdraví. Ale prostě je to fakt hrozně unavující, jsem od rána podrážděná,unavená a neustále si vyčítám, jak hloupě jsem vybrala byt. A že jsem si nezjistila, že vedle bydlí těhotná paní. To bych do toho nešla, protože tam riziko většího hluku je.

Týjo, poradit ti neporadím, ale alespoň tě polituju, protože ustavičně řvoucí děcko bych asi fakt nedala. Sousedi si kolikrát chodí stěžovat když někomu štěká pes, s děckem nevidím rozdíl. OK, nemůžou za to, ale jak říkáš - proč by to mělo omezovat tebe. Udělala bych jim diskotéku. (Jo, nemám ráda děti a o to víc ty, co jdou slyšet, takže žádnej ohled bych neměla).

Reaguji na Ciiicaaa:
Já už jsem z toho vážně hotová, ještě do toho ta nemoc. Nad diskotékou už jsem taky přemýšlela, ale nevím jestli by to bylo řešení. Spíš mám dojem, že snad stavba je špatně udělaná (takže za to můžou i stavebníci ), protože mi nepřijde normální, že dítě z cízího bytu slyšíme jako kdyby to bylo u nás v bytě pomalu vedle v pokoji. Takže mám chuť byt vrátit ženské, co nám ho prodala, ale to bohužel asi nepůjde... Jinak sousedka v bývalém bydlišti měla psa, co knučel a štěkal brzy ráno o víkendu, ale můžu říct, že to byla oproti tomu pohoda... Jinak by mě zajímalo jestli je vůbec normální, že mimino s pár minutovými intervaly takřka permanentně po celý den křičí? A kdy to takové dítě přejde?

Musíš vydržet, ono se to bude zlepšovat každým měsícem. Těžko můžeš být na maminku naštvaná, nemůže přeci dát dítěti roubík, že? Ale chápu Tě, je to jistě nepříjemné. Zkus si pořídit špunty do uší, pomůže Ti to alespoň se v noci vyspat. Já je používala, když sousedům štěkal pes, nebo když manžel chrápal.

Reaguji na LucieVip:
A pomohly ti ty špunty? Špunty do uší mít nemůžu bohužel. Mně je jasné, že mu nemůže dát roubík, ale zajímalo by mě jestli je to normální a jak to většinou dlouho trvá než tohle období u dítěte přestane. Protože má dojem, že se to vůbec nelepší. Možná den dva, ale to je za ty čtyři měsíce sakra málo. A bohužel oni jsou furt doma, což je logické, když mají takhle malé děcko, ale tudíž si neodpočinu ani o víkendu ani ve svátek. A to je vážně pěkný opruz.

Bohužel, je. Některé děti prostě hodně pláčou. Určitě ale neřve nepřetržitě celý den. Je třeba brát v potaz, že zakladatelka to lehce přibarvila. Dítě totiž také potřebuje spát

Reaguji na mroskvicka:
No nám právě přijde, že ho možná nechá samotné v pokoji a proto tak křičí. Ale je to jen teorie. Protože pak je slyšet jako kdyby přišla a ono ustalo. Myslíte, že na něj může kašlat a proto tak křičí? Taky nám přišlo, že ho na začátku dávala do jiné místnosti, kde tolik slyšet nebylo, ale teď ho asi "odstavili", aby se vyspali bohužel pro nás tak, že my ho slyšíme jako kdyby bylo naše.

Pomohly Proč nemůžeš mít špunty? A děti skutečně mohou mít období (i několikaměsíční), kdy prostě hodně pláčou. Já to s dcerkou také zažila. Nemůžeš třeba na víkend odjet, abys někde načerpala nové síly a odpočinula si?

promluv si v klidu s maminkou a řekni jí to

Reaguji na LucieVip:
Samozřejmě spí. Ale nejhorší koncert předvádí v noci, brzy ráno, pak si dá přes poledne chvilku oraz a odpoledne prodlouží sice intervaly, ale vlastně křičí pořád a to i večer... Ale je mi jasné že některé maminky se tváří : Já jsem rodič, kdo je víc. Chápu, že dítě je skvělý dar, ale brát taky ohledy na ostatní, kteří si ho nepořídili a rádi by se vyspali normálně, když mají náročné povolání atd. tak to by neuškodilo.

Reaguji na LucieVip:
Já myslela, že to stačí naznačit tatínkovi, když jeho maminka mě ani nepozdraví.. Muž mi říkal, že stěžovat si na děti je neslušné, a já to tak taky trochu vnímám. Ale jestli to brzo neustane, tak pokud ji potkám, budu se jí muset na to zeptat.

Škoda

Chápu, že když člověk bydlí na bytovce tak se s určitýma zvukama musí smířit. Ale aby člověk řídil svůj život podle uřvaného děcka sousedů, to už se mi zdá příliš.

Se sousedama bych si o tom promluvila, stručně a na rovinu. Žádné "já chápu že vaše miminko pláče a je to normální, no jo vy to musíte mít ještě horší" bla bla bla, ale na rovinu, že vás to obtěžuje a nemůžete kvůli tomu spát aniž by bylo nějaké zlepšení, ať dítě přesunou jinam, dál od společných zdí, případně ať to řeší nějak jinak. Může se poslat mimino na internát?

Ne, bohužel v tomto období, kdy marodím nebo mám případně přes víkend kupu práce, to opravdu nejde...

To si taky myslím, ale dětem moc nerozumím. Zpočátku jsem si říkala, že je to nějaká strategie, aby nekřičelo, když je samo. Ale je mi to čím dál víc divné, že ho nechají takto dlouho křičet, aniž by ho nějak utišili. Slyšela jsem i názor jedné doktorky, že v cizině jsou psychosomatické poradny, které se na křičící děti specializují, takže to asi nebude tak úplně normální jev...