Šmarja tak to je síla.. Mě příjde že se chová jak malý dítě co se nechává obstarávat .. děs. Nechápu, že s někým takovým vydžíš. Být tebou ho jednou nechám ať si za tou maminkou jde, ale ať už se nevrací. Pokud chlastá, ještě nemá peníze, fláká se a nemá o nic zájem.. Hmm to bych se docela bála, co po tom připadným rozchodu může nastat. Ale hodně štěstí. A neztrácej čas s někym takovym!
S touhle atrapou chlapa mít dítě? Nejde o peníze, ale o to, jak se chová.
Tak s takovým individuem už jsem taky jednou byla Akorát s tím rozdílem, že mě bylo 19 a jemu 18 Takže jsme spolu naštěstí nežili.... Byl to snad ještě větší kre.tén, než ten tvůj, přísahám Co jsem si s ním, i bez společného bydlení prožila, zde psát ale fakt nebudu......... A byla jsem na tom stejně jako ty. Nemohla jsem ho opustit. A on si v tom taky hooodně liboval, protože věděl, že ta pi.tka stejně zase doleze A taky že jsem dolezla....vždy nejhorší je začít. A ani si nedovedeš představit, jak mi pak bylo dobře, ani slzička neukápla. Na to už totiž ani síly nezbyly. A už v těch 19ti jsem si říkala to co ty - někoho nahánět...a po roce jsem si našla supr trupr (někdy haj.zla) chlapa, a je mi fajn A když se ten vůl někdy ozve, si říkám - trapka........
tenhle typ "chlapa" se nejspíš nikdy nezmění...pošli ho do háje a uvidíš, že si časem najdeš hodnýho chlapa, který si tě bude vážit a když si pak vzpomeneš na tohle individuum, budeš se sama sobě divit, žes mohla s někým takovým ztrácet čas
souhlas se všemi příspěvky, které tu už zazněly..
Vyhoď ho a běž dál, nebo to opravdu dopadne tak, jak jsi psala, že ve třiceti nebudeš mít nic, ani vztah, ani přítele a ani dítě..
Držím palce, abys sebrala sílu to skončit.
Tohle k životu není..
No to je síla ve 30ti se takhle chovat. Já bych ho vykopla a už ho nebrala zpět. On si zřejmě myslí jak tě má jistou, že vždy jen přileze, nebude nic dělat a projde mu to. Jemu tenhle život ohromně vyhovuje, když většinu poplatíš ty a staráš se o spoustu věcí a on jenom sedí u pc. Neskutečný. Myslím, že jsi rozumná a zodpovědná holka, máš na lepšího chlapa a i na lepší život, být tebou tak neváhám a kašlu na něj. Nechci si ho ani představit v roli otce. Bude to pro tebe asi těžké se na něj vykašlat, protože ho máš ráda, ale tenhle život nikam nevede a pak nakonec budeš ještě šťastná, že už ho máš z krku. Navíc jsi mladá a někoho si určitě najdeš, ale nesmíš spěchat, život nejde přesně naplánovat, až to přijde, tak to přijde a miminko také. Hodně štěstí.
Uvázal sis na sebe pijavici a myslím, že kdybys to mohla zhodnotit bez emocí (které jsi bezesporu do toho "vztahu" investovala) uvidíš to sama stejně dobře jako my všechny tady.
Jedno je jisté, ten rozhodující krok musíš udělat ty sama, neboť on ho neudělá. Proč by jej taky dělal, očividně mu nahrazuješ matku, kterou on očividně nikdy tak zcela neměl a jemu to náramně vyhovuje. Finančně ho zajisťuješ, má díky tobě kde bydlet, očividně mu i děláš drožku, kuchařku a služku. Takhle si představuješ VYROVNANÝ vztah? Co přináší on? Jak moc mu na tobě asi záleží, když ti nedokáže být oporou, nic nedává ale pouze bere. Kdybych neměla s mužem podobného ražení svou zkušenost (mírnější, ale to kvůli tomu, že jsme spolu nežili, ale i tak to stála za to), tak by mě tvůj příběh snad ani tak nerozčílil. Takhle vidím, ale jak si šlapeš po štěstí a zřejmě ho chceš definitivně zadupat do země (jestli vůbec uvažuješ, že bys snad s někým takovým mohla mít dítě)). Mysli.
Přesně takového chlapa má doma moje kamarádka. Byt je taky její, vše platí ona. On to co vydělá, tak propije A ještě si od ní půjčuje na pivo. Když je nějaký problém utíká k "mamince" a rozchází se s ní. On ví, že ona vždycky "přileze" a vezme ho zpátky. Už jsem jí milionkrát říkala, at se na něj vykašle. Když ho vyhodila, každý den jsem byla s ní, aby mu nevolala a nevzala ho zpátky. Marně. Stejně je zase s ním. Ted už to neřeším a říkám si "když je blbá"..Žádný chlap není svatý, ale toto je prostě přes čáru, to sama víš.
Existuje jediná rada - vykašli se na něj! Přece bys s takovým blbcem nechtěla mít dítě?! Představ si, že on se nezmění, co to bude za život? Všechno vždy potáhneš sama Ale nebudu plýtvat energií, můj názor znáš a pokud s tím nic neuděláš - tvoje chyba.
ten vzťah ukonči ešte dnes,že sa necháš tak využívať,s ním ťa nikdy nič dobré a perspektívne nečaká.Iste nájdeš partnera, ktorý bude 100x vhodnejší ako on.
Vím, jaké to je. Plně si uvědomuješ všechny jeho nedostatky, rozumem víš, že to není ideální chlap pro život, ale zároveň někde v Tobě hlodá červíček: "Co když se s ním rozejdu a jednou budu litovat? Co když ten příští bude ještě horší? Nejsem už stará na to, hledat ve 25ti nový vážný vztah, začínat někde úplně od začátku? Co když už jsou všichni lepší chlapi rozebraní?"
Asi jsi k tomu rozchodu ještě nedozrála, podvědomě tušíš, že to v budoucnu uděláš, ale zatím máš pocit, že ještě nenadešel ten správný čas... Nenuť se násilím do toho, poslouchej svoje myšlenky, vnitřně se smiřuj s tím, že to není muž pro Tebe, že vás nečeká společná minulost... A jednoho rána se probudíš a budeš to vědět: "Dnes je ten den, kdy to končí, dnes se rozcházíme." Je to časově náročnější cesta, než hned teď říct KONEC, ale na druhou stranu se během ní ještě několikrát utvrdíš, že se je Tvé rozhodnutí správné. Jestli nejsi schopná udělat razantní konec, zvol klidně tuhle cestu, je klidnější a nebudeš se sama sebe v budoucnu ptát, jestli jsi udělala dobře, budeš o tom přesvědčená. Jen pozor, ať Ti mezitím neuteče něco krásného, co za to stojí....
Reaguji na MiaBEL:
jo jo láska někdy dokáže otupit mozek tak, že není schopen racionálního uvažování.Jediné správné východisko z pohledu ostatních racionálně uvažujících a nezaangažovaných citově je rozchod. Ale jak píše Laura T , Váš čas ještě zřejmě neuzrál. Tolerovat by se mělo , ale ne za každou cenu Dokud si to ty sama vnitřně neuvědomíš , že ti ten vztah víc bere než dává budeš se v tom plácat dál. Mimochodem nikdy není pozdě začít znova od začátku , tím spíš ve 25 letech, kdy máš prakticky celý život před sebou .
Tak podle toho, co píšeš, je ten chlap totální ho.vado a nula! Nenapsala jsi žádnou jeho pozitivní vlastnost, tak asi to opravdu mezi vámi nemá smysl. Mně je 24 a půl, jsem bez chlapa a taky se někdy bojím, že už jsem stará na to, abych si našla ještě nějakého rozumného chlapa. Prostě nějak tak cítím, že si ve výběru už moc nemůžu dovolit udělat chybu, tudíž tě v tomto směru chápu. Ale myslím si, že uzavírat manželství a pořizovat si dítě s neschopným člověkem je opravdu nesmysl.
Taky jsem si jednou takového ukeceného budižkničemu nastěhovala domů. Věř mi, že čím dřív ho vyhodíš, tím líp pro tebe.
moc Vám děkuji za názory...LauraT: zřejmě jsi vystihla moje myšlenkové pochody. Rozum se chce rozejít, ale najednou jak si začne balit věci, chci něco jiného. Pak toho zase lituju a pořád dokola, nedokážu se vypořádat sama se sebou. V podstatě vím, že na něm nejsem nijak závislá mimo to, že ho mám opravdu ráda. Moc díky za názory, opravdu mi to velmi pomohlo si spoustu věcí v hlavě utřídit a věřím, že jak bude ta správná doba, tak se pozná. Je pravda, že zkušenosti s jinýma chlapama moc nemám, bývalého jsem nenáviděla za jeho nevěru, proto jsem byla ráda, že můj nic takového nedělá, ale to mě oslepilo v tom, že je to jedna z mála vlastností, které jsou pozitivní. Navíc když od ostatních slyším, jak to s mužskýma mají, tak kolikrát valím oči a na jednu stranu si říkám, že mám doma stokrát lepšího. V pátek jsme se dohádali, přišla jsem domů a jako by se nic nestalo, hádka byla dle něj ukončena jeho odchodem do hospody, ale že jsem měli sednout a vyřešit to, to už nevěděl, klasika. Nakonec stejně neodešel, ale závěr byl ten, že jsme spolu dokonce i diskutovali, nakonec z něj vylezlo, že ho trápí, že nemůže vydělat peníze, že za mnou pořád pokulhává a bojí se, že bude pořád. Věřím tomu, že ho to štve, dá se to pochopit, ale co nepochopím je jeho obranný mechanismus, kdy kope kolem sebe, utratí "ze vzteku" poslední peníze, vše dobrovolně podtrhává a říká věci, které tak nemyslí, přitom mají úplně jiný význam. Jenže je těžké rozlišit, která ta jeho stránka je opravdu pravá a nemyslím si, že by někdy došlo ke zlepšení. Pokaždé, jak se usmíříme mi říká, jak ho to mrzí, že to tak nemyslel, ale ve mně to prostě zůstává. Občas má člověk i pocit, že si ty věci částečně uvědomuje, ale nedokáže s tím nijak naložit, raději bude sedět lítostivě "v koutě" a počká, až vše odezní. Něco prostě nejde změnit a ho taky nezměním, on sám se s tím vnitřně nedokáže srovnat, jsou to jeho přirozené reakce.
Takže ještě jednou všem děkuji.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.