Partner odmítá být u porodu

ony mají matky těhotné i depku?No tak doteď to vypadalo,že všechny šťastně vystrkují břicho do světa a je to to nejhezčí,co v životě prožívají.... no ale asi nene,což mě těší

Tak mě doma běžně teď říká " čau tlusťochu" hned mezi dveřma když přijde A taky by to mohl teda podle vás říct jinak, třeba já nevím "ahoj moje velké bříško" Ale já vím, že i to "tlušťochu" myslí hezky, když mě u toho objímá.

Taky nechápu, proč se to zavřelo

Tak je vidět, že tvůj partner to myslí a říká "hezky" ...To je něco jiného

Určitě Jsou tlusté, nateklé, přecitlivělé a nemůžou si dát ani panáka na uklidnění

ani nevíš jak jsem se těšila až bude potomek venku a já si dám gin-tonic

Reaguji na Laky: ty jsi neplánovala kojit?

ne

Včera jsem četla článek v časopise právě o tom, zda být nebo nebýt u porodu. Vypovídali tam asi 4 muži.
Prvnímu manželka hned nazačátku oznámila, že by tam raději byla sama a on souhlasil, nechal rozhodnutí na ní,ale okolí se na něj koukalo jako na zrádce, že jí v "tom" nechá samotnou,všichni do něj hučeli, jak jí to muže udělat,ale nikdo už se nezeptal jí, jak se na to kouká ona a co vlastně ona chce.
Druhý muž se se svou manželkou domluvil, že tam s ní bude, oba to chtěli, ale nastali komplikace, musela na císař, ale otec tam být mohl, měl sedět u hlavy ženy, za plentou, stejně by nic neviděl. Než si sedl, viděl jak jí natírají břicho nesinfekcí a řekl si, že tohle vidět nechce, ale nechtěl jí zklamat. V tom okamžiku mu i ona řekla, ať raději odejde.
Třetí to zvládl na jedničku, manželka měla děsný strach z nemocnic a špatné zkušenosti. Ale o tom psala vlastně ona, vyjádření muže tam nebylo.
Ten čtvrtý vypráví, jak porod jeho dcery byl ten nejděsivější zážitek pro něj. A ikdyž se s tím snaží vyrovnat, obrazy, které tam viděl, to, co se dělo, mu nejdou z hlavy, často se mu zdají sny, kde jeho žena umírá při porodu. a manželce to ale vubec neřekne. Má výčitky ne z toho, že tam šel, ale že nedokázal odejít, když ho o to žena prosila.

Z toho si já myslím, že muži když jsou přítomni, někdy neřeknou své pocity tak, jak opravdu jsou, aby nezklamali svou patrnerku, ale sami se s tím nějak vyrovnávají. Jediné pozitivní vyprávění bylo, když to říkala žena, které, když to chce, to asi ulehčí práci, když tam muže má a ten se snaží dělat vše pro to, aby jí pomohl, ale co se mu honí doopravdy hlavou, se asi nikdy nedozvíme.

A kojila jsi?

V porodnici proběhl pokus,ale mě to moc nebavilo,přišlo mi to v případě našeho rozežraného synka jako dost neefektivní způsob krmení,takže už v porodnici byl dokrmován uměle a doma hned láhev s dudlíkem.
Za mě je daleko pohodlnější nakrmit prcka z láhve než co dvě hodiny vytahovat prsa a kojit.S umělou výživou je to flexibilnější. a dítě vydrží déle najedené,je spokojenější.Tedy alespoň naše spokojené bylo a žádnou újmu jako nekojený nemá.

Reaguji na Laky: Já si také mylsím, že je to uplně jedno, jestli se kojí nebo ne. Ale to už je na jiné téma

Reaguji na Laky: to já si ani nemyslím, že nekojení je handicap. Někdo prostě kojit nemůže anebo má důvody, proč kojit nechce. I když na druhou stranu jsem se ještě nesetkala s tím, že by byl někdo striktně rozhodnutý nekojit už před porodem... Mně by čistě z toho ženského hlediska zajímalo, jaké pohnutky tě třeba vedly k tomu mít dítě. Nemyslím to nijak zle - spíše mě to zajímá, protože průběh svého těhotenství i moje očekávání do budoucna se zcela liší od těch tvých (proto se tu ani nemůžeme shodnout) a zajímalo by mě, jak to může mít někdo jiný. Ony právě ta jiná očekávání či jiné pohnutky mohou být i přičinou toho, proč se někdo staví k přítomnosti chlapa u porodu tak a někdo onak.

Důvod mít dítě byl celkem jasný čtyři roky po svatbě jsme usoudili,že je na dítě tak akorát,jen jsem měla dilema,abych otěhotněla tak,že nebude nic vidět přes léto a stihnu plesovou sezonu v zimě což například s mojí mamkou málem pláclo o zem,protože to pro ni byl důvod - nedůvod.Takže jsem musela otěhotnět v květnu nebo nic.Na první dobrou jsem byla těhotná.Na dítě jsem se těšila,jen to těhotenství kdyby šlo nějak obejít .
Vzhledem k plesové sezoně jsem počítala právě s tím,že kojit nebudu,ono by to vypadalo dost blbě
Když to vezmem kolem a kolem,tak dítě ano,ale holt to okolo před jeho narozením pro mě bylo dost nepříjemné,omezující a devastující.

takže jen proto, že časově bylo záhodno mít už dítě, protože se to očekávalo?
Nebo mateřské pudy? Touha po dítěti a přání, aby přišlo?

Ani ne tak očekávalo,spíš bychom ho měli a tak došlo na výběr termínu a pokud by se nepovedlo v květnu,tak zase by byl pokus za rok ke všemu přistupuju tak nějak racionálně.
Byl to prostě odpovědný výběr termínu no,vhodná doba k početí potomka.Šlo i o časový rozestup od Černobylu,kdy se doporučovalo počkat s dětma.
Jedno dítě jsme měli v plánu

Slíbila jsem,že napíšu jestli jsem tedy měla partnera u porodu nebo ne Tak se s váma o to podělím
Vše probíhalo v pohodě, do porodnice jsme vyjeli "na poslední chvíli", kontrakce po 3 min, v autě po minutě a pul. říkala jsem si, to nestihnem a ono houby. V nemocnici jsem strávila ještě 8 hodin na porodním sále, kde byl celou dobu se mnou, masíroval záda, dával mi pití a potajnu mi kradl a nosil piškoty, protože jsem měla nehoráznej hlad! Ale jeslti by zustal na samotný závěr vám nepovím, protože po těch osmi hodinách, mě vzali na císaře a tam už nešel, čekal za dveřma. Ale myslím, že toho viděl víc než dost a musím říct, že doma neslyším nic jiného než to, jak jsem byla statečná a jak máme krásnou a hodnou dceru
A kojit jsem nechtěla a nakonec kojím, ale musím říct, že to uplně nesnáším! A těším se, až kojit nebudu