Ochladnutí ve vztahu

bela

Ahoj všichni, udělala jsem hroznou kravinu, kterou už nemůžu vzít zpátky ... Mám přítele, jsme spolu 2 a půl roku, mylsm, že jsme měli vždy ten nejkrásnější vztah a já ho milovala (a pořád miluji) jako nikdy nikoho. Já vím, začátky jsou vždycky krásný, my jsme to měli ze začátku úplně dokonalý, byly dárečky, večře, výlety.... někdy po roce toho bylo míň a míň, ale říkala jsem si, to se stává, hlavně že se pořád milujeme.... Poslední dobou jsem ale cítila znatelné ochlazení, žádný pusinky, objímaní,a když už, tak se mi zdálo, že to bylo jen tak už ze zvyku, začala jsem se strašně bát, že ho ztrácím, že už mě nemiluje......... tak jsem udělala tu největší blbost, kterou fakt nechápu, jak jsem to mohla udělat (vždycky jsem to odsuzovala)---- začala jsem mu předhazovat, že si mě nevšímá, že si myslím, že už mě nemiluje, že o mě nemá vůbec zájem a takový kecy - no rozjela jsem se hezky, jen tak na mě koukal, ale nic, žádný emoce, to mě samozřejmě ještě víc "rozparádilo", jela jsem tou hubou jak ta největší hysterka, která neumí nic jinýho, než si stěžovat.... No nic, zkrátim to.... vlastně mi na to ani nic neřekl, jen že mě má furt rád, ale spíš omílal jiný věci... Já jsem celou noc nespala, to co jsem řekla, to mě opravdu děsně štve, jak jsem mohla udělat takovou blbost? Teď tady jen tak sedím a přemýšlím, jestli to má vůbec dál cenu, myslím, že bych měla pocit, kdyby se začal přece jenom snažit, že to je kvůlli tomu, že jsem si stěžovala, ať má jako klid... nikdy jsem to takhle nechtěla, vždycky jsem chtěla všechno spontánně a ne si takhle vynucovat LÁSKU... Je mi z toho smutno, protože ho moc miluji, ale nevím, jestli spolu dokážeme dál být po mých citových výlevech .....stalo se to někomu z vás? dokázali jste se nad to povznést? Jsem bloklá a vůbec nevim co dál

Lenas

Ahojky zdravím.Tak jsem si přečetla co tě trápí... a musím Tě uklidnit.Víš tohle se někdy stane...v člověku se to nazhromáždí a pak vybouchne!Nedivím se Ti a úplně tě chápu.Měla si pocit,že se nesnaží,že se tě dostatečně nevšímá...ruply ti jen nervy!Chtěla jsi mu jen dát najevo,že by se mohl snažit více...muži jsou v tomto malinko pozadu a někdy jim to trvá déle než jim něco docvakneNa začátku vztahu je vše krásné-snaží se a pak najednou bum..a zlenivějí.Je potřeba jim jednou za čas dát najevo když ti něco ve vztahu chybí,nevyhovuje..nevidím na tom nic špatného!Ba naopak..pořád lepší než se užírat a přetvařovat jak jsi štastná,jak je vše super a přitom neustále myslet na to jestli je to (to pravé ořechové)....
Ale na druhou stranu by se ti tohle nemělo stávat moc často.. myslím nějaké hysteráky,citové výlevy...Chlapi to vnímají jako nějaké vynucování si pozornosti..nátlak.. a upřímně hysterku žádnej doma nechce.
Já být tebou tak si s ním v klidu promluvím...řeknu mu ,že se omlouváš za tu scénu.A chceš aby se snažil sám od sebe,že si to vynucovat určitě nechceš.Prostě chceš jen vztah který bude fungovat ve kterém budete štastní oba dva!A k tomu patří i určitá pozornost ke tvé osobě-jsi ženská(a my ženy určitou pozornost vyžadujeme)Nejlepší je -říci si vše narovinu.Člověk pak nemusí pochybovat jestli to má smysl či nikoli.Bud uvidíš snahu..a nebo ne.Tak časem poznáš jestli to půjde dál..Hlavně příště více klidu
Když je ve všem jasno...tak je ten život o moc lehčí..
Já jsem ve vztahu 8let...a také mi několikrát ruply nervy.On je klidas a já jsem malinko výbušnější...když jsem viděla jeho klidnej obličej..tak mě to taky řádně vytočilo-protože jsem si myslela že snad nebere vážně co říkámJá co na srdci to na jazyku...když mě něco štve tak to prostě řeknu!Ale mnohdy je opravdu lepší to řešit v klidu...až člověk vychladne!Hlavně jasně,stručně a k věci..jedině tak chlapa přinutíš aby naslouchal a zamyslel se
Takže hlavu vzhůru a neber si to tak..Přeji hodně štěstí.

bela

Lenas
děkuji moc za povzbuzení a za rady, nejhorší je, že já teď nejsem schopná s nim mluvit v klidu, je to poměrně čerstvý a nejsem ještě na to připravená vysvětlit mu něco v klidu... navíc mi dnes napsal, jak se hezky vyspal a že ho to v práci baví, on je vlastně úplně v klidu a neřeší nic......... po telefonu jsem se omluvila a nic.... nereagoval, tak už nevím

Lenas

bela
Hele netlač na to..až se budeš cítit v klídku si s ním promluvit tak to udělej.Nic nehrot!Jsi na sebe moc tvrdá..to víš chlapi no..člověk se v nich někdy nevyzná a má chut je zabít
Jestli tě miluje tak mu to docvakne,že tě něco trápí..a sám si bude chtít promluvit...uvidíš.Dej tomu čas..Nic není tak hrozný ..jak se kolikrát zdá...vím moc dobře o čem mluvím!Víš co někdy zabírá kolikrít více než si promluvit?Napsat mu dopis...vím možná se to někomu bude zdát jako blbost..ale u mě a mého přítele to zabíráKdyž jsem třeba hodně nazlobená-tak to napíši..abych se vyhla hádce ...pak čekám až za mnou příjde sám..fakt to zabírá!

bela

Lenas
Pokusím se to teď nechat být, sice nevim, jak to bude fungovat, máme malý byt a není se kam ukrýt v případě návalu nějakých negativních myšlenek a udržet je na uzdě, abych je neřekla nahlas ....zítra písnu, jak to doma vypadalo ... zatím moc děkuji

bela

Cituji bela: Víš co někdy zabírá kolikrít více než si promluvit?Napsat mu dopis..

to není vůbec špatný nápad, myslím, že pro mě ideální, uvidím, když to prostě jinak nepujde, zkusim ještě tohle....

Lenas

bela
No úplně ti rozumím...když člověka něco žere a má něco na srdci je těžké kolikrát nevybouchnout a nemluvit o tom.Tak dej vědět...a písni.Pevné nervy!

Lenas

bela

Cituji bela: to není vůbec špatný nápad, myslím, že pro mě ideální, uvidím, když to prostě jinak nepujde, zkusim ještě tohle....

No jasně za pokus to stojí ne?U nás to opravdu funguje.At si každej říká co chce....Také jsem tomu nevěřila a myslela jsem si ,že je to pitomost...ale opak je pravdou.

trinny

A ono taky výborně pomáhá vypadnout od toho všeho, aby člověk získal nadhled.. Co vypadnout na víkend s nějakou kamarádkou, nebo si aspoň naplánovat aktivity sama?

rattty

nejlepší bude, když se budeš věnovat sama sobě....jestli jsi se mu omluvila, tak už se k tomu nevracej...prosby a ani nátlak a bohužel ani domluva neplatí....zkus se seknout a dej tomu vztah, musí vychladnout hlava jemu a i Tobě....

a nebud na sebe tvrdá, prostě se to hold někdy stane, dlouho Ti ve vztahu něco vadilo, až jsi bouchla...no, tak nic... zkus se příště ovládat, napočítat do deseti, napít se hodně vody apod....hlavně žádný hysterický výlevy...

když jsi to měla poprvé, tak se nic neděje....jak sjem psala, zapracuj na sobě....

citadella

bela

Cituji bela: Teď tady jen tak sedím a přemýšlím, jestli to má vůbec dál cenu

Tuto situaci musíš brát jako uzavřenou, ne se v ní dál "koupat". Jednala jsi opravdu hystericky, jak sama píšeš, a to rozhodně žádnému vztahu ještě nikdy nic nepřineslo, ba naopak.
Jestli chceš spolehlivě o partnera přijít, předveď to ještě jednou - a myslím, že bude konečná. Co na nás muži opravdu nesnášejí, je právě hysterie. Mimochodem - snížíme-li se k ní ( myslím hlavně opakovaně ), je to pod naši úroveň a muž, který má určité nivó, se takové ženy milerád zřekne. Hysterka rovná se pro seriózního muže chudinka.
Pozn.: Ale jednou může samozřejmě ujet každý - to na vysvětlenou, že Vám rozumím.

22683

Cituji bela: vlastně mi na to ani nic neřekl, jen že mě má furt rád, ale spíš omílal jiný věci

A jaké věci omílal? Vadí něco i jemu?

bela

Ahoj holky, moc děkuji za vaše rady, včera jsem dělala, jako kdyby se nic nestalo, už jsem o tom nemluvila a on taky ne. Bavil se se mnou úplně normálně, jakoby nic....holky, já se držela, dokonce jsme se divila, jak se nemusím ani moc přemáhat, ovšem až do té doby, kdy on se najedl, řekl jak je utahanej, zalehl a v tu ránu usnul. A mně už to opět začlo šrotovat v hlavince, připadala jsme si jak ten největší blb, nejradši bych vymazala ten den, kdy jsem se zachovala jak kráva.... ale taky jsem si uvědomila jednu docela důležitou věc a to je to, že si vlastně nežiju svůj život, ale jeho .... není snad chvíle, kdy bych na něj nemyslela, jsem tak zamilovaná, že nevnímám nic kolem a tím ho asi pomalu ztrácím......... myslím si, že to moc dobře ví a je si mnou moc jistej.... přitom zezačátku to bylo úplně naopak... měla jsme spoustu známých a než jsem ho poznala, tak jsem byla sebevědomá, veselá ženská, takže ze začátku to byl on, kdo se tak moc snažil mě získat, bál se, že mě ztratí, pak jsme spolu začali bydlet a ze mě se stala taková ta poslušná ženuška, která je pořád při ruce, neustále s ním a všchno se to vlastně obrátilo ... a jak píšete, že bych se se měla věnovat sama sobě, ano, to bych asi měla začít, abych se nesoustředila jen na něj, ale když já i když něco dělám, tak na něj myslím, takže mě to až tak úplně nebaví....... podotýkám, toto jsem opravdu nikdy nezažila a jsem z toho nešťastná, chtěla bych být jako dřív, ale nějak se nemůžu "odrazit"

bela

Cituji Morrigan: A jaké věci omílal? Vadí něco i jemu?

no, spíš se snažil mluvit jakoby od věci, ani nevim proč, říkal, že je rád, že už je to všechno za ním, takový to co bylo ze začátku, kdy mi neustále chodily smsky od mého bývalého a od různých známých (i v noci) a že už konečně nemusí nic řešit, a ted já přujdu s tímhle , asi jsme mu narušila ten jeho klid, kterej už konečně měl

22683

bela
Takže ve chvíli, kdy on byl rád, že je konečně trochu v klídku a může "vypnout Pana Snaživého a propustit ostrahu", jsi Ty začala panikařit, že je něco v nepořádku. Ano, i tohle se stává, hlavně že víš, jak to vlastně je a že se neděje nic tak hrozného, jak sis původně myslela.
Ono není možné chovat se stále jako v těch prvních obdobích zamilovanosti, na druhou stranu ale je možné se o vztah trochu starat, aby nevyšuměl komínem. Je to jen na vás obou, jak to bude dál vypadat. Jen jeden na to nestačí.