Nevyrovnaný vztah

Ahojky, ani nevím, kde začít, je tolik otázek, na které bych potřebovala poradit odpovědí. Je mi 25, za sebou mám 2 delší vztahy, jeden 4,5 roku - ten skončil 3 měsíce před svatbou. Problém byl v partnerově chorobné nevěře.Jemu nyní 29. Nikdy se nedokáže udržet na uzdě, je schopný svádět patnáctileté i 50ti leté, zkrátka magor. S ním to bylo velmi složité, nikdy se mi nepřiznal, i když jsem měla jasné důkazy před očima. Jakoby sám věřil, že nic nedělá špatně. Jinak to byl úžasný chlap, vlastně po 4 letech od tohoto vztahu je mi ještě zle, moc mi to ublížilo. Po roce jsem se seznámila s klukem na seznamce, nejdřív jsme byli kamarádi, potom jsme se sblížili, ani jeden jsme neplánovali vztah. Bylo to úžasné, jako bychom se znali 100 let, uměli si povídat hodiny. Po měsíci se nastěhoval. On sám je z finančně slabší rodiny, jeho táta zemřel, když byl dítě, matka je alkoholička, mají velké dluhy. Sám na tom finančně není dobře. Asi 2 roky vztahu se po sebemenší hádce vždy sbalil a rozešel se se mnou a šel k mámě. Nechal se přemlouvat, a´t to nedělá, nakonec vždy omluvy, že neví, co to do něho vjede, proč utíká. Měsíc dobré a pak zas a zas, nakonec jsme se rozešli, za půl roku se potkali v baru a opět se dali dohromady. Po 2 měsících se nastěhoval zpět, nějakou dobu to bylo dobré. Jenže poslední měsíce jsem spíš podrážděná já a několikrát jsem ho při hádce vyhodila. Nedokážu si vysvětlit proč, asi se cítím zahnaná do kouta, po finanční stránce to táhnu už 3 měsíce sama, on má minimum, nejdřív nedělal, pak nastoupil a mezitím si nadělal minusy na účtu. Jsem z něj na mrtvici. Při tom, kdyby měl 200 Kč a měl se rozhodnout, jestli půjde na pivo nebo to bude mít na dva dny na jídlo, tak půjde na pivo. Navíc já už se pomalu cítím na dítě, respektive spíše jde o to, že ten vztah stojí dlouho na místě a nikam se nehýbe. Byt je můj, zázemí je, já mám dobře placenou práci. Před 1,5 mě požádal o ruku, ale v opilosti, řekla jsem mu, že to je závažná otázka, at se mě zeptá, až bude střízlivý. Vše ok a za hodinu ho v baru nebylo, volala jsem mu, prý ho mám nechat a najednou to zase nemá smysl a šel k mamince. Jak mu prostě ruplo v bedně, tak byl schopen mě nechat stát v zapadlé uličce v noci a bylo mu to jedno. Ve středu byl v dobré náladě, večer jsme si dávali vínko a já se ho zeptalala, jak to vidí dál, jestli nad tím přemýšlel, zabručel, že každý nad tím přemýšlí a to měla být odpověd. Dál jsem se nepídila, ale prostě bych chtěla vědět, zda ho mám nechat být, protože je to ve 30ti stále děcko a hledat někoho jiného nebo ne. Mám ho moc ráda, ale nechci ve 30 zjistit, že jsem sama, nemám dítě a budu nahánět někoho jinýho a nakonec bude na vše pozdě. Od 16ti jsem prakticky bydlela s bývalým, mám jinak posunuté hodnoty a myšlekové pochody, za ručičku mě nikdo nevodil a vším jsem se musela prokousat sama. Navíc nejsem typ, který když nemá, tak si i přes to koupí. Radši si od huby utrhnu a budu šetřit, ale on ne. Za byt mi neplatí, na jídlo nemá, je na mě velký tlak a nedokážu držet emoce na uzdě. Na jednu stranu chci, aby odešel a na druhou ho nemůžu nechat jít. Nevím, proč. Jsem z toho zoufalá. Včera náš rozhovor o budoucnosti pokračoval. To je zřejmě konečná. Přišla jsem domů z práce, on měl volno, doma nepořádek jak v tanku, on celej den u PC, ani se psem nemohl jít na procházku. Začala jsem, co v práci a tak, úplně normálně jsem mluvila a on najednou "no já radši půjdu vedle", jako bych byla naštvaná. Chtěl si jít dělat svoje, ale místo toho, aby řekl, neva, že půjdu dělat to a tamto radši obrátí na mě, že vlasně jsem naštvaná, tak proto odchází. To mě samozřejmě naštve. Tak jsem na něho vybalila, jak si to teda představuje dál a zas ticho. Prostě téma vážná diskuze nikdy nic. Vždycky je to jen monolog z mé strany, to mi taky patřičně vyčítá, ale aby tu pusu taky otevřel, to ne a když jo, tak jen kecy, aby mi ublížil. Neustále vypouští věty jak saň, přitom to tak nemyslí, ale ve mně to prostě zůstává. Tak dítě jo, ale svatbu ne. Tak říkám, že bych chtěla mít tak v 26 dítě a on, že to mám krásně naplánovaný, jak to tak můžu plánovat? Ale jde to neplánovat, když beru antikoncepci?A svatbu ... tak to ti řeknu takhle, tu teda v žádným případě prostě ne, prostě v dlohodobém horizontu o tom neuvažuju. Tak to byla rána, moc dobře ví, že nechce dítě bez svatby. Tak jsem mu řekla, že fajn, tak že bud spolu můžeme najít nějaký kompromis nebo si může vzít věci, ale hned a odejít. Přitom by neměl kam, jeho máma se odstěhovala, tam by se mu fakt nelíbilo a ani by se tam nevešel. Navíc by tam neměl internet, bez toho by to nepřežil. Na to bouchl dveřma a odjel. Pak se vrátil, začal si balit věci. Říkám, že si o tom snad můžeme někdy promluvit jak normální lidi. Jenže to on neumí, nakonec z něho vylezlo, že svatbu chce, ale ne ted, když nemá peníze. Něco v tom smyslu. Ale proč to nemůže říct hned, to nepochopím. Ale že mi ubližuje, to asi nevidí. Za půl hodiny, aniž jsme něco vyřešili přijde, jestli ho zavezu do města. Říkám jo. A ty se ani nezeptáš proč? A za kým jdu? Ríkám a proč, záleží na tom? Tak se hrozně urazil. Ale on mi tohle dělá běžně, že se nestará. Navíc musel vědět, že budu naštvaná, když přijde zase v noci ožralej jak hovado a bude mě budit a otravovat a já ráno v 5 vstávám do práce. A taky se tak stalo, do rána jsem nespala, celou noc promiň mi to a bla bla, v ožralosti mu to jde, jak přijdu odpoledne domů, tak bych se nedivila, že už tam nebude. A možná by to bylo dobře, nevím. Problém je, že mu nepřijde ani nejmenší hádka ve vztahu normální a narušuje jeho rovnováhu, já jsem hodně energická, on je flegma, která si bude fńukat pod nos a radši bude dělat chudáka, než aby za něco v životě bojoval. Jen mlít hubou a skutek utek. To je vychloubání jak umí lyžovat, jak umí zpravit to a to, ale lyže nemá a stál na tom jednou v životě na základce, ale hlavně, že je to pan král, který ve 30ti nemá nic. Pak se diví, že když objednám kočkám další fontánu, tak se s ním neporadím. A s čím se mám radit, jako jestli si ji za svoje peníze můžu koupit? Navíc aby se člověk bál mu říct vůbec něco, aby se pán necítil dotčeně a já jako mrcha, která ho buzeruje. Jak v něm mám vidět chlapa, když sedí jen u pc,pc a zase pc, nic jiného ho nezajímá. To bylo řečí, jak má rád psy, jak s tím mým bude chodit na procházky. Jo, jde s ním, kolem baráku 5 minut. O volném čase se zkrátka sedí u PC a nebo se dívá na filmy. Když někam o víkendu jedeme, tak můžu benzínek cálovat já, on se jenom veze a ještě mám poslouchat, jak ho bolí nohy. A pak mám pořád něco vymýšlet? Jsem hodně aktivní, teda byla, co jsem s ním, tak jsem vysátá. Navíc nyní reším důležité pracovní záležitost, pořídili jsme si kotě a moje starší kočičí zlato má neustále struvity a jiné problémy, tak pořád testujeme dietujeme a jsem z toho taky na prášky.Pořád veterina, dávat mu hodně vody několikrát deně do tlamičky, čistit fontány ... Do toho zdravotní problémy, zjistili mi alergii na psa, mám měsíc rýmu, bolí mě hlava a nemůžu ani myslet, natož být veselá a stále se usmívat, to mi bylo vyčteno, že jsem pesimista. Jo, ten, co nemá žádné povinnosti a starosti, tomu je hej. O nic se nestará, proto je v pohodě a přitom nadává taky. Jé, ono teče topení? To teče čtvrt roku, dvacetkrát mu to říkám a on si ted všimne,že je tam miska a v ní je voda. No a tím to končí, ručičky opět dozadu. Je toho víc a víc, ale už tak vás unudím, než se dokoušete na konec. Omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, ani nevím, jestli je vůbec možná rada na tohle než ta jediná a zásadní, ale spíš jsem to ze sebe potřebovala dostat.