Ochladnutí ve vztahu

Tak knížku ´´Proč muži milují potvory´´ jsem si přečetla a je fakt super.Hodně jsem se z ní naučila a tím i zachránila vztah.Doma je vše ok a možná ještě lepší než předtím. Všem děkuji za super rady a tu knížku si přečtite.

Tak jsem si řekla, že to tady trošku obnovim, at vim, jak to dopadlo u vás, kteří jste tohle řešili a protože jste mi tady holky moc pomáhaly, napíšu, jak to dopadlo se mnou trápila jsem se s nedoatkem nezájmu o mě od té doby, co jsem založila tuhle diskuzi, neustále jsem řešila, že si mě přítel málo všímá, nekomunikuje, už se mnou ani nechce spát, snad mě ani nemiluje .. měla jsem stavy, kdy jsem si pomalu balila kufry atd... pak mě ale vždy něco zarazilo a já to neudělala, nešlo to, protože ho stále moc miluji, tak jsem si řekla, že to nechám jak to je, všude je něco a s každým dalším by to stejně bylo po nějaké době to samý a když už by to bylo jo neúnosné, tak jdu od toho - dala jsem si "lhůtu" 3 měsíce ... řekla jsem si, že když to opravdu jinak nepujde, jdu od toho... za ty tři měsíce, v té mojí tajné lhůtě se vše obrátilo... už jsem si přítele tolik nevšímala (to proto, abych si zvykala, ža budu po těch třech měsících sama ), začala jsem se připravovat na tu "samotu po rozchodu" akorát že vedle něj .. a až v tý chvíli jsem se od něj vlastně odpoutala, zjistila jsem, že jsem na něm byla děsně závislá, neuměla jsem si bez něj užívat normální věci, pořád jsem ho měla v hlavě a žila vlastně jeho život .. v té době se o mě začal přítel dokonce víc zajímat, což jsem ocenila, ale už jsem to brala jako samozřejmost a to, že mi nepíše už tolik sms denně a neříká mi, jak mě miluje, už mi nepřijde tak důlažité, naučila jsem se s tím žít během těch tří měsíců a vím, že mě miluje bez toho všeho, jsem tedy stále s ním, ale už vím, že kdyby něco, tak se z toho nebudu hroutit, zbalim pár švestek, bude to chvíli bolet, ale život pujde dál a myslím, že on to už ví taky, proto si mě začal více vážit ........
Takže, zatím je vše tak nějak v pohodě, ale člověk nikdy neví
A co vy, holky, napiště jak jste to vyřešily, jak se máte a tak

To je dobře..

My jsme spolu asi rok a 1/4 a taky už to není jako dřív. Přítel končí VŠ, našel si práci, kterou by rád dělal i po škole a na nás už nezbývá tolik času. Když jsme spolu, tak je to taky trošku chladnější, a a já prostě pořád chci tolik, co na začátku - měly jste taky takové stavy? Mrzí mě to, navíc se kvůli tomu občas i pohádáme (on je kliďas, ale já jsem hlava horká) a mě to pak mrzí..

Na druhou stranu, když jsme spolu na nějakém výletě, dovolené tak je všechno perfektní a tyhle pocity nemám. Myslíte že to jen tou prací a až se to trochu uklidní, tak se vše vrátí nějak do normálu?

No mě právě před pár dny díky tomuto krachl vztah...rok spolu, já vybouchla podobně jako ty, protože prvního přes půl roku já byla ta více "nad věcí", měla ho jakoby jistého, taky je to tím, že mi prostě trvá, než člověka poznám a projevím mu naplno city....pak se to za poslední měsíc trochu změnilo, já měla i další problémy k tomu, hodně práce a školy, takže taková chodící bomba, no a přítel to asi neunesl a první krizi vyřešil rozchodem....
Teď jsem z toho maximálně na prášky, strašně to bolí, o to víc proto, že si myslím, že jsme neměli nijak vážné problémy a hádali se v podstatě kvůli kravinám a dalo se to vyřešit

Ahoj holky mám stejnej problém, potřebovala bych poradit...
Mám přítele, je ženatý, což teď ale prosím neřešte, sice má manželku, ale už když jsme se seznámili, neklapalo jim to, ne že bych někomu ničila vztah...

Známe se asi 5 měsíců, ale on moc nemá čas, nevídáme se často, což je právě pro mě problém, od začátku vztahu mi slibuje, že si udělá víc času, někam pojedeme, atd... a samozřejmě nic... Ze začátku jsem to docela akceptovala, ale postupem času jsem se asi zamilovala a začalo mi to dost vadit. Nedávno jsme se kvůli tomu pohádali, já mu začala vyčítat, že na mě nemá čas, že mu na mě nezáleží. Ze začátku vztahu mi pořád volal, byl se mnou kdy mohl, ale teď mi skoro nezavolá, moc se nevídáme, tak jednou za týden a to ne na moc dlouho, mě to hrozně trápí, pořád bych mu to vyčítala, ale vím, že by to nikam nevedlo, nechci bejt hysterka, ale už nevím, co s tím. Mám pocit, že mně na něm záleží, ale jemu na mně ne... Nemůžu být v takovýmhle vztahu, ale zase mu nechci opakovat pořád to samý, já vím, že nemá čas a možná je to jenom můj pocit, že mu na mně nezáleží, když jsme se pohádali, slíbil mi, že si udělá času víc, ale upřímně tomu moc nevěřím, nevím, co dělat... Nevím, jestli s tím vůbec něco dělat jde, možná nic změnit nemůžu, ale rozejít se asi taky nedokážu a hlavně nechci... Nechci mu dávat ultimáta, jako jestli mě nemiluješ a nechceš se mnou trávit všechen volný čas, nech mě bejt, ale na druhou stranu, nechci aby to pokračovalo takhle... Nevím, jak si o tom promluvit, aby to neznělo, že mu něco vyčítám...

Vím, že by asi pomohlo nebrat si to tolik, chodit se bavit s kamarády, jenomže většina kamarádek, tráví spoustu času s přítelem nebo nebydlí v Praze a kluci většinou jenom kamarádit nechtějí... Samozřejmě, že nějaké přátele mám, ale stejně trávim spostu času doma, což mě hrozně ubíjí... Asi bych se potřebovala seznámit s novýma lidma, ale to vůbec nevím kde...

Ahoj,nejdu tě soudit kvůli tomu že chodíš s ženatým mužem,ale jak si psala,že jim to neklape,to víš jak? Řekl ti to anebo prokazatelně už třeba žijí od sebe?Protože jestli Ti to jen říká,tak je možné,že to tak vůbec není a sloužila jsi mu jen pro zpestření...a jestli už teda s manželkou nežije,tak je možné,že je to jak z názvu toho filmu:Až tak moc tě nežere...

Reaguji na CapriSone:
S manželkou žije v jednom bytě, ale ona tam skoro není, o víkendu vůbec... Já jsem se s nim o tom bavila a hned mi řekl, že manželku má, ale že s ní být nechce, jenomže on není čech, nemá tu rodinu, nic a myslím, že si jí vzal dost brzo aby mohl být v ČR... Je mi samozřejmě jasný, že to vůbec není ideální, ale co dělat...

Reaguji na adellka:

Já nikdy v podobné situaci nebyla,takže v tomhle nemám zkušenost,ale každopádně základ všeho je komunikace,takže pokud o něj opravdu moc stojíš a cítíš se teď tak nejistá,tak bude rozhodně nejlepší si promluvit ať víš na čem jsi,a můžeš se podle toho zařídit.Každopádně by to teda určitě chtělo ještě nějakého koníčka,ať jak jsi psala nesedíš jenom doma a nepřemýšlíš co by kdyby...

Reaguji na adellka:
Promiň ten smích na začátku, ale to jsi opravdu tak najivní, nebo tak b.lbá?

Tahle věta svědčí o druhé možnosti, bohužel.
A co jako s tím máš dělat?
No, můžeš zazvonit u jeho dveří a zcela určitě ti otevře dveře spokojený manžílek, který nebude vůbec tušit, kdo že vlastně jsi.

Tvůj pocit je správný. Věř své intuici a svým pocitům

Je to jednoduché, nemá čas, protože má svou manželku, které se musí věnovat - aby nepoznala, že má tebe - milenku. Ty jako milenka musíš akceptovat, že má manželku a že manželce musí věnovat většinu svého času - aby jsi ty - milenka - nebyla prozrazena. Protože v tom případě by se na tebe - milenku - nejspíš vykašlal a manželku odprosil.
Jak z toho ven? Bud se s ním rozejít anebo se smířit s tím, že jsi "jen" milenka a pochopit co k tomuto statusu patří. Milenky vždy mají své milence k dispozici jen velmi omezený čas - na sex a nějakou tu večeři třeba. Ale usínat, jezdit na dovolenou, mít děti a žít s ním - bude vždy manželka Vyber si sama co v životě chceš.

Jj, a tak to bude pořád. Na tvé kamarádky budou mít jejich kluci času dost. Jen ten tvůj "milenec" bude mít vždy na prvním místě jinou.

Reaguji na martinam:
Jo, asi máš pravdu... Ale k tý manželce... ona sice jakoby žije s nim, ale většinu času s nim nebydlí. Tady to vyznělo tak, že spolu normálně žijou, jenom jim to neklape, tak si našel mě, ale tak to úplně není, asi mu nemůžu věřit všechno, co řekne, ale oni spolu skoro nejsou...

Jinak určitě máš pravdu, že to takhle bude a já to buď budu muset ukončit nebo to začít brát tak, jak to je...

Nic jiného ti nezbývá. Taky je tu třetí možnost, můžeš se tím trápit a smutnit Ale tu moc nedoporučuju. Rozmysli si co v životě chceš a pak se podle toho zachovej.

Jak to má on s manželkou a nebo nemá....To bych neřešila, prostě je ženatej, no. Jestli spolu jsou často nebo ne, na tom nic nezmění. Řešila bych jen svou situaci a svůj vztah a jeho manželství vynechala, to je jeho věc.

tak jsem tady zase, holky ..... jen chci napsat, jak se to vyvíjí u nás, kam až to zašlo .. přítel zůstal stejný, nějaké výrazné změny, už jsem si zvykla, že nedává najevo city tolik jako na začátku, jediný, co mi vadí je ten se.x..... už je prostě línej, stačí mu to tak jednou za 14 dní, takže jsem to vyřešila po svém.... našla jsme si milence - vím, že mě za to asi odsoudíte, ale já přítele nechci ztratit a vím, že tohle bude vždy problém, jinak mi s ním je fajn, jen ten se.x tam opravdu chybí.... takže jednou týdeně s milencem a já přijdu domu spokojená a nerejpu, ani už vlastně nemám proč, přítel je spokojenej a já taky..... jen to svědomí jje pěkná mrcha .... nesmím o tom moc přemýšlet, protože pak jsem z toho dost v háji holky, stalo se to některé z vás, co si o tom myslíte, to přece asi takhle donekonečna nejde .... nebo jo ?

Belo, já tedy koukám, jak se to vyvíjí. A máš u mně jedničku . Ne, že bych schvalovala nevěru, ale děláš, co umíš. Všechno má svůj vývoj a všechno u tebe směřuje k dobrému. Možná časem zjistíš, že nevěra ne, možná, že naopka, možná zjistíš, že současný přítel ti je nanic, možná, že to spolu překonáte a bude váš svazek pevnější a bohatší. Kdoví? Hlavně se za nic neodsuzuj. Chválím tě za to, jak ses v tom vztahu "emancipovala" a už nejsi ta liána. Každá žena by si měla uvědomit, že o muže může kdykoli přijít, a podle toho se chovat. Jedině tak nazakrne a bude pro něja dál atraktivní. A tobě se to podařilo. Akorát mám obavy, že ty ses emancipovala, ale tvůj partner ne. On atraktivní není, protože se z něho stává bačkora. Ty jsi na sobě zapracovala, on ne. Snad se vzbudí, když ne, tak ho vyměníš, no.

Víte, mně přijde, že české ženy trochu takají za kratší konec, a to dobrovolně. Žila jsem v zahraničí, a tym ty ženy nejsou ani zadaleka tak skvělé, jako ty naše, zato jsou podstatně sebevědomější a tolik to těm mužům neulhčují, jako my.

Přišlo mi, že po tom prvním výstupu Bely, se hroně odsuzuje, jakoby udělala něco hrozného, když si dovolila ventilovat svoje frustrace. A hodně žen ji tady v tom podpořilo. Ale chlapsi může dělat, co chce, žena ne? Já vím, že existuje chování, kterým chlapa odradíme. Ale když se jednou zachovám nedokonale (t.j. jsem sama sebou ), tak se zhroutí svět? Co si to ten kluk dovoluje, když ti říká, že ještě jednou a zabalí to? Stojí takový chlap za to? Vždyť to je vydírání. Chápu, že kdyby ses chovala takto pořád, to by bylo na místě, ale kvůli jedné chybě? On ti bude při první chybě vyhrožovat, že uteče? Za co tě bude chtít opustit příště? Neskončí to tak, že nakonec tě bude mít pěkně vychovanou a budeš dělat jen to, co chce on? To pak stejně dobře neskončí. Ale nevím, jak to máte, určitě to, jak to vidím, není objektivní, nemám dost informací.

Já mám za to, že chlap by měl být zrojem bezpečí a ochrany a ne abych se v jeho přítomnosti bála, že šlápnu někde na mínu...

Jo jo dnešní chlapi chtějí od ženy: klid, pohodlíčko a poslouchat.. Hlavně se nevzpěčovat a hlavně neodporovat.. znám to z okolí, při jakémkoli problému je konec, asi si myslí, že žen je dost a pořád je z čeho vybírat!
Je to snad daň za naši nezávislost? Že už nejsou pány tvorstva a tímhle si upevňují svoji pozici? Přijde mi to jako by si chtěli dokazovat, že mají nad námi na vrch.. za každou cenu, bohužel.. žádný kompromisy, jedou si jen na sebe.. sobci H.