Odpustit milovanému člověku?

Mockrát Vám děkuju. Já nevěděla, že už sem někdo něco napsal, měla jsem totiž rozhovor se sestrou. Přišla za mnou před chvílí do zaměstnání, omluvila se, prosila o odpuštění. Že k ničemu nedošlo, že se jen nechali unést. Že by si dala nejradši pár facek a vrátila to zpátky. Nechce prý o mne přijít. Brečely jsme obě a třesu se ještě teď. Nevím, nemůžu jí vymazat, ale věřit taky ne. Příteli bych zkusila dát ještě šanci, nevím...

Milá dalphine, je mi 24, sestře a příteli je 27.

Prý od toho žádnou budoucnost nečekali, ani jeden. A prý to netrvalo ani půl roku, JEN pár měsíců a že by to nikdy nenechali zajít někam dál než k smskám. Ať to bolí sebevíc, jsem ráda, že jsem s ní mluvila. Za hodinu se uvidím s přítelem. Doufám, že to, že toho včera tak litoval a omlouval se, nebylo jen chvilkový a myslel to vážně. Kdyby ne, není co řešit a balím se. Co se týče té rodiny, víte, já to opravdu říct nemůžu. Vím, co by následovalo a bylo by to jen horší pro všechny, hlavně ti dva by to měli asi hrozný. Navíc zítra jedeme na pohřeb maminčina tatínka, našeho dědečka a druhá sestra je těhotná, za měsíc rodí. A nikdy bych si neodpustila, že by mým přičiněním sestra klesla v očích svých blízkých a přítel taky tak. Moc Vám děkuju, pomohli jste mi.

si18, přeju ti hodně štěstí, rodinu tím určitě nezatěžuj, týká se to nakonec jenom tebe, tvého přítele a sestry, nikoho jiného. Jen mě zaráží, že píšeš, že to netrvalo ani půl roku, mě to přijde jako hoodně dlouhá doba na to, aby si uvědomili, co dělají. Tak snad bude vše dobré..

no snad si sestra uvědomila jak moc ti ublížila, i když to neměla nikdy dopustit...teda hlavně v jejím věku...nějak jsem myslela, že jí bude míň.....třeba se tím fakt chtěla jen něco dokazovat, i když nechápu co...hlavně, že se Ti omluvila...věřím, že i přítel, ale i tak se moc bojím, že už to nebude ono, budeš je mít tendenci kontrolovat a asi se jim bát uvěřit...však uvidíš a snad vše dobře dopadne...zkusit se to musí..ale jak píšeš sama budeš jí teď hodně těžko věřit a jen tak už se to nespraví...držím pěstičky ať vše vyřešíš a ať už to dopadne jakkoli, tak hlavně ať to brzo přebolí

Si18

Jsem moc ráda, že sestra udělal krok první a dokázala, že o dobrý vztah z Tebou, ačkoliv Ti ublížila, má pořád zájem a že byla schopná se omluvit. Prokázala svým způsobem velkou odvahu. A co se přítele týče, uvidíš sama, poslouchej své srdíčko Ale myslím, podle toho co píšeš, že z obou stran to bude na dobré cestě, aby se všechny vztahy urovnaly. A z vlastní zkušenosti Ti mohu potvrdit, žes udělala dobře, že sis celou věc probrala mimo rodinu. Ono některé věci se v rámci rodiny obtížně řeší a řešení je pak někdy i proti vůli té, která má bolest .. jak se některé věci rozjedou, těžko se zastavují Držím moc palečky, aby vše dobře dopadlo ..

Přesně tak! Na můj vkus to trvalo docela dlouho, nebylo to jen takové pomatení, které trvá týden či dva!

Si18 Tvoja sestra má šťastie, že ma takú sestru ako ty.. Podľa mňa je taktiež pol roka dosť dlhá doba Veľa šťastia prajem, dúfam, že to dopadne dobre a k tvojej spokojnosti.

No nevim no .... svým způsobem se nic tak strašného nestalo a podle toho jak to píšeš ho miluješ a odpustit mu chceš.

Problém bude, že v tobě už stále bude nedůvěra, určitě se mu budeš dál dívat do telefonu nebo jí, aby ses přesvědčila zda-li to fakt napokračuje. .... a jestli to tak bude, je to v háji, takový vztah bez úplné důvěry bude na palici.

pav001, neřekla bych, že svým způsobem se nic nestalo, viz. citace.

Osobně si myslím, že to trvalo docela dlouho a není to moc běžné a pokud by na to Si18
nepřišla, tak kdoví, kam až by to zašlo! Na to, že nechtěli, ať to zajde dál, tak to byla dlouhá doba.

S tím souhlasím.

Si18, držím Ti palce a přeji hodně štěstí! Obdivuji Tvé rozhodnutí, že chceš příteli odpustit. To bych nedokázala.
Já bych se s ním rozešla, nemohla bych si vážit chlapa, který si několik měsíců píše zprávy s mou sestrou a nepřipadá mu na tom nic divného. Navíc si myslím, že jediné čeho lituje je to, že jsi mu na to přišla. Vztah se ségrou by to narušilo, už by nikdy neměla mou důvěru, ale snažila bych se, odpustit jí a dál s ní vycházet. Už kvůli rodině a příbuzným, aby se to nemuselo vysvětlovat ...

Jak to tady tak občas pročítám, není to poprvé, kdy někdo chválí partnerský vztah, věří, je si jistý a jakmile se naskytne příležitost a dostane se k informacím, na povrch vyplave pěkná špína a všechna důvěra jde do háje. Z toho je mi smutno.

K problému Si18, už bych nevěřila a vztah by šel dříve či později do kytek.

Si18
tak já tedy nevím, on toho lituje a omlouvá se, až když to praskne? A co si jako myslel? Co kdyby to neprasklo? To by to s ní táhnul dál?! Co to je za sestru, která navádí tvého přítele, aby nevolal tobě, ale jí?! Jestli má/měla sestra problém v svém vztahu a rozcházela se s přítelem, neřeší se to tak, že vyjedu po tom sestřiným! Také se mi zdá, že víš a vycházíš jenom z toho, co ti oni oba dva řekli. To, co ti neřekli nevíš. Osobně si myslím, že je to sprosťárna nejvyššího kalibru. Odpustila bych jim, ale vyvodila z toho důsledky. Navždy by to mělo negativní vliv na vztah s mojí sestrou, už by to nebylo to, co dříve a s ním bych se určitě rozešla. Ukázal, co je to za člověka a nevím, jak bys pak řešila podobnou situaci, kdyby nastala, s dětmi, na mateřské, bez příjmu a s hypotékou. Udělalo se mi u toho úplně špatně, oba museli vědět, do čeho jdou, o to víc je to tristní. Nemohla bych si jich, ani jednoho, už nikdy vážit. Je mi z toho smutno za tebe. Drž se a vyřeš to ke své spokojenosti. Jen se nenech opít rohlíkem.

Vláďa
taky jsem si všimla toho samého jako ty. A taky jsem si všimla, že česká společnost bere nevěru jako něco naprosto samozřejméno, co musí nutně každého potkat a je potřeba to smést ze stolu. Dále mě překvapuje ochota českých žen (které jsou zřejmě zmasírované naší mentalitou a tím, co společnost udává jako přijatelné vzorce chování) odpouštět až do bezvědomí. Vždyť nevěra není jenom o sexuálním styku, je to vyjádření neúcty mému životnímu partnerovi, dávám tím najevo, že přestal být tím výlučným. Ještě se mi to nestalo, myslím nevěra, ale jsem monogamní a asi by mě to dost vzalo, brala bych to jako zradu. A příčí se mi odpouštět jenom proto, že mám děti a jsem částečně finančně závislá na manželovi. Odpuštěním si úctu zpět nezískám. Naopak on nabude přesvědčení, že se vlastně až tak moc nestalo. A myslím si, že takhle je to špatně.

Janya
Tak já se už pěkně dlouho chystám sepsat něco podobnýho, takže děkuju . Kde to můžu podepsat?