Odpor k masu

Já nejím maso prakticky od raného dětství, vyjma toho, kdy je "řádně namleté a kořeněné" v KFC. Konzumuji jen ryby a krevety, vlastně mořské plody, z vaření masa je mi také špatně, hlavně je "příjemné", když někdo v paneláku vaří ty flákoty každý den a celé dopoledne, to by mi opravdu vadilo.

taky mě prvě napadlo to těhotenství - já to měla obráceně - maso jsem nejedla, a když jsem začínala být těhotná - tak bych jedla snad i syrové (ještě, že to trvalo jen pár týdnů)

Já maso nejím už odmala. Prý jsem, když mi byly tak dva, tři roky maso jedla, jakmile se jelo okolo řeznictví, tak jsem křičela: ,,Šůna, šůna!" Ale co si pamatuju, tak maso nejím. Nemám ráda zápach masa, i jen pohled nebo dotyk, nejen u syrového, i když z toho se mi dělá špatně nejvíc. Nedokážu si představit, že bych měla sníst maso nebo mořské plody, či houby. Přiznávám, že když naši grilují, tak to voní hezky, ale jíst bych to nechtěla. Nemocná nebývám, i když mi chybí hodně vitaminů - jeden čas jsem měla min. 1x za rok něco zlomeného. Nevím čím to je, prostě se mi to hnusí, všichni z mého okolí mi říkají, že jsem jen mlsná, ale já jim prostě nedokážu vysvětlit, že je mi to odporné. Jakmile se přemluvím k tomu, že aspoň třeba kousíček řízku bych měla sníst jednou za čas, tak kousnu do nějaké chrupavky a je mi hned na zvracení.

Já jsem v těhotenství měla strašnej odpor ke kuřecímu... I teď, 2 roky po porodu, ho nemusím a vyhýbám se mu