Partner odmítá být u porodu

Nic takového jsem neřekla, pokud si to přečteš bez emocí, tak nic takového v mém vyjádření nenajdeš. Normální je prostě obojí. Ale když napíšeš, že ženy "tahají" své muže k porodu, tak tím dáváš najevo hodně silné hodnocení.
Krása je estetická kategorie, proč by měla patřit k situaci porodu víc, než emoce?

Pokud si přečteš mé příspěvky tak bys věděla, že takhle píši o ženách, které tam své muže tahají proti jejich vuli. Pokud tam ten chlap chce být stejně tak jak ho tam chce žena, je to ok!Ale zlobit se na někoho, že u toho být prostě nechce, tak nevím proč bych se na něj měla zlobit,buď se mu to nelíbí, nebo se něčeho bojí.

neříkám, že k tomu estetická kategorie patří víc. Ale jsou to dvě rozdílné věci. nechci u samotného konce patrnera proto, aby to viděl po estetiské stránce, protože tahle stránka mi přijde hnusná, jak už tu bylo jinak řečeno. To, že se narodí miminko je věc druhá, která následuje pak. To to nikdo fakt nechápe? Porod je věc, kterou si žena musí projít, pokud chce dítě, ale jediné krásné je na tom "až" to dítě! Nebo snad někomu přijde pruběh porodu neskutečně nádherný?

No, on je trochu rozdíl říct - promiň, ale na porod se necítím, a nebo - promiň, nemám na to žaludek, na všechnu tu krev... ale slova jako "hnusné a odporné", to je prostě nepřiměřené, vše se přeci dá říci s úctou vůči druhému.
Ale to už jsem řekla několikrát a asi to nedokážu říct tak, aby to bylo srozumitelné, takže v téhle diskusi už končím.

Tak samozřejmě, že se to dá říct s uctou. A oplácávat to sladkýma slovíčkama aby se to náhodou někoho nedotklo. Ale stejně z toho ve finále plyne to, že to je takové jaké to je. Je to jen slovíčkaření. Ale je fakt, že některé ženy jsou v těhotenství hodně citlivé a na ně by se mělo jít opatrně.

srozumitelné to je, já jen poukazuji na tu druhou část, která u většiny tady nepřichází v uvahu

Reaguji na Lucrezia: On ale neřekl že je to jen hnusné ale taky odpudivé a nedůstojné, to už je alespoň pro mě něco jiného. Nemusel by ani zrovná lhát..možná jsem použila moc silné slovo ale říct to s větší ohleduplností, respektem před partnerkou.

Reaguji na venysek1: myslím, že nikomu nepřijde průběh porodu nádherný (snad až na alternativní domarodky?), jenže problém je, že to, že se narodí dítě, není až "pak", ale je to "při". A otec, ač by chtěl, u toho být nemůže, i když je to i jeho dítě. Já chápu, že ženská dítě odnosí, je celou dobu těhotná a snáší ty nepříjemnosti, na druhou stranu celé těhotenství ženu podporuje partner, určitě za ní přebírá část povinností, vozí ji třeba na vyšetření, pomáhá jí hlavně v závěrečné fázi těhotenství - takže i on má na celém těhotenství svůj podíl a nese si své "břímě" A myslím si, že zkrátka částečně má právo u toho být (u toho okamžiku zrození myslím), i když hlavní slovo má žena. Ale přijde mi to lehce nefér. Lehce. Bohužel okamžiku zrození bezprostředně předchází ta nejhorší fáze a bezprostředně po zrození následuje taky nic moc fáze - porod placenty, šití.... Jsou dvě možnosti, buď z toho chlapa vyloučit anebo u toho prostě nebude a neuvidí to (on se svět nezboří, mě by to mrzelo hodně, ale nezbláznila bych se z toho). Neumím si moc představit, že by stál někde vzdálený a šel pak ošetřovat miminko, vždyť ta matka rodí někde hned vedle...

Je tu ještě další věc - kdybych si nebyla jistá, zda to partner unese nebo že se tam nezhroutí, tak bych ho tam nechtěla. Jenže já si jsem jistá, že se to nestane - a musím říct, že tenhle pocit bezpečí, který ve mě on vyvolává, mi zvyšuje dosti sebevědomí a pomáhá mi v rozhodování, zda u toho chci být sama nebo s někým. Kdybych si nebyla jistá, jak to s ním dopadne, tak k tomu budu přistupovat asi stejně jako ty a budu u toho chtít být sama, protože to pro mě bude nepříjemné atd. - prostě tvoje důvody. Jenže tím, že vím, že mě skutečně podpoří, tyhle pocity najednou mizí, najednou z toho strach nemám a neřeším, co si tam panebože počnu a že bych radši měla být sama.

Snad je to srozumitelné.

To je zajímavá otázka, asi by to právo mít měl, kdyby těhotenství také nějakým způsobem prožíval s partnerkou. Tím myslím třeba cvičení, navržení jídelníčku apod. Prostě být s ním od začátku. Jsou ale partneři kteří se na těhotenství své partnerky nijak nepodílejí..a jestli najednou chtějí jít k porodu, měli by ''dostat souhlas'' hlavně u rodičky a ta má plné právo odmítnout. Jestli je to ale jako v případě kdy se na těhotenství podílejí a na porod jít chtějí taky, tak by to pro ně bylo asi nespravedlivé ale měli by prostě smůlu.

Tohle je prostě pro mě absolutně nepochoitelné Pojmy "hnusné" a "odpudivé" ještě možná, byť je to silné kafe. Ale nedůstojné? Zavřít rodící ženu nejraději někam do izolace a nikoho k ní nepouštět. Fakt nechápu, jak někomu může přijít nedůstojné to, že se sám narodil. Možná by mu měl někdo vysvětlit, že přes vránu a čápa to vážně nepůjde.

Reaguji na AnnyLi: zrovna jsem to napsala o příspěvek výše, náhoda Jo, vidím to stejně. Je to nespravedlivé, ale mají smůlu, to hlavní slovo ženská určitě má, to popírat rozhodně nechci

Není to tak divné a i ty jsi se jistě narodila bez přítomnosti otce na porodním sále snad z toho nemáš ty nebo rodiče celoživotní trauma

Však si ho vem sebou a užijte si to společně.Je to dobrovolné a povolené už pár let.

se mnou to těhotenství prožívá. Byla jsem třikrát u lékařky a vždy byl se mnou v ordinaci, třikrát jsme spolu viděli ultrazvuk. Vaří mi, protože já nejsem schopná uvařit bez toho abych zvracela, chci mandarinky - letí do obchodu....takže já bych ani neměla právo mu v tom bránit a nikdy by mě to nenapadlo.

Ale mě by taky podpořil a podporuje celé těhotenství. A ikdyby to tam zvládl na jedničku, tak já to tak nechci! Zvládl by to, ale nikdy nemáš 100procentní spolehlivost. a já to tak prostě nechci. Chlapa do toho netahejte, že je slaboch nebo tak, on je super v tomhle. Ale proč by se měl brát ohled na ně proto, že si to dítě udělali, když ta žena to prostě cítí jinak? Nemělo by se hlavně vyhovět jí, aby ten porod zvládla co nejlépe, pokud tam chce být na poslední část sama?

se mnou to prožívá stejně a stejně si budu diktovat jak to u porodu chci já A naštěstí je tak ohleduplný, že mi rozumí a vyjde mi vstříc bez toho, aby se na mě nějak urazil. Spíš si oddechl, nemá nemocnice rád a k doktorovi nejde jak je rok dlouhý Ale zvládl by to, ale nemusí, nenutím ho

Slova jako "odpudivé" a "hnusné" a nevím co ještě do vztahu podle mne nepatří. Já svého partnera viděla už v mnoha nepříjemných situacích, které nebyly nijak úžasné, krásné... Starala jsem se o něj, když byl nemocný, dělala vše - a v životě by mě nenapadlo to komentovat slovy výše uvedenými. Je to milovaná osoba, tak se o něm nebudu vyjadřovat s odporem a pohrdavě. A totéž očekávám od partnera.
Možná to někomu přijde jako slovíčkaření, ale vyjádřit se partner takto:
"považuje to dle jeho slov za něco hnusného, odpudivého, nedůstojného" (cituji woman)
... tak ho pošlu do háje.

Když to o porodu řekne žena, je to ok. Když to o porodu řekne chlap, je to zmetek. hmm