Odpustit milovanému člověku?

Sestře bych odpustila, ale přítele bych poslala k vodě...Bych mu už nevěřila.

Všechny Vás moc zdravím, za Vaše příspěvky jsem moc ráda, díky. Teď se mi z toho všeho najednou udělalo zle. V noci se mi o nich zdálo, jak jí hladí po vlasech a říká, že s ní si rozumí líp..Nejprve bych chtěla vysvětlit, že do mobilu nikomu z nich běžně nechodím, byla to opravdu trapná náhoda, posílala jsem od ní sms a chtěla jsem jí vymazat v odeslaných, což je můj hloupý zvyk, a tam to začalo. Ale nelituju.
Možná že se to někomu zdá neodpustitelný a možná bych jim už neměla věřit a možná těch sms bylo víc, asi bylo.. Jenže sestru vymazat nelze, je to moje krev. Podle toho jak vypadala, je mi jasný, že toho opravdu lituje a udělala obrovskou hloupost.
A pak je tu člověk, se kterým žíjete, pracujete, milujete se, podrželi jsme se vzájemně v dobrým i ve zlým, plánujeme budoucnost. Člověk, který je tvrdý, neoblomný, tvrdohlavý.. A tenhle člověk plakal, když se mi omlouval. Možná, že Vám to nepřipadá vůbec zvláštní, ale pro mne byl právě tohle důkaz té lítosti, protože ho znám a nikdy jsem ho tak zlomeného neviděla. Musím říct, že se i trošku snaží, je milý, pozornější, snaží se komunikovat. Ani jednoho nechci omlouvat, bude to ve mně ještě dlouho a asi napořád. Bylo by ale nefér, odpustit sestře (protože je to rodina) a opustit přítele (protože není moje krev, ale je to moje rodina). A naopak. Tuhle totální blbost udělali stejně, ať začal jeden nebo druhý, těch půl roku (myslela jsem to ironicky) nebo pár měsíců, i pár týdnů by mělo být dost na to, aby si uvědomili, co dělají.
Když mi tvrdí, že byly jen sms, tak mi nezbývá nic jiného, než věřit jim, jestliže chci ty naše vztahy urovnat.
Možná že Vám připadá hloupý, co teď napíšu, ale nikdy nevíme, jak dlouho tady někdo z nás bude. Nerada bych někdy litovala toho, že jsem někomu (komukoliv) nedala druhou šanci nebo že jsme byli rozhádaný, zvlášť když je mám ráda. A do teď jsme měli vztahy v pohodě.
Ale všechno má své hranice a vím, že pokud to nepůjde, tak odejdu. Od přítele fyzicky, od sestry rozhodně po té psychické stránce. Ale na to nemyslím, to píšu jen teď a tady.
Dneska je mi o něco líp, díky vám všem. Teď odcházím z pc, díky a přeju Vám hodně štěstí a pa pa

Si18, rozhodla jsi se nejlépe, jak jsi mohla. Uvidíš časem, zda jsi s tím smířená a odpouštíš nebo to prostě nelze a ty odejdeš od přítele. Držím ti moc palečky a drže se!

Si18, držím Ti palce! Já bych příteli odpustit nedokázala. Očekávám, že pokud by mu začala psát má sestra/kamarádka, že by mi o tom řekl a nezačal si s ní dopisovat. Přesně tak to udělal
můj přítel, když mu začala psát naše společná známá a pořád ho někam zvát....

Ahoj holky,tak po přečtení příspěvků vás všech mě rozbolelo srdíčko,protože já tohle zažila a ted se mi to všechno vrátilo v paměti.Já příteli odpustila a vrátila se k němu,ale je to moc těžké nejde mi věřit tak jako předtím i kdž už máme malé miminko...prostě to nejde tak lehce a i dost často se kvůli tomu hádáme,jakmile se někde zdrží a nedá vědět je ohen na střeše. Neumím se s tím vyrovnat a celý vztah se řítí ke konci.Nepodvedl mě se sestrou to ne,ale s bývalou jeho přítelkyní i když on tvrdí celou dobu že s ní nic neměl jen si k ní jezdil povídat..věřily by jste tomu? Já bych strašně chtěla ...ale nejde to.Takže nezávidím situaci žádné z těch co si to prožily na vlastní kůži.Nevím jestli bych tady po té zkušenosti dala příteli znovu šanci,ale každá jsme jiná a každá se s takovou situací umíme vyrovnat jinak..mě to bohužel nejde.

jani, proč mu nevěříš? Já mám s mým bývalým taky skvělý vztah, troufám si říct, že ho řadím mezi své nejlepší přátele. Když jedu k mamině na návštěvu, tak manžovi nechám děti a jdu s bývalým na kávu a těším se, jak zase pokecáme. A můžu tě ujistit, že bychom spolu do postele rozhodně nevlezli, jako chlap už mě vůbec nepřitahuje. Kdyby ano, tak jsem s ním a nevybrala bych si manžela. Třeba to máš taky tak, ten tvůj si přece zvolil tebe, s tebou má miminko, tak mu zkus věřit. To však nezaručuje, že s ní nic neměl, jen to dávám jako možnost, že neznamená, že když k ní jezdí, musí s ní spát

Já nevím proč mu nevěřím,snažím se a někdy na to docela zapomenu,ale to netrvá dlouho a je to zpátky a bojím se že to udělá zase.On sám by nesnesl,kdybych jezdila za bývalým byť jen na kafe, tak nevím proč bych to měla tolerovat já.Je to moc těžký.Kolikrát si říkám že by bylo asi lepší kdyby jsme se nedávali znovu dohromady.Přitom si ale nedovedu představit život bez něho a to on asi moc dobře ví a někdy toho využívá.

mě příjde divné se scházet s bývalým, jen tak, na kafe a pokec, prostě jsme se rozešli a je konec. Dělat si z něho kamaráda, podle mne, není v pořádku. Vadilo by mě, kdyby můj přítel chodil na kafe s bejvalkou. Jediná výjimka je bývalá manželka a to jen kvůli věcem důležitým - děti, pohřeb. Jinak opět není důvod se scházet.

No přesně tak,neměl jí opuštět když pak za ní jezdí.Teda jezdil.Já těm chlapům holt asi nerozumím.

Si18
Jsi nesmírně hodná a tolerantní. Přeju ti mnoho štěstí.

to jsou moje slova...sice mi bývalej říkal, že zůstaneme kamarádi, že občas zajdem na kafe a tak, ale ....jedna věc, že mě bylo jasný že to tak nebude, já nechci, ublížil mi hodně a navíc by mu to ani jeho nynější nedovolila a ani nedovoluje,...no je to těžký, někdo to dokáže a dokáže i odpustit, to já nedokážu, něco jinýho je jendou za čas se sejít s kamarádkou, ale i tak se bojím a vím jak to může někdy dopadnout...můj přítel se jednou za čas sejdem s lidma, nebo holkama z civilky, ale je jich tam víc...něco mi říká, že mu naštěstí můžu věřit a tak potom nepátrám kdo vše tam je...i když nějaký myšlenky mě napadnou, ale to je zase kvůli bývalýmu, kterej mi vlastně lhal a já mu neodpustila do teď......
je fakt, že ti dva spolu mít nic nemusí, opravdu si můžou jen popovídat a tak, ale já su asi jiná a já těmto vztahům bývalá, bývalej a kamarádi moc nevěřím....leda, že se rozešli opravdu v dobrým, znají se i s novýma přítelema...