Partnerova bývalá přítelkyně

Ta diskuze je stará 2 roky?..............

No když mu bývalka píše tak často, tak to není moc normální. No u mě se zas příteli nelíbilo, že bych se měla sejít s bývalým a on se s ní vesele scházel, teda prej ji potkaval nekde v hospodě. A ještě jí psal bůhvíjaký sms.. No podle sebe soudím tebe.. Sám s ní dělal bůhví co, tak si myslel, že to budu dělat i ja s bývalým.

Původní ano,ale slečna založila jinou a oni jí to spojili k téhle již založené(viz str. 2)

Holky, já jsem si taky zažila peklo a to docela velké. Teďka už je to v pohodě relativně, ale nevim, jestli je normální, že přítel o bejvalce často mluví. Sice v negativech, ale zaráží mě jeho potřeba o ní pořád mluvit. Nejčastěji je to tehdy, když u toho nejsem, ale přede mnou taky občas přijde na něco řeč.
Minule jsem si na noťasu všimla, že hledal její fotky na netu všude možně, pak jsem koukala, že lustroval facebookové profily jejích kamarádek nebo jejích příbuzných, prostě jakoby hledal fotky.
Já jsem si tak nejistá, že nevim, jestli takovéhle věci dokážu vnímat po tom všem objektivně - co myslíte?

Reaguji na Stefcut: To vypadá jako kdyby za ní ještě nezavřel dveře a pořád ho trápila.. pořád na ní myslel a něco k ní cítil, i když by jí zpátky třeba nechtěl, ale.. Přesně tak jsem se chovala jeden čas já, i přesto, že jsem měla novou známost, s kterou jsem věděla, že to není ono. Pak jsem si našla nynějšího přítele a ex byl pro mě totální vzduch a tak by to mělo být.. Říká se: Člověk, díky kterému zapomeneš na minulost, je tvá budoucnost - a je to pravda.. Ovšem poradit ti, co s tím, nedokážu..Kdyby mě tenkrát on napadnul, zarytě bych tvrdila, že mám ex na háku, i když pravda byla jinde...

Reaguji na LadyP: Přesně tak to vypadá i z mého pohledu. Něco tam prostě pořád je. Vzhledem k tomu, jak zarytě to popírá a jak negativně o ní mluví mě to i tak trochu děsí.

Ona je do něj stále zamilovaná. Na jednu stranu si tedy říkám, že kdyby se k ní chtěl vrátit, tak z fleku může, ale on nechce. Nicméně mi prostě přijde, že ho k ní stále něco táhne a na druhou stranu jsem tedy dost nejistá. Taky se rozhodoval mezi mnou a jí, takže jasná volba to nebyla. Zkrátka připadá mi, že by třeba stačilo málo, aby se uchýlil k ní, nebo aby se někde potkali a podobně. Jsem ze svých pocitů nešťastná. Náš vztah je sice úplně jiný, než ten jejich a vím, že jako partnerku pro život o ni nestojí, ale to neznamená, že by ho něčím stále nemohla přitahovat. Celkem se trápím, připadá mi, že žiju v nejistotě, v napětí a strachu, zkontroluju, co můžu (však to znáte)...a to nedělá dobrotu v žádném vztahu, ikdyž se snažím to neventilovat před přítelem.

Tak v tomhle případě mi to přijde tak, že přítel ví, že jakmile by luskl, měl by jí u nohou..to ho udržuje v jistotě a líbí se mu to..Bála bych se v případě, kdy o něj slečna přestane mít zájem .. Pak by ho to mohlo začít štvát a probudí se lovecký sklony chlapa a chtěl by její přízeň získat zpátky nebo by si uvědomil, že jí vlastně pořád "miluje". Taky to může časem úplně odeznít a zapomene na ní. Je to buď a nebo, každopádně mi je jasný, že tě to trápí a situaci ti nezávidím, já osobně bych to nevydržela, musím být jediná v očích, v hlavě i v srdci...

Reaguji na LadyP: Já právě musím být taky jediná v srdci i v očích. Jde o to, že právě dumám nad tím, jestli jsem či ne. Jinak on se o ni dlouho snažil, ale nechtěla. Pak když si našel mě, chtěla ho zpět. Ale rozhodl se pro mne. Chápu, že to je jakási letargie, první láska, dost zážitků. Mám něco podobného. Přiznám se, že třeba absolutně neuvažuji nad návratem k bývalému a že současný vztah považuji teprve za vztah (přítel tvrdí, že to má stejně), ale občas jsem zvědavá a taky najedu na profil bývalého na fb nebo tak. Jenomže u sebe vím, jak to mam v hlavě srovnané a u přítele ne, no. Hlavně my ženský jsme takový, chlapi to maj trochu jinak