Nevěrná... Odpustil mi, ale...

Vím, že je to těžké rozhodnout se jestli s ním zůstat, nebo ne. Byla jsem v podobné situaci (ale spíše opačné). A odpustila jsem mu, dlouhou dobu jsem mu to při každé příležitosti vyčítala, on byl naštvaný, ale chápal mě. Po nějaké době ho to přestalo bavit a já si musela ujasnit jednu věc- buď pojedeme dál a už se nebudeme ohlížet na to, co bylo a budeme moci spolu zůstat, anebo mu to nikdy neodpustím a nepotrvá to dlouho a půjdeme od sebe. Vybrala jsem si tu 1. možnost. Zkus říct příteli ať se rozhodne, že nehodláš snášet jeho narážky napořád. A to, že se stydí s tebou někam jít, tak to by mě teda taky hodně štvalo. Takže buď to tvůj přítel hodí za hlavu a pojedete dál, anebo jestli chceš jeho chování snášet donekonečna. Je to na tobě jak mu to řekneš Držím pěsti

dekuju za radu.. Ja jsem strasne vdecna za to, ze mi vůbec dal sanci... vim, ze kdyby to bylo jen mezi nama, tak je to mnohem snazsi, ale... vi o tom tak moc lidi a..to je to nejhorsi, ponizila jsem jeho ego... Vubec nevím, co dal... jsem každý den na trní, s jakou náladou se vrátí domů, když jde s kamarádama na pivo, tak se modlím, aby se nenašel nějakej "chytrák", co by mu to předhodil.. jsem jak uzlíček nervů... Nikam nechodím, věnuji se jen jemu... ale stejne mi prijde, ze je mu to malo... kolikrat mi rekne, ze premysli, jestli by mu s nekymjinym nebylo lip...

Přijde mi, jako bych žila s dvema muzi, ten jeden, je stastny, ze me ma a ten druhy(vyskytuje se u nas tak dvakrat do mesice...)trpi mou pritomnosti a predkazuje mi, ze muzu byt vubec rada, ze me vzal zpet a dal mi sanci... Jsem mlada, pry i atraktivni a za ten rok je me sebevedomi na nule..Prijde mi, ze ziju jen pro nej a stejne je to malo... Snesla bych pro nej modry z nebe, ale... tuhle zalezitost mu z hlavy vymazat neumim...

myslite, ze by na to pomohl treba psycholog?

Moje kamarádka řešila prakticky to samé - bohužel za dva roky po té se rozvedli. Nyní je s našim společným kamarádem, se kterým se léta znali...A vypadá to velice nadějně..Zvyká si na novej život, nový byt, kterému bude říkat domov atd...Není to snadné, ale bohužel to bylo nevynutelné...
Ano, udělala chybu, ale její muž jí chtěl zpět = oba jsou dospěláci musí si to urovnat, ale pak to neunesl - potkal jinou a bylo vyřešeno...( což nepřizná ani na skřipci ! ) Nutno podotknout, že dělala stejné ( dle mě ) chyby jako ty. Po návratu vše podřídila jemu a stejně to bylo k ničemu.
Já jsem toho názoru, že pokud se někdo rozhodne partnerovi nevěru odpustit ( respektive se s tím smířit ), pak se vším všudy. Nelze to neustále připomínat a dávat najevo a stydět se před kamarády ? Tak to bych v tvé ( i kamarádčině ) situaci absolutně nepřipustila.Jsem jeho žena a oba jsme se dohodli, že to ještě zkusíme. Co je komu do toho ? Okolí to musí respektovat, je to věc jen těch dvou lidí a kdo se o to zajímá je dle mě hloupý a není to přítel. Kamarádi můžou říct svůj názor, pokud to zučastněné zajímá, ale né do toho strkat nos a kritizovat.
Já i když jsem nebyla s jejím mužem na stejné vlně jsem jim přála, aby to klaplo, ale nevěřila jsem tomu ( nevěra byla vyústění ze vztahu kde ona nebyla spokojena ).

Takže já bych jasně určila pravidla a pokud to nebude fungovat a přítel to nědokáže, pak bych to ukončila. Dle mě toho nebude schopen, má to v sobě a nejde mu to...Oba se trápíte a zbytečně. Život je příliš krátký a na oba někde třeba čeká partner, se kterým budete šťastní a nebudete xe muset přetvařovat.
Pokud se vrátíme k partnerovi, který nám byl nevěrný ( nebo zůstaneme ve vztahu kde se stala ), pak se o té věci nemá hovořit, nemá se připomínat a má se žít dál plnohodnotný život. Pokud to nedokážu pak nemám v takovém vztahu setrvávat. Navíc vy jste měli pauzu jak říkáš, takže to není také nevěra v klasické podobě. S tím se při pauze asi tak nějak musí počítat. Ostatně i když to málo lidí přizná je to právě ten důvod proč si jí lidi dávají ( bez výčitetek si mohou dělat co chtějí ).
Osobně na pauzu ve vztahu nevěřím.

Za sebe - ukončila bych to. Partner ti nijak nepomáhá a sedět doma s výčitkama svědomí a snažit se, když on to nedokáže překonat ? To není řešení.Píšeš, že ti ve vztahu něco chybělo - na to on reagoval již před nevěrou tím, ať si najdeš někoho jiného...Tvůj přítel mi připadá trochu sobecký..Já bych nenechala nikoho, aby se ke mě takhle choval ( styděl se za mě atd. ).

Bruce, děkuju za názor... kdybch to neproživala já, ale někdo jiný, měla bych názor uplně totožny s tebou, ale takhle..nedokažu to ukončit, i když mě casto tak trapi.. pripadám si jako na houpačce... někdy je nám krásně, ale pak prijde ta jeho nálada a...

Věř mi, že k tomu dojde a velká pravděpodobnost je, že opustí on tebe. Najdi si koníčky, choď mezi lidi a odprosti se pomalu od něj...Pak to bude lepší a lepší...Najdeš ztracené sebevědomí a změníš pohled na věc...
Tvá pauza byl důsledek něčeho...

Souhlasím s Avantou.

avanta.. ted jsem v takovem stadiu,že si vlastně říkám, že si to zasloužím, že on má nárok, se tak chovat, když jsem mu ublížila... Bože, když to po sobě čtu, tak mluvím jak nějaká chudinka...Pro lidi kolem sebe jsem byla vždycky rovnocenný partner v komunikaci, ať se jednalo o jakékoliv téma, ať jsem dělala jakoukoliv práci, tak jsem v ní byla úspěšná. Lidi mě mají rádi... Sakriš, když to vím, tak proč jsem taková uťáplá puťka??

moc Vám děkuju za Vaše rady... teď musím na procházku se psem(viz téma, jak dlouho vydrzi pes nevencenej )chudak malej, byla jsem s nim v 10 rano..
jeste jednou dekuju...
Budu se k tomuhle tematu vracet a psat, jak se to vyvíjí...děkuju a hezky zbytek neděle.
p.s. Avanto, más nadhernou blond barvu

Reaguji na nomore:
Tak tímhle jsem si taky prošla z obou dvou stran. Jako podváděná i jako podvedená.
Přítel mě podvedl asi po roce vztahu, sám mi to řekl. Nicméně se nejednalo o pauzu. A já jako člověk, který ho miloval, jsem řekla, že to přejdeme a jedeme dál. Na druhou stranu jsem člověk, který všechno moc řeší a rozebírá a za boha jsem to nemohla překousnout, nevěřila jsem mu, vyčítala jsem mu,...... On to ustál (klobouk dolů, dávala jsem mu kapky), ale tím co jsme oba udělali (on podvedl, já mu to dala pořádně vyžrat) se ten vztah natolik narušil, že po dvou letech jsme se rozešli.
Byli jsme od sebe asi dva měsíce, mezitím jsme si každý našli někoho jiného. Pak přišel s prosíkem zpátky a pro mě bohužel byly ty tři roky s ním přednější než dva měsíce s novým partnerem a vrátili jsme se k sobě. Já měla v hlavě guláš, protože mi tam zůstal i ten partner z "mezirozchodu" a pak na jedné akci jsem se tam s ním líbala. Přítel tam přišel a viděl nás. Ale docela rychle to přešel. Nicméně slepovaný vztah už není ono, my jsme celkem po osmi letech rozešli a já jsem teď asi rok a půl s tím človíčkem, co jsem s ním byla tenkrát během toho rozchodu a mrzí mě, že jsem s ním nezůstala už tenkrát.
Ježiši, to je zamotané
Já jsem tím prostě chtěla jen říct, buď to přejít, se vším všudy, nevracet se k tomu, nebo jít od sebe. Nic mezi tím opravdu není a pokud přítel to není schopný překousnout, tak spolu jen ztrácíte čas.

S tím souhlasím. Já Ti na vlasy koukám denně a slintám

Reaguji na nomore:

Já tam vidím jeden velikej průšvih. Že to bylo s vaším kamarádem. S ním se asi tvůj přítel stýká, s ostatními z party taky a v tom to je špatný. Strašně jsi ho shodila, jako chlapa a to on ti nikdy neodpustí, protože se pohybuje mezi kámošema, kteří to vědí. Může tě mít rád, ale tohle se dá vyřešit jedině rozchodem. Tohle mu z hlavy nevytlučeš a nějaký dobrák, který mu to připomene se vždycky najde. Nemůžeš se zbytek života plazit po zemi a ani to by nepomohlo. Vem rozum do hrsti.

a proč to děláš??

to přeci není ubližování , hledala jsi prostě jinde to, co jsi u něj nenacházela tečka!, To přeci není tvá vina , ale Vás obou. Bez příčiny není důsledek

tak na to se nepovznese žádný chlap nebo ty nějakého znáš?

doufám, že tím neporušuji nějake pravidlo diskuzí, jsem tu zaregistrovaná teprve od včera, ale tak nějak jsem si řekla, že by bylo dobré, kdybych sem psala "vývoj"vztahu a poslechla si Vaše názory.
Tak třeba včerejšek. Jeli jsme na večeři, všechno bylo fajn... Dnešek je taky po všech stránkách dobrej. Proto si říkám, že se to "vyplatí", že ty stresy, kdy je na mě dost nepříjemnej vykoupí těmi dny, kdy je nám spolu fajn...
Několikrát jsem se zkoušela vžít do jeho role.. Já bych to zkousla snad bez problémů. Říkám si, že když by on dělal pro mně to, co já, že to přeci musí být podstatnější než to, že si nějací chudáci(co maj beztak svých problémů dost)o nás povídají...

myslím si, že jsi si na celý problém odpověděla hned na začátku sama

nevěrná jsi byla, protože ti stávající partner cosi nedával a to cosi jsi hledala jinde

ať se k němu vrátíš, či nikoliv, ať v tomto vztahu nevztahu budeš nebo nebudeš pokračovat - pořád tu to něco, co ti u tvého přítele chybělo a kvůli čemu jsi si našla jiného bude

osobně si myslí, že když je jeden ve vztahu spokojený, nemá potřebu chodit k sousedům, a dostávat tam to, čeho se mu nedostává doma

ten, kdo miluje a je vztahem naplněný, spokojený k těm sousedům prostě nechodí
a v tvém případě si myslím, že k těm sousedům budeš odcházet stále častěji, pak se budeš vracet důmů, budeš z toho mít výčitky a "ten doma" si s tebou bude zametat a mávat, jak se mu bude chtít

je to tvůj život, jaký si ho uděláš, takový ho budeš mít, ale někdy je lepší začít znova na 100% než přežívat s 50%