Patrner a jeho dítě z prvního manželství

Reaguji na Krystýnka:
Možná že naopak vám společné mimčo pomůže. Hočičky budou mít společného sourozence, takže by vás to mohlo jako rodinu víc stmelit.
Ber to tak, že tvá dcera má každý druhý víkend vás dva jenom pro sebe. Karolína přijede dvakrát do měsíce a chce mít tatínka pro sebe, když ho ta "cizí" holčička má zbylých 26 dní v měsíci. Vžij se do toho malýho dítěte, který musí žít s vědomím, že její tatínek žije s jinou, stejně starou holčičkou. To se pak nemužeš divit,že si vydupává jeho pozornost. I když samozřejmě by měla mít mantinely, to neni o rozmazlování. A taky se vžij do situace tvýho manžela. Vidí svou dceru jen 4 dny v měsíci, tak je jasné, že si jí chce maximálně užít. Asi je mu příjemnější být s ní sám, aby nemusel kontrolovat, zda náhodou nevěnuje Karolíně víc pozornosti než Natálce a ty jsi z toho nebyla naštvaná.
Pokud byste bydleli všichni čtyři pohromadě, tak je to jiná věc. Pak by bylo opravdu fér, aby se mezi dětmi nedělal rozdíl. Takhle ale když tvuj manžel vidí svou dceru tak málo, tak je jasné, že ten vztah bude na jiné úrovni.

Vážně ne. Snažím se ty dva dny být spravedlivá (určitě by potvrdil i přítel)

Reaguji na Krystýnka:
Kdybyste žili s Karolínou a Natálka k tobě jezdila jen na každý druhý víkend, tak bys odolala jejímu pláči, že někam nechce? Tak bys neměla chuť být s ní chvíli sama bez Karolíny?

Právě, ty dva dny! Další dny je pro tebe duležitá hlavně tvá dcera, ale tvuj manžel má jen ty dva dny v týdnu na tu svojí. A já se mu nedivím, že si je s ní chce užít!

Lidi přivedou dítě na svět a pak z něho svým rozchodem udělají "víkendové dítě".
Dívám se na Česko-Slovensko má talent a je tam děvče, které zpívá pro svého tatínka, který o ni nemá zájem - je poznat, že je to její celoživotní problém.
Prostě smiř se s tím, že žádné řešení, které vymyslíte, nebude dobré, jen existují ta méně špatná. Ta holčička má prostě regulérní životní křivdu, se kterou se snaží vypořádat způsobem, který se jejímu okolí těžko snáší.

to je to co řeším. Nemůžu jí přeci ve všem ustoupit a vše jí dovolit, jen proto, že ji vidím pár dni v měsíci. O tom je celou dobu řeč z mé strany.

to souhlasím

určitě ano. Ale taky bych za ni měla zodpovědnost a nechtěla z ní vychovat sobce, který si neustále prosazuje svou (ne jen u nás, ale všude). Něco jiného je vychutnat si společné chvilky a něco jiného dělat dítěti otroka a neokřiknout ho, když dělá něco nesprávného jen proto, že se bojím, že to doma řekně mámě a nebo že ke mně nebude příště proto chtít jet.

to já také ne, i to chápu, ale tím, že má i naši rodinu, tak si nemyslím, že je správné, že když přijede malá, že nás odstrčí jen proto, že si to malá přeje nebo že malá nám nadiriguje nějaký program jen proto, aby se ujistila ve své autoritě a tím, jak dalece lze tatínka ovládat.

Malá chce asi taky být jen s tatínkem a ne s "cizími" .Přijela hlavně za ním. Samozřejmě, že rozmazlování má své hranice. Ale nech jim ten společný čas! Když víte, že přijede, tak si nic velkého holt neplánujte a počítej spíš s tím, že budou jen oni dva. Když jim to vyhovuje.

Reaguji na Krystýnka:
Tak udělejte s manželem kompromis. Vypadá to, že jsi přistoupila na tu myšlenku, že s ní bude vždy i sám. Řekni mu, že tedy budeš ráda, když si vždy užijou něco sami dva, ale že bys kvitovala, kdyby si s ní promluvil na téma toho, že vše nemuže být podle ní, ať jí řekne, že jí má rád, ale že zkrátka takhle život nechodí. Může to udělat, když u toho nebudeš, aby to nebrala tak, že ji shazuje před svou novou rodinou. Hlavně citlivě.
A taky to zkus na manžela po dobrym, a ne pořád jen Karolínu pomlouvat a tlačit ho do toho, aby jí vyčinil. Pro něj to musí být taky obrovská psychická zátěž.
Jsi rozumná ženská, určitě to dobře dopadne. Hodně štěstí

To víme všichni. Ale přece nelze proto plnit všechny její výmysly. Tam je to těžší o to, že matka jí v těchto výlevech podporuje a snaží se nás pomlouvat a vymýšlet co vše děláme špatně a to před ní. Zajímavé je, že když ex má zrovna období, kdy má nějakého přítele, tak je klid. Nyní je cca čtvrt roku sama a zase to narůstá do extrémů.

No nic, hlavně že se s přítelem máme rádi, nějak to zvládneme.

Chlap to má jinak.Zkus to,zkus jim nechat ty jejich společné chvíle o samotě,jenže to zas bude asi žárlit Natálka co?
Ach jo,"moje děti a tvoje děti případně mlátěj naše děti" je fakt těžký,kor když jde o děvčátka stejně stará z nichž jedna partnera považuje za otce a druhá ho má papírově otcem skutečným.

A co takhle si raději promluvit s ní?

A proč tohohle nevyužiješ
Prosíš o radu a přitom sis sama odpověděla.
Chce to jen trochu diplomacie.
Promiň, ale já si stejně myslím, že tvůj problém není dcera tvého přítele.
Myslím si, že na ní podvědomě žárlíš.
Zkus si na to upřímně odpovědět.

ale ano, vynasnažím se býti ještě tolerantnější problémem je, že by to to bylo fajn, kdyby to vyhovovalo nám čtyřem a ne jim dvěma, ne?

no právě. Ale já to nikdy nijak nehrotila. Nechala jsem jen na nich, jaký vztah si spolu vybudují a jak se vzájemně budou brát. Přítel trval na tom a snažil se velice, aby ho tak Natálie brala.

Nelze. Již několikrát vyzkoušeno. Bez výsledku. Při hovoru to odkývá, hovor se stočí na to, že vypočítá partnerovy chyby, nazávěr mi řekne, jak to s ním můžu vydržet a pak jede zase po svém.

Když se nad tím zamyslím, možná trochu ano.

Samozřejmě. Jestli jsi četla úvod, tak tam popisuji konkrétní problém s lesem. Víš jak to dopadlo? Do lesa se šlo. Oznámila jsem jí, že si ráno musíme přivstat a nesmí si zapomenout vzít krabici, kdybysme někde chytli ježka nebo žábu a jí zasvítily oči a bylo to. Skoro nemohla dospat a přítele ráno tahala z postele, že už jedeme. Štve mě to, že před přítelem hraje to divadlo, víš? A on že jí ho baští.

Ještě znovu podotýkám, že už k nám jezdí ČTVRTÝM rokem.