Partnerova závislost na matce

Br, než tohle tak bych radši byla do konce života sama. Ještě, že můj přítel je chlap a ne dítě, dokáže se postarat o sebe sám a já mu nemusím nahrazovat matku.
Reaguji na elleGaladriel: Na tvém místě bych ho urychleně odeslala zpět za maminkou, takoví se nemění. Na nějakou převýchovu bych neměla nervy.

Asi tak nějak.

nevím jakou máš výdrž, já ale mamánka nezvládla a vzdala jsem to, sice po 3 letech, ale už mi to lezlo na mozek. matka psycho, byla schopná ho otravovat na naší dovolené, prozváněla ho v noci, protože jí neodpověděl na jednu z tisíce jejích sms. konflikty jsme žádné neměli, ale předpokládám, že kdyby se něco řešilo, bude brát názor své matky, ne můj. nemyslím si, že něco zmůžeš, i když je mu teprve 22, tomu mému bylo 30 a stejně mu to připadalo normální nikdy jsme spolu nebydleli, ptž on přece musí bydlet doma. podotýkám, že má oba rodiče a mladšího bratra. pryč od takových, ať si je matinky naloží do octa třeba

Tak to mi připadá trapnýý..Říkat to stejné matce i přítelkyni a stavět je na stejnou úroveň.

Podle mého názoru by měl držet při tobě, jestli s tebou plánuje společný život a děti, jestli to s tebou myslí vážně. Jasně, že má svou matku rád a je jí vděčný za to, že ho vychovala a živila. Ale rodiče jsou rodiče a nemají vždy pravdu.

Ale nebudu ti radit, jestli se s ním máš rozejít nebo jak se zachovat. Neznám vás a podle těchto málo informací nemůžu vědět všechny různé okolnosti vašeho "trojúhelníku". Je samozřejmě jen na tobě, jak máš nastavené hodnoty, co ti připadá normální, co překousneš a co už ne. O tom se musí rozhodnout každý sám.

Reaguji na PoisonIvy: Tak na to bych neměla, někoho převychovávat. Na co ty intriky, když chlap neví sám od sebe, jak se má správně chovat? Navíc výsledek je nejistý a nakonec z toho může vyjít ženská jako ta špatná, která mu něco vnucuje a snaží se přítele a matku dostat od sebe.

No to víš že jo... Bože, je mu 22 a měl by se o sebe už dávno postarat sám. Brrr.

Přesně tohle jsem poznala s bývalým, kterému bylo přes 30. Nakonec jsem já byla ta špatná, která nechápe, že on nezvládne jet na dovolenou, protože by mu přece chyběla maminka (a to byli 3 sourozenci), a že já jsem ta divná, když si s rodiči každý den netelefonuju.

Něco podobného jsem měla doma.Nejhorší bylo,že jsme s tou matkou museli bydlet.Náš vztah se rozpadl z 90% kvůli tchýni.Z toho nic dobrého nekouká.Buď to překousneš jak psal někdo výše a zkusíš ho dostat více na svou stranu (ne vždy se to povede) a nebo radši jít od toho.....

Tak to je dobrej hardcore

Nesměju se, jen zírám. Tohle opravdu není normální a garantuju, že si s takovým ještě užiješ...
Pořád bude všechno řešit s ohledem na matku. To je typický...máma si nenajde žádného jiného chlapa a upne se tak na svoje dítě..z kterého vyroste nesamostatný trouba Já už jako velký pokrok vidím to, že spolu bydlíte, spousta mamánků se od máminy sukně nehne (viz. příklad Think Twice)..Třeba se na něm dá zapracovat, ale vždycky tam ta máma bude jako středobod vesmíru ..
Být tebou, tak mu jasně řeknu, co ti vadí a podle toho, jak se k tomu postaví bych jednala dál.

To je přesně to co mě dorazilo nejvíc... mrzí mě to, že holt asi to má v tý hlavě od svý máti všechno tak vyhučený. Ona podá svůj nároz a zopakuje ho 150x takže normální vymývání mozku. Já vyrůstat v něčem takovým tak už jedu na práškách.. škoda, že on si to neuvědomuje, že něco není v pořádku.

Reaguji na Mia_Sofia: až se vrátí, tak mu chci dát ultimátum... bud jí pošle s tímhle vším někam nebo spolu končíme. Až ted co je pryč a víc se stýkám s jeho rodiči, tak si uvědomuju, jak zle na to jsou a v kolika ohledech mi lhal a lkal se, že to tak není. a ten vkaz to je konec... nikdy jsem si nemyslela, že je na tom tak zle a je na ní tak upnutej.

jinak holky všem moc děkuji za nározy, za podporu.. vážím si toho... zas mi to trochu otevřelo oči a už nebudu tolik hledat chybu u sebe.

jo, to mi připomíná toho mého..naštěstí už z toho "vyrostl".. trvalo to zhruba 4 roky a nakonec pomohlo, když se mamka odstěhovala.. ale stejně když jsme u ní, tak jen co mamka něco řekne, tak to letí hned splnit, jako by mu za prdelí hořelo, když něco po něm chci já, tak jen - no jooooooooo a hne se až po čtvrtém upozornění .. taky se mě před mamkou nikdy nezastal (ona je taky rozvedená, takže co řekne, je svaté, protože je to maminka), a poprvé mě přivedlo k slzám to, když jsme byli všichni tři někam sednout a poprvé byla možnost být spolu sami na pár dní (tehdy nám bylo kolem dvaceti), tak říkám, že můžeme jet spolu na chatu a on na to že né, že se mu nechce..to mě dostalo, proč se mnou nechce.. a pak dodal, ale kdybys jela mami ty s nama, tak bych jel, pojeď, pojeď.. no tak to bylo na mě moc .. naštěstí jak říkám, už to není tak hrozné, už je schopný se mě někdy i zastat, ale stále platí to, co řekne maminka, tak se z toho div že nezblázní ... a to, že si tu jeho bezmeznou lásku vůbec nezašloužíl, to je na jinou diskuzi

No řekla bych to víc diplomaticky , přitvrdit můžeš vždycky a bacha na to, ať ty nejsi hned od začátku ta špatná a maminka otevře náruč a bude ta nejskvělejší a nejvíc chápající na světe, které se beztak hodí do krámu, že synáčka má opět sama pro sebe. Měl by stihnout pochopit, co všechno ti vadí.

právě ten bych použila, aby ti ho vysvětlil, že to přeci nemůže myslet vážně...?
(pro mě je to teda pěkně nechutné)

jo, tak to jsem taky zapomněla zmínit