Partner odmítá být u porodu

jasný,snažím se to alespoň minimalizovat.
Chlapa by spousta věcí třeba ani nenapadla,ale pro mě je to fuj a tím se necítím fajn.Správně třeba situace po operaci,vyhodila jsem ho z JIPu bo mě samotné ze mě nebylo dobře.

Reaguji na Laky:

aha, už chápu ty rozdíly. Já tohle neřešila, z krku mi vedly právě ty dva zmíněné drény a vypadala jsem asi navenek děsně. Jenže to je prostě ta situace, kdy je mi to jedno (protože s tím nejsem schopná nic udělat, není to moje chyba )

Ženský, já vás ujistím, že když chlap nechce, tak nevidí nic. Jestli si myslíte, že porod probíhá tak, že chlap vám kouká přímo mezi nohy a vidí všechno, tak jste ještě asi nerodily. Chlap sedí u hlavy, drží za ruku nebo dává dýchat kyslík, případně "dýchá s vámi. Ještě navíc u nás v obou porodnicích, kde jsem rodila to bylo tak, že to lehátko či postel, na které se rodí, je dost vysoké, židle, na které sedí chlap, je níž. On když sedí, tak mezi ty nohy vůbec nevidí, vy máte tu pánev jakoby níž, navíc často přes vás hodí nějakou plentu. Já sama osobně jsem neviděla nikdy nic, pač při porodu musíte mít zavřené oči. Ale i kdybych chtěla, tak je to obtížné, protože to mimčo leze směrem dolů, takže je to dost obtížné vše vidět. A taky je to dost fofr. A i vy jste v takovém jako oparu, že vnímáte všechno jak ve snu. Že vyleze jaksi i něco navíc, to je pravda - i po klystýru, ale vy o tom nevíte, a chlap to neuvidí, nebojte se. Pro porodní asistentky je to úplně běžná věc. Jak vylezla nebo vypadá placenta, to nevím a rodila jsem 3x. Na šití se chlap vůbec dívat nemusí, většinou se to dělá tak, že chlap přestřihne šňůru, pak podepíše mimčo a jde někam na stranu nebo na chodbu a třeba píše sms a pak se k vám vrátí, až budete na tom pokoji muset 2 hodinky po porodu ležet.
Pro mě třeba byl nezapomenutelný zážitek vidět mého manžela, když mi dali miminko hned po porodu na břicho a my se na sebe podívali a byli jsme tak šťastní, že všechno dobře dopadlo. Já jsem byla moc ráda, že tam se mnou byl, opravdu mě tam psychicky podpořil a byl mi i dost užitečný. Kamarádky, co tam byly třeba celý den samy, tak těch mi bylo dost líto, ale chápu, že holt každá to máme nastavené jinak.

taky asi hodně záleží jestli je chlap se ženskou kvůli vzhledu nebo kvůli povaze. Kdyby ten můj se mnou byl kvůli vzhledu, tak bysme nemuseli vůbec řešit, jestli půjde na jaře k porodu, protože by ode mě musel před 3/4 rokem utéct, když jsem po komplikacích při operaci měla hematomy od očí až na břicho a 6 týdnů jedla způsobem, ze kterýho bylo i mně samotný zle.

Záleží na pocitu ženy.Zkus pochopit,že některé ženy to mají nastavené tak,že i kdyby chlap byl svatej,tak jde prostě o jejich osobní pocit!
Nemyslím větu "Kdybych byla hnusná,tak mě nemiluje" chápeš,že to s pocitem ženy nemá nic společného
Prostě některým ženským je to jedno a některým ne.Chlapy do toho vůbec netahám.
Dám příklad,který bude možná pochopitelný.....některá ne příliš dokonalá žena dokáže souložit za plného světla a ještě si to užívá a některá musí mít absolutní tmu a ještě přemýšlí,zda je ten špek nahmatatelný.

Reaguji na Laky: aha takže kdybych to řešila, tak jsem ho měla po operaci teda na dva měsíce vystěhovat, protože bych nesnesla, aby mě tak viděl... no to je mazec

Nemusíme zacházet do extrémů
Napsala jsem někde,že se tyto zážitky snažím minimalizovat ale klidně pošli partnera třeba na Hawaj.......možná by byl i rád

Porod jsem přirovnala ke zvracení,protože zvracení mi přijde taky nechutné a když mě u toho partner vidí(jemu to NEVADI), tak mě to je nepříjemný! Jinak po operaci mě taky viděl, staral se, viděl moje dreny a krev v nich, poprvé mi on odlepoval jizvy a mazal, byla jsem od modřin atd a jemu to nevadilo. Já tady taky nepíšu o tom, že to vadí jemu, ale o tom, co vadí mě, při mojich krušných chvílí! Kdyby partner přišel o cokoliv, starala bych se o něj a na krásu nekoukala, tak jako on by se staral o mě. ale pokud by něco nechtěl abych viděla a nechtěl abych u nějakých věcí byla, tak ho pochopím a budu ho respektovat. není se mnou kvuli kráse, s neumytýma vlasama mě taky viděl, po ránu se taky neženu hned do koupelny namalovat, abych byla nejhezčí,ale mám své meze, a tam patří ten porod samotný. To už je prostě moc i na mě. A nereagujte na to se slovy, "jestli se mu nelíbím tak ať jde někam" . To jsou moje pocity, né jeho!

OK, partnera u porodu nechceš z důvodů, které jsou oprávněné, protože se týkají Tvých pocitů. Ale těžko přesvědčíš někoho, komu parnterova přítomnost bude povzbuzením a kdo se těší na sdílení společné chvíle radosti při narození dítěte, že je to něco nechutného a muž tam nemá co dělat. Takže je to jen o subjektivním hodnocení té situace, každému co jeho jest.

já tam manžela mít chci. Nikdy nevíte jak se budete cítit a on je pro mne neuvěřitelnou oporou. Věřím, že v nejkrušnějších chvílích budu mít budu mít problém sama se sebou a nevěřím na 100% lékařům. Proto si myslím, že je důležité, aby tam byl. Těžko se s nima budu v tu chvíli hádat, že trvám na tom či na tom, ale on tu sílu mít bude. Nechci být nějaký jejich pokusný králík či jen další "kus", na kterém si porod odbudou tak, že si to ulehčí hlavně sami pro sebe. Trvala bych i na tom, pokud bych musela rodit císařem, aby byl se mnou i a sále.
Upřímně kašlu na to v jakém budu stavu a jak budu vypadat. Teď mám už třetí měsíc hlavu v kýblu nebo umyvadle, jsem ráda, že si umyju vlasy jednou za deset dní a taky nevypadá na to, že bych se mu nějak hnusila.

osobně si myslím, že ženská, která má takový problém sama se sebou, má problém s vlastním sebevědomím a není to normální... V pořádku a normální je ženská, která toto neřeší. Dokonalost ženy je navíc pojem subjektivní.

Bingo. O tom je IMO vztah. "Budu mít možná problém a nevím, jak se ta situace bude vyvíjet ==> chci tam manžela jako oporu". Koho jiného?
Úvahu "Budu m ít možná problém a nevím, jak se ta situace bude vyvíjet ==> raději pošlu preventivně manžela pryč" je mi naprosto cizí .... nechápu to, kde je spolehnutí se na druhého, důvera?

Je to tvůj názor
Já jsem dost velký exhibicionista,ale odsud podsud

No je pravda,že někdy nad sebevědomím některých žen až žasnu.Asi nemají doma zrcadlo či mají vadu zraku.Ale to je jejich problém

Navíc všechno je relativní a tak co je normální?

Reaguji na Laky: já stejně nechápu, proč řešíš tuto diskuzi, když jsi rodila císařem a nikdy bys to jinak nechtěla

To, že je žena se sebou spokojená, to, že nepřemýšlí nad tím, jak to vypadá když rodí, to, že se dokáže přijmout i se špeky, to, že se umí nosit a užívat si život, i když není jako modelka, není vada zraku ani pošahanost. To je totiž normální!

Jenom dnešní společnost to bohužel takto vidí a každá, která nemá 176cm, 50 kg, chce mít manžela u porodu, ráda, pokud je to nutné, přijme pomoc druhých a nestydí se za své tělo, je divná, slabá a až příliš sebevědomá.

Věřte mi, že bych to chtěla umět, takové ženy jsou totiž daleko šťastnější. Dle mě není normální odmítat každou pomoc a přemýšlet, JAK proboha vypadám po operaci, po porodu, při porodu...přemýšlíte taky jak vypadáte před porodem? A není to vlastně divné, ukázat se manželovi nahá s tím "strašným bubnem"?

Mnohé ženy jsou více posedlé vlastním tělem a rozhodováním o tom, co se jejich manželovi má a nemá líbit, u čeho má a nemá být, ale možná by si měly spíš sednout a zamyslet se samy nad sebou.

Jinak nemám v plánu nikoho urážet, jen jsem toto vážně napsat musela, protože fakt tyto věci nechápu.

No hnus kinder vejce - dva v jednom.

Žádná hitparáda to není ani jsem neviděla žádnou těhotnou co by měla krásné břicho