Partner odmítá být u porodu

Reaguji na venysek1: ahojda, gratuluju k malé Konečně někdo, kdo nemá rád kojení. Pro příště počítám s tím, že si rovnou vezmu ty tabletky na zastavení laktace Jak se prďolka jmenuje?

Reaguji na venysek1: gratuluju a docela závidím, že už to má za sebou

Jmenuje se Martinka. Ty prášky na zastavení jsem chtěla taky, pak jsem si řekla, že aspoň v porodnici to zkusím no a když jsem ji viděla, neodolala jsem a kojím "už" skoro 4 týdny ale je to pro mě trest !!
Děkuji za gratulace holky

Reaguji na venysek1: já to vydržela 6 týdnů a pak hurá flaška

Reaguji na Amnesia: No jsem zvědavá jak dlouho já to vydržím. Dávám si max. ještě 2 mesíce. Ale i taková představa je hrozná. Fuj co jsem to za matku

Reaguji na venysek1:
Gratulace k malé
Kamarádku to čeká za necelý měsíc, tak se už bojí porodu a všeho, co nastane potom. Dřív říkala, jak by chtěla, aby malá už byla na světě a teď nic
Ale k tématu - já jsem sem za sebe myslím už přispívala, a to tak, že partnera u porodu jednou prostě nechci. Předtím ano, ale u samotného porodu chci být jen já, doktor a sestra.. A tečka
Kamarádky přítel u porodu bude, sám se tak rozhodl a ona s tím souhlasila, i když nadšená z toho z počátku taky nebyla, ale teď jak se začíná bát, tak už to tak děsivě nevidí. Já tam budu taky - ne přímo na sále, to bych asi nedala, ale do té doby, než ji tam odvezou. Tak snad všechno půjde tak, jak má

já byla na sále třeba hned od začátku. Příjem, natočili ozvy, klystýr, sprcha a šup na sál Pak mi futr nutili míč atd,ale ná to já jim dlabala
Na samotný konec jsem ho tam taky nechtěla, a taky tam nebyl, protože koukat jak mi řežou břicho, by prý už nedal.

děkuji

Mého muže jsem si brala s tím, že na miminka a na děti moc nebyl, ale já jsem samozřejmě mimčo chtěla . Můj muž odmítal nejprve přítomnost na ultrazvuku a pak i u porodu , navíc v době kdy to začalo být v "módě" a každý chlap ( kromě mého ) chodil k porodu. měla jsem stejný pocit jako vy a ptala jsem také se proč nechce , ale zároveň jsem vycítila , že by mu to spíš ublížilo než prospělo , protože jsem viděla, že v nemocnici se necítí zrovna nejlépe a navíc bych při tom všem měla strach ještě o něj:-. Nakonec však všechno bylo jinak a měla jsem úplně jiné starosti a manžel by porod stejně nestihl. Samozřejmě mě napadalo, jak se asi postaví k roli otce , ale mé pochyby byly naprosto zbytečné a já i naši rodiče jsme nevěřili vlastním očím jak obstaral s péčí a láskou naše dvě mimča. V poradně mi ho maminy záviděli , protože uměl obstarat všechno stejně jako já a návštěvy čubrněli, když se mnou denodenně po koupání ještě večer žehlil a skládal 100 plenek ( to už dnes naštěstí neznáte ) . A ta společná péče o děti nám vydržela až do jejich dospělosti .

Monda: je hezký koukat, jak se chlap umí postarat, že? Ten můj je z malé celý paf a stará se o ní bezvadně, kdyby mohl, tak jí i nakojí nejraději mají koupání, večer pak uspává, ukládá, na procházce je pěkně lakomej a nedá kočárek z ruky docela mě překvapil, protože takovou péči jsem opravdu nečekala

kojení...taky jsem to nesnášela prsa si žila svým vlastním životem a já jsem to nemohla ovlivnit )))) ale vydržela jsem to, nakonec si i zvykla a odpracovala si poctivě osm měsíců...
co se týče přítomnosti partnera, ten můj byl, nenutila jsem ho, šel dobrovolně.. nakonec jsem byla strašně ráda, protože jsem se s malým "dřela" dvacet hodin a dost mi pomohl..byl takový asistent..podal, přinesl, podržel, tahal se se mnou do sprchy, byla to i pro něj docela šichta..
a nemyslím si, že jsem se mu zhnusila..i když jsem vypadala naprosto příšerně..jsou to už čtyři roky a co se týče našeho citového a sexuálního života jsem naprosto spokojená holt je to individuální..

Nedávno mi řekla známa : "až se budeš cítit jako ten největší dobytek, tak porodíš", no něco na tom bude .-)

Chlapy jsou v tomhle prostě padavky, ale chápu, že tě slova přítele mrzí. Co si o tom s ním znova promluvit a říct mu, že tě mrzí, že si tohle myslí?

Reaguji na venysek1: ahoj, tak jsem si po roce přečetla, zda jsi měla nebo neměla chlapa u porodu
Já byla též na císaři, ale u mě to bylo plánované. CHlap byl přítomen i spolu a asi nezapomene

Kojení mě též moc nebavilo - ale vydržela jsem statečně plně kojit dvojčata 4 měsíce, částečně 5, pak jsem to vzdala - k úlevě všech okolo.

Reaguji na woman: ja s přítelem taky řešila toto téma. zatim těhu nejsem ,ale taky mi řekl že by u porodu nechtěl být... a já mu řekla že bych chtěla aby tam byl ,držel za ruku atd...a vysvětlovala jsem mu že ani nic neuvidí když bude stát jen u hlavy..)jinde byvh ho ani nepustila ) tak už nad tím uvažuje

je to tak. muži si buď své partnerky po porodu začnou více vážit (když vidí, co prodělala) a nebo naopak je to natolik odpudí, že kolikrát nejsou schopni s ní pak intimně žít nebo ji vnímat jako partnerku, ale jen jako matku svých dětí.
já bych tedy partnera u porodu nechtěla a naštěstí on má stejný názor.
Ale pokud jde o porod, tak partner je většinou u hlavy rodičky, šeptá do ouška a utěšuje, otírá čelíčko... nikdo ho nenutí se koukat přímo do místa dění takže ve výsledku mi to nepřijde takový tragédie, pokud mu jde o to, že nechce vidět, jak mimčo vykoukne