Ochladnutí ve vztahu

a máš nějaký "plán"?

jooooo, kdyby to bylo tak jednoduchý

Ahojky, tak jsem si přečetla celou diskusi můžu se zeptat kolik ti je roků? Jak jsi psala, že jste všechno podnikali jenom společně a všude chodili jen spolu, tak to znám. Můj předchozí vztah i vlastně teď mé manželství začínalo naprosto stejně, ta první fáze zamilovanosti kdy se ti ani nechce od toho druhýho odcházet atd. vždycky ale trvala tak rok, možná o něco dýl. A pak začly hádky, protože si lezete na nervy, navíc když se na to dívám teď s odstupem, tak mi příjde nepochopitelný přestat se vídat s kamarádkama a známýma kvůli tomu, že mám teď chlapa a holt už není tolik času jako dřív. Však jsem se taky na manžela skoro zlobila, když mi řekl, že zase začne hrávat fotbal a 2x týdně si bude lítat někde po hřišti, no dneska vůbec nerozumím tomu jak jsem mohla takhle přemýšlet i v tom nejzamilovanějším vztahu musí mít oba partneři prostor sami pro sebe. Takže moc chválím, žes začala chodit cvičit a vídáš se s kamarádkou, však ono ti to jenom prospěje a ten tvůj by si měl taky najít nějaký svoje aktivity a těm se věnovat, aby přišel na jiný myšlenky!

Darinka_x
je mi 35 .... jinak ty aktivity, co provozuju, to je samozřejmě fajn, ale stejně mám v hlavě pořád takový nějaký zmatek, proč to šllo takhle do kytek a tak - myslím na to, když jsem v posilce, v bazénu nebo na kafču s kamarádkou a to mi na klidu taky moc nedodá.... samozřejmě jsou dny, kdy je mi fajn a nic neřeším, ale pak to zase přijde a já furt vše rozebírám (ale uuž jenom ve svojí hlavě - už to neventiluju ven ) .. no a pak je zase vše v háji a myslím, že to je na mě dost poznat, že není vše, jak má být, ale už to nechci řešit s ním........Myslím, že nejsem ještě dostatečně "odpoutaná" , moc jsme se na něj upnula, to je fakt............
Darinko, a ty jsi jak dlouho s manželem?

bela
Ale proč si myslíš, že to jde celé do kytek? Já teda hlavně vůbec nevidím problém v tom, že jsi tak vylítla a tím to celé rozpoutala, protože ať si říká kdo chce co chce, tak podle mě čas od času hysterčí každá z nás. A on možná akorát nebyl na takové tvoje projevy doteď zvyklý, no a sama jsi psala, že to ani nijak nerozebíral a přešel to. Nad tím bych fakt mávla rukou, občas je potřeba trochu pročistit vzduch
A že ti řekl při tom zapojování kabelu od televize, že seš protivná, tak to mě teda vůbec nepřekvapuje, protože já sama kolikrát nemám pocit, že bych byla protivná a že jsem něco řekla úplně normálně, ale můj muž mi taky začne tvrdit jak jsem protivná a že nemůžu normálně odpovědět atd., to já pak hledím jak zjara a nechápu. Ale tak stačí říct, žes nechtěla, aby to vyznělo blbě a tím je to vyřešené, ne? Nemysli si, oni i ti nejskvělejší chlapi mívají svoje náladičky a v těch chvílích jim přestáváme rozumět asi všechny
Jasněže nejseš ještě "dostatečně odpoutaná", víš co ono taky nejde najednou ze dne na den lítat každý den s kamarádkama, když jste byli doposud jen spolu. To by si taky mohl blbě vyložit on a říct ti, že si ho nevšímáš ty.

Zapomněla jsem odpovědět, s manželem jsme spolu tři roky

ahoj holky,
tak jsem si to tady celé přečetla a určitě doporučuju si přečíst knížku "Proč muži milují potvory", hlavně bele.
Já už nějaký čas řeším trochu opačný problém. Jsem vdaná už 17 let a manžel na mě začal asi před půl rokem dost žárlit, a vyloženě si vynucuje mojí pozornost a lásku.
Je to ale samozřejmě jen horší! Včera mi dokonce vlezl do mobilu a našel tam nějaké sms od kamaráda, kterému včera v noci volal aby mě přestal otravovat. Docela síla a nevím jak to bude pokračovat, jak to dlouho dokážu snášet, máme dvě děti a společný dům, ach jo.....

magdalena

a co ho k tomu vede? ono se taky často říká - nejlepší obrana je útok

nevím, že si ho prý nevšímám, nemazlím se s ním apod.
Ono u nás je to trochu složitější, celé ty roky co jsme spolu tak nikdy nebyl téměř doma. Práci má už dlouho takovou že dělá především v noci, a když byl někdy náhodou večer doma, tak šel do hospody. Když jsem byla na mateřský tak jsem to dost špatně snášela (bydlíme navíc na vesnici), ale pak jsem si zvykla. Změnilo se to až zhruba před půl rokem, kdy se na mě začal strašně soustředit. Já jsem si prostě zvykla že si mě nikdy moc nevšímal, mám svoje kamarádky, koníčky a v podstatě už ho fakt moc nepotřebuju....Ale tímhle to všechno jen zhoršuje, je mi ho docela líto a nevím jak to bude všechno dál

magdalena

to mi připomíná mého otce, ten taky, vesnice, pořád v práci - jenže co si máma našla jinou práci, která ji baví a kde jen kvete, tak to taky tak nějak nemůže rozdýchat (a to už jsou oba předdůchodového věku)
u táty je to spíš to, že přece jen jak stárne, a už není tak výkonný jako za mlada, roky jsou znát, tak se upíná na mámu, což je někdy dost depresivní, takže povídá, co s ním budu dělat, až bude v tom důchodu, to nevím

nedošlu o tvého muže před půl rokem k nějakému zlomu, nebo třeba u tebe?

víš, já si myslím, že má nějaký mindrák, komplex, který řeší tímhle způsobem. Před tím půl rokem, než se začal takhle chovat, tak se zklamal v "kamarádech" (je to na dlouhé povídání)

ono to většinou tak začíná, otázka je, jestli je v tvých silách to nějak ukočírovat

no to právě nevím, začíná mi to vadit docela dost, jenomže to není jednoduché, už jen kvůli dětem......tak nějak pro sebe nevidím východisko

já si nemyslím, že děti by měly být důvodem, proč setrvávat ve vztahu, nevím, jak staré děti máš, ale předně si myslím, že je pro ně důležité klid a harmonie, ať ve vztahu nebo bez

no a s manželem jsi o tom mluvila, to, že je ti jeho chování nepříjemné?

ano, mluvila jsem s ním o tom několikrát, naposledy právě včera když se mi koukal do mobilu. Nakonec se mi vždycky omluví s tím, že už to dělat nebude, ale za pár dní to je zase nanovo...... Nejhorší na tom je, že já s ním nejsem šťastná už strašně dlouho, ale on si toho možná všiml až nedávno. Myslím si, že se chovám pořád stejně, že se teď moje chování za posledního půl roku nezměnilo, už dlouho mě prostě nebere jako chlap. To vím.
Moc děkuju, že to tady se mnou rozebíráš

to víš holky sobě

jestlis tady četla některé mé příspěvky, tak se netajím tím, schvaluji i paralelní vztahy, že věra nebo nevěra se v dnešní době nedá až tak striktně vymezit

a hlavně to, že se k tobě ostatní chovají tak, jak jim to ty sama dovolíš a jednají s tebou tak, jaké ty jim sama nastavíš hranice

zastávám názor, že každý svého štěstí strůjcem, každý by měl žít, tak aby byl šťastný (což neznamená parazitovat na úkor druhých či neštěstí toho druhého)

já osobně jsem spíš více volnomyšlenkářská - tedy vyhovuješ, nevyhovuješ, nevyhovuješ, navadí, přijde jiný nahradí

jenže si to tak nějak můžu dovolit, bo nejsem finančně ani bytově na žádném závislá (vychovávám dceru sama, je jí 16, rozvedená jsem asi už 15 let, a s žádných přítelem jsem nevedla klasickou domácnost)

pro mě je důležité to, aby moje dítě bylo šťastné, aby měla, co potřebuje, aby měla nastavené nějaké hodnoty do života (což jí nebránilo oponovat řediteli, říct kamarádkám, co si o nich myslí, nepomlouvat jednu před druhou, nebát se vyslovit svůj názor, neslepičit, nedělat ze sebe h'nupku před nějakým klukem, koupit si věci, na které má, pomáhat bližnímu svému, mít úctu před starším a mít úctu a důvěru ke mě jako k matce i k otci, který se na její výchově ani nikterak nepodílel,)

a jestli mi v tom nějaký chlap brání?

pro tebe by bylo asi rozumné si sama ujasnit, co ještě od života chceš a co tomu jsi svolná obětovat