Pauza nebo rozchod?

ahojky, já vím, že většina názorů se tu schází v tom, že pauza je v podstatě rozchod ....ale já mám jiný názor, ne vždy to tak musí být ....
já mohu mluvit ze své zkušenosti, jsme s přítelem již 4roky, žijeme ve společné domácnosti ...já 27let, on 38let takže nejsme už zcela nejmladší nebo nevybouření. Před 2lety jsme měli pauzu a rozhodně to našemu vztahu pomohlo, tehdy to bylo z jeho strany, já jsem si ohromně odpočinula, šla jsem bydlet k mamce, kde mi odpadla starost o domácnost, nákupy, péče o zahrádku, každodenní usínání vedle svého milého a řešení běžných starostí atd .... ale uvědomila jsem si, že mi to vše v podstatě chybí a tak jsme se k sobě vrátili a vše klapalo krásně ... njn ale nic není věčné, že ... najednou jsme řešili na jaře tohoto roku to samé, tentokráte se to urodilo v mé hlavě ... trápila jsem se tou myšlenkou několik měsíců, dalo by se říci, že od února. Najednou se u mě objevil jiný chlap, který mi neskutečně imponoval a nedalo mi to spát, začala jsem nad sebou a hlavně nad naším vztahem opět pochybovat ... Už jsem nemohla dál, přerůtalo mi to vše přes hlavu a tak jsme si po vzájemné dohodě řekli s přítelem, že si chci vyzkoušet být sama a už je to opět měsíc, co jsem u mamky. Nebudu tu celou tu story rozepisovat, ale nakonec se k sobě vracíme, chci věřit, že to je správné rozhodnutí, poznám časem, cesty osudu jsou nevyzpytatelné ... Mně se zachtělo, zatoužila jsem hledat něco jiného, někoho jiného... ale v podstatě jsem zjistila, že lepšího partnera než mám doma nenajdu, a o to, jsem si ho nyní začala více vážit.

když já přesně tohle vím na základě zkušeností z předchozích vztahů, možná proto pauzu neuznávám. Když mi to s někým neklapalo, přišel rozchod (a je jedno, z čí strany), ze kterého jsem si vzala ponaučoní a nové zkušenosti, které jse mzužitkovala ve vztahu dalším a když jsem pak měla jasno, co chci a nechci a co očekávám a neočekávám, prostě když jsem si to pak sesumírovala a našla toho pravého, který tohle všechno splňuje, tak vím, že je to prostě ON a jsem si tím jistá, tak by mě ani nenapadlo, že někde může pobíhat ještě někdo lepší. Navíc jestliže už máte za sebou pauzu podruhé, bálpa bych se, že přijde i potřetí, počtvrté a to bych rozhodně nechtěla. Ale pokud vám to bude klapat, přeju hodně štěstíčka

luccy1
shrnuto podtrženo, myslím Luci, že Vám ta pauza může pomoct, zcela určitě... Ty přijdeš na jiné myšlenky, vyrazíš třeba někam ven za zábavou ...a uvědomíš si, jestli ti přítel chybí nebo ne, stejně tak on tomu také přijde na kloub dříve či později, ale tím, že tam nebudeš, sedět a čekat na něj doma ... si myslím, že mu to dojde záhy ...
Možná by jsi ješte mohla zkusit, než přistoupíte k té pauze, si najít nějaké koníčky, sport, nějak se zabavit a být méně doma, sama zjistíš, že to je lepší a že se sama budeš lepe cítit, když vyplníš svůj čas něčím perspektivním. Také jsem se tomu učila, nikdy jsem s nikým ještě nebydlela, je to tedy s mým současným přítlem premiera, někdy je to náročné, dokázat se sžít a nespadnout do toho stereotypu každodenních starostí ... je třeba na tom společně pracovat ...

lucinkaf
no já vím, to co říkáš je taky pravda ... kdyby přišla už další pauza a pochybnosti, tak už bysme to asi nelepili zpátky dohromady, to už by bylo opravdu na rozchod ... to se takhle nedá donekonečna. Jenže mně se zatím nechce zahodit, to co jsme spolu budovali, sice nejsme manželé ani nemáme děti, ale ten vztah prošel několika fázemi a já ani nevím jestli bych si chtěla zase zvykat třeba na někoho jiného a sžívat se s ním ... Na druhou stranu si myslím, že kdybysme spolu s přítelem jen chodili, tedy nebydleli spolu, tak se dávno rozejdeme ... tot otázka, babo rad ...
nechám tomu čas a uvidím jak se budu cítit za pár dní, týdnů ... pokud by mi v hlavě vyvstaly sebemenší pochybnosti, skončíme to ...

tak já to mám tak, že pro mě není nový vztah o zvykání, asi bych s nikým nebyla jen proto, že jsem na něj zvyklá. Kdyby teď mezi námi měl být nějaký problém, a měl by přijít rozchod, staršně moc by to bolelo, nicméně bych si nedala pauzu, ale pokud bysme po společném rozhovoru a zamyšlení oba souhlasili s tím, že to není ono, nedávali bysme si pauzu, ale prostě by přišel rozchod. A i když spolu bydlíme a jsme spolu sžití, vyhovujeme si ve všech směrech, nedalo by se nic dělat, musela bych hledat dál. Vy se hlavně držte, fandím vám, a ať ty pochybnosti odejdou, pokud vůbec nějaké budou

lucinkaf
těžko říci, každý vztah dvou lidí je hrozně individuální, jsou tam pocity a zážitky jiným očím neviditelné, pro ostatní lidi nepochopitelné. Samozřejmě, že nechci být s někým jen ze zvyku, ale chtěla jsem spíš říci, že je třeba na tom pracovat, aby se nevytratila ta jiskra ... pořád se potýkám s otázkou srdce nebo rozum, zůstat či odejít ... zkrátka nechci zahodit kvalitní vztah ... jen proto abych posléze zjistila, že to třeba bylo to nejlepší, co mě mohlo v životě potkat ... Pokud mě něco či někdo přesvědčí o tom, že by to mohlo být jinak, tak budiž ... vydám se jinou cestou a klidně budu budovat nový vztah i v pozdějším věku.
Jsi hodná Luci, díky, tvého názoru si vážím i tobě přeji jen štístko v osobním životě

tak s tím naprosto souhlasím, proto nikdy nikoho neodsuzuju jen podle toho, jaký má s kým vztah. I kdyby se mi něco na něčím vztahu nastokrát nelíbilo a nechápala ho, nemůžu říct ani popel, protože tak jako nikdo nevidí do našehu vztahu, nevidím já do vztahů ostatních, já vím, že to asi nejde, ale mně by vyhovovalo, kdyby všichni měli hezký láskyplný vztah A vám se to určitě povede a třeba se tomu i jednou ze srdce zasmějete