Partner odmítá být u porodu

to je teda dedukce

souhlasím

Navíc si myslím, že i s chlapem to musí trochu "hnout" a nemyslím to teď v negativním smyslu. Ale když vidí přicházet svoje dítě na svět, může přestřihnout pupeční šňůru... Neříkejte, že ho to nechá chladným. Někdo nechápe důvod, proč by měl být chlap u porodu. Je to každého věc, ale já to vidím tak, že to dítě není jen moje, ale naše a být u toho okamžiku by měla být chlapovi čest. A být oporou pro svoji partnerku v této chvíli (pokud to ona chce) je snad to nejmenší...

Ano, je to zrození života a něco na co budete vzpomínat celý život a...a....a....a já na to koukám jako na něco docela drastického A sama bych se u toho vidět nechtěla! A jak už jsem psala, při ranních nevolnostech mi taky neasistuje a to proto, že to po něm nikdo nechce, radši se tam zavřu a přetrpím to sama. Sice jsme to dítě zadělali oba, ale tohle je prostě na té ženské, přivést dítě na svět. Těhotenství je pro mě(zatím) krásné, přítel je užasný, pořád se mazlí s břichem a povídá si s ním, ale porod je jen a jen moje záležitost. Ať si tam má každý koho chce, ale já to vidím takhle.

Já ho tam chci do doby, než to prostě poleze ven. Ty "hodiny" před ať tam je, ale ten konec, ten si chci "užít" sama!

Myslela jsem tím samozřejmě hlavně přítele woman, nicméně, kdyby takhle se mnou mluvil například můj muž v těhotenství, tak už by mým mužem nebyl. Neumím si představit, že bych to jen tak přešla. Něco jiného je, že si žena nepřipadá nijak extra přitažlivá, ani já jsem z toho nejásala, ale kdybych měla poslouchat ještě tohle? Co by to o tom člověku vypovídalo, o jeho vychování, empatii, slušnosti?

No vidíš, já byla 6 hodin na "hekárně" sama, kdybych si nevyrazila do labyrintu nemocničních chodeb najít doktora, tak bych tam nejspíš i sama porodila, takže třeba toho jsem mohla být ušetřená, kdyby se mnou muž byl. Ale nepropaguju to, je to každého věc, jen mě uzemňuje ten styl, jakým mluví s woman ten její.

Tam právě sama být nechci. Chápu ale i chlapa, který to vidět nechce. Někdo na to prostě nemá. Muj táta omdlívá, když vidí krev To radši tam být fakt sama, než se ještě strachovat, kdy to s ním možná sekne. Ale chování patrnera k těhotné by měl být hezký, měl by jí podporovat, a dávat jí sílu. Ale taky tolerovat, co žena chce a co už ne. A naopak by měla žena tolerovat chlapa,v tom, co chce a co ne.

To ano, ale zas si vem, že to byli muži, co rozpoutali všechny války (až na tu bájnou dívčí), zas tak slabí nejsou, teda doufám! Ale taky bych ho nenutila, dokonce jsem měla stejné názory jako řada holek - k porodu partnera ne! Ale nějak poslední dobou měním názor. Asi taky vyměkávám.

Já nevím, když už je tam ten chlap na první dobu porodní, tak ženská asi taky není nalíčená, že by se odlíčila až na druhou dobu . Podle všeho ženský říkají, že první doba je nejhorší, pak už je to ,,pohoda" . Já bych se před svým chlapem strašně nechtěla stydět. Přijde mi, že vztah dvou lidí, kteří spolu do toho jdou z přesvědčení a ne z módy, má daleko větší hloubku. Že si na nic nehrajou. To bych strašně chtěla zažít.

Reaguji na Morrigan:
Já zas vždy byla toho názoru, že ho tam určo chci a on že se mu tam moc nechce, ale co jsme se víc bavili na téma dítě a já otěhotněla, tím víc jsem přesvědčena, že tohle si musím a chci "vyžrat" samazatím co on by tam zas chtěl Holt názory se mění

Tady asi nejde o to být nalíčená Mě konkrétně jde o to, nevidět ten stav, kdy ze mě leze malý tvor To že budu hekat bolestí v první době, je v poho

Moc Ti v tomhle rozumím... ale bojím se, že na to si asi budeš muset opravdu najít jiného chlapa...

Naprostý souhlas s Erinka a Marbee cítím to naprosto stejně, ale neberu názor ani Venyskovi1 a Laky, každá to máme prostě jinak a záleží taky na partnerovi jak se k tomu postaví, samozřejmě já bych 100% partnera u porodu chtěla, ale kdybych věděla, že on nechce - ať už z důvodu, že by mu nedělal dobře pohled na krev nebo na to jak mne vidí ,,trpět", tak bych ho samozřejmě nenutila. Pro tenhle případ, pokavad se někdy k nějakému porodu vůbec dohrabu jsem už domluvená se ségrou- že tam se mnou půjde a bude tam se mnou celou dobu, má to jak já - už těch logicky pouze zvířecích porodů absolvovala hodně, zle jí z toho není, pohled na krev jí nevadí a já bych tam nechtěla být sama jen s doktorama a sestřičkama - pro mne to jsou cizí lidi - chápu, že v takové situaci není třeba stud absolutně na místě - ale prostě bych tam radši sebou mě¨la někoho, kdo mě zná a má mě rád... takže když nepůjde partner, půjde ségra... to už je teď jasný
jinak strašně se mi líbí tohle

to jsi napsala moc hezky, pokud má člověk opravdu fungující zdravý vztah je v tom mnohem něco víc¨a myslím si, že pak to může být pro oba partnery vlastně i hezký zážitek...

ahojte, tak já bych u porodu chlapa chtěla. Co bych teda nezkousla, aby mi čučel mezi nohy. Ale hodně by mi pomohlo, kdyby mě držel za ruku a říkal, že to zvládnu... No a kdyby mi to třeba bylo nepříjemný, tak není nic jednoduššího, než mu říct, aby počkal na chodbě...
Ale je dost hrubý říct to, co řekl přítel woman. Štve mi, že my ženský si vybíráme slovíčka, abysme tu jejich ješitnost nezranily a oni s náma jednají na rovinu, city necity... no ale to už je jiné téma.

Neboj, porodní sestra vždy vede partnera k hlavě ženy.
Nepotřebuje se přece zabývat najednou rodící maminou a omdletým chlapem.
Jo, v Anglii to maj taťkové těžší.
Můj bratranec musel asistovat u porodu své ženy (u nohou) a poté všechnu krev a různé výměšky uklidit. To jsem teda čuměla, když nám to líčil.

Myslím, že to si spousta lidí neuvědomuje a žije v domnění, že chlap bude koukat přímo na lezoucí mimino, a toho se právě bojí, a proto i odmítají být u toho porodu. Chápu, že asi není příjemné slyšet svoji partnerku křičet, ale tohle si myslím, že by chlap měl zvládnout.