Partner odmítá být u porodu

s tímto souhlasím, upřímný může být člověk i tehdy, aniž by u toho někoho urazil.

píšou třeba v knížkách, co všechno z tebe vyleze? ráda bych věděla, do čeho jdu ...

Já reagovala na to, jak vidí porod , jako něco :hnusného, odpudivého...
Jestli takhle mluvil o ní a o břichu jsem nečetla, pardon.

nene ta moje odpověď byla úplně mimo téma, jen jsem reagovala na to, co jsi psala ohledně upřímnosti...

Tak tohle se dá dost eliminovat klistýrem. I nastřižení se dá velmi úspěšně předcházet, jen to chce informace a aktivní přístup. Já se na svůj porod moc a moc těším, protože se těším na dítě. Bolest je jen stavem mysli, snížení bolesti lze velmi dobře natrénovat. Ale musí tomu člověk věřit.

Paty, vyleze z tebe dítě, vyteče plodovka, vyjde placenta, a pokud někdo nemá klystýr, tak i něco vytlačí. A jak na to má reagovat chlap? V první řadě nestojí mezi nohama, ve druhé, i kdyby ho tam nějakým nedopatřením nechali stát (nechám stranou chlapy, co si to fakt chtěj natočit, jsou takoví), dívá se jen na porod, ono to totiž "neleze" vše najednou, za další, nikdo nepropaguje, aby tam muž byl proti své vůli, to tady nikdo nepsal, ale na "upřímnosti" partnera woman nevidím nic, co by stálo za ocenění. Upřímnost sama o sobě není přece žádná kvalita osobnosti, u některých osob je to naopak projev sobectví, nevychovanosti, zášti, upřímnost bez slušnosti je buranství.

Tak já jsem asi nějaká divná. Jediné co mě před porodem tížilo bylo to aby vše proběhlo dobře a já i mimčo jsme byli v pořádku. A to aby mého chlapa to psychicky nepoznamenalo a nebo ke mě nezískal odpor to mě teda ani nenapadlo. Články, studie a jiné plky se musí brát se zdravou rezervou. Chlap se má sám rozhodnout zda chce být u porodu či ne, ale u zakladatelky tématu není problém v odmítnutí partnera, ale ve způsobu. A to co pak psala o té poušti, no abych mu byla dobrá na to ho ošetřovat a mýt od sr.ček a pak mu byla při porodu odporná to je fakt dobrý.

A jak tu někdo psal že je to nechutná móda mít chapa u porodu, kojit na veřejnosti a nedej bože neskrývat těhotenství je taky úsměvné. Vždyť je to každého věc. Někomu zase přijde trapné že je móda klimakterických diblíků, kteří se díky silikonům, našitým vlasům a kdečemu jinému chovají i oblékají jako dvacítky. Nová doba , neexistují už pouze těhotenské lacláče a ženy v přechodu nechodí pouze v šatovce.

Jak už jsem jednou psala = naprosto souhlasím s názorem, že se k tomu nemá nikdo nutit...Jak žena, která tam muže nechce, tak muž, který tam být nechce - a opačně pochopitelně To je základ a oba partneři by to měli respektovat.

K partnerovi zakladatelky myslím, že netřeba nic moc dodávat - chová se povýšeně a to celkově z toho co popisuje a debata, která proběhla o případném porodu myslím není žádné překvapení...Opakuji - zvážila bych zda s takovým člověkem vůbec dělat děti..

Jinak na kojení na veřejnosti taky nevidím nic extra hezkého ( zažila jsem to několikrát ), i když je to přirozená věc, tak osobně jí řadím mezi věci soukromé, intimní...A je pravda, že většina žen, které jsem viděla se v tom tak nějak vyžívá a jsou jakýmsi způsobem rádi, že na ně někdo kouká ...Mám kamarádky, které taky kojili a ,,téměř,, vždy je kam si zalézt - min. trochu stranou od lidí atd...Ale to je věc osobního názoru...Pokud někdy budu kojit, tak rozhodně to nebudu dělat v plné restauraci...

Kamarádka klidně kojila v restauraci mezi lidma, ale tak šikovně, že to nebylo poznat a vypadalo to, jako by to mimčo jen chovala v náruči. Taky bych nikde nevytáhla prso tak, aby to bylo vidět. Druhá kamarádka měla vždy v kočárku náhradní bundičku, kterou malého překrila a nikdo je neočumoval. Vždy se to dá zakamuflovat i mezi lidma, ale to člověk musí chtít, no

Já ani nevím, jestli se těším na porod jako takový, těším se na to malé až ho poprvé uvidím a pochovám. Ale porodu se nebojím, že to bolí je mi jedno, když vím, že to bolet "musí" tak mi to nevadí, jsem v tomhle asi statečná Ale bojím se toho, kdyby měly nastat nějaké komplikace.

venysek, taky jsem to před porodem takhle měla, modlila se aby nebyly komplikace a ono je ve finále jedno kdo je jak statečný na vnímání bolesti. Stejně tomu neuteče a musí si to odbýt. Jedině oblbnout epidurálem. Já jsem ho nechtěla (ani mi ho nikdo nenabízel), ale v průběhu porodu jsem si na něj několikrát vzpoměla. A jak tu měl někdo obavy toho jak bude vypadat před partnerem, že může dojít k úniku různých tekutin a aby neviděl šití, tak vás můžu ujistit že v tu chvíli vám i partnerovi to bude úplně jedno. Já jsem byla za muže na sále ráda, kdyby pro ně nedoběhl že už to asi bude, tak porodim někde tiše v koutě. Jenom jsem slyšela asistentku jak mu naštvaně říká že ještě určitě ne a pak málem nedoběhli. Takže někdy se chlap hodí.

Reaguji na redzac:
já bohužel rodila v itálii,z česka načteny o projimadlech atd,co dávají před porodem.Tam mě celý den nepustili ani na wc,no a při otázce,kdy mi dají projímadlo,nechápali na co,že to se nedělá.....fakt hnus,ještě se střídali směny a všichni se na mě chodili dívat,myslela jsem,že se studem propadnu
Já partnera u porodu nechtěla,on chtěl strašně moc,naštěstí neví o tom,že tam mohl být celou dobu,nechala jsem ho zavolat,až na poslední minutu.
Asi kdyby viděl celý porod,jelikož to bylo dlouhou dobu na čtyřech,tak to by asi už nerozdýchal....

Epidurál nechci. Já vím, že tomu už nikdo neuteče, ale mě je ta bolest tak nějak jedno, ať to bolí jako čert, mě to nevadí Za to malé to stojí Když si vzpomenu, jak jsem se probrala po operaci prsou a čekala, že to bude bolet jak blázen, sestřičky se divily, že ani nic proti bolesti nechci, že nepotřebuju.

Sice je mi 20, mimčo bych chtěla tak ve 27, kdy budu zajištěná a nebudu muset počítat každou korunu....

A s partnerem se taky o tom bavíme, on hned řekl, že mi bude oporou a jsem za to moc ráda..
Celkově mám z toho hrůzu a to že mě bude držet mě určitě pomůže...
Být chlapem, tak tam nejdu, asi bych nemohla kouknout, jak ten člověk trpí...
Možná s postupem času a až to bude aktuální to uvidím jinak, ale teď si to představuju jako horor ... Bojím se, že to prostě nevytlačím a nebo že při porodu umřu...