Nevěrná... Odpustil mi, ale...

Reaguji na matadi:
Začali jsme znovu,takže oba k tomu přistupujeme, jak jsme se domluvili. On se snaží, já taky, ale.. tak dvakrát do měsíce je u nás doma "blbej den". Je to dost na palici. Nejhorší je ten pocit, že s tím nemůžu nic dělat a jen čekat, až ho to přejde. Kdyby se choval dřív, jako teď, tak bych to neudělala...

raději mažu..

Reaguji na eliss_:
já s Tvou radou souhlasím a netýkat se to mě, tak to taky tak řeknu, ale... jsme spolu tolik let a je toho tolik, co jsme prožili... Stále prožíváme... Pořád si říkám, e hádky jsou i v jiných vztazích, že je to skoro normální.. asi se jen utěšuju ...

Tak já jsem v přesně opačné situaci...podvedl mě,ale vrátili jsme se k sobě...jsou to dva roky a jsme stále spolu...Avšak úplně vím, jak je tvému příteli...i já měla svoje dny,kdy jsem mu to neustále předhazovala,a on se neustále omlouval a prosil za odpuštění, jenže nic netrvá věčně,i jemu se to přejedlo a na mé "dny" již nereagoval a byl spíš podrážděný a nepříjemný a říkal: "Už je to rok,už by tě toho taky mohla nechat..." A já si uvědomila, že mám doopravdy dvě možnosti, buď se rozejít,nebo odpustit a zapomenout...ačkoli to bylo složité,obzvlášť,když jsem jí vídala každý pátek a dokonce jsme jeli i na společnou dovolenou...odpustila jsem...ale ještě pořád nemůžu tvrdit,že zapomněla...