Nevyrovnaný vztah

Já vím, že je to dobře, ale ten rozum dělá jakési zmatky. Vím, že s ním nechci být, ale jak z toho druhý den "vystřízlivým", tak si říkám,že je třeba chyba ve mně, že bych taky nemusela pořád čekat, že ho napadne mi vzít tašky, opravit kohoutek, když vidí, že teče bokem atd. atd. ale prostě se doprošovat neumím, i když se snažím. Navíc neumím absolutně lhát a i když něco řeknu, tak to neříct tak, jak si to myslím. Jak mi říkají známí, pokud si myslím, že je někdo *****, tak o tom ví, aniž mu vůbec něco řeknu a můžu se u toho usmívat a šklebit jak chci. Jsem zvědavá, jak tohle dopadne, nejhorší je teď to čekání co z něj vypadne jakmile mu začnou scházet věci a přijde si pro ně.

Tak je jasné, že jen takto to skončit nemůže. Když si příjde pro věci, tak určitě nebudete mlčet. Může se stát hodně věcí a hodně věcí si i můžete říct.Takže si myslím, že všemu konec není. Kdyby jsi to chtěla uplně utnout, sbal mu veci do krabice a tu mu jen dej. Žádné jeho balení se u Tebe. Mrkla jsem na Tvůj profil. Jsi krásná ženská, tak se neboj že zůstaneš dlouho sama Neboj, potkáš někoho kdo si Tě bude vážit.

Reaguji na kamiko: Právě, že se mlčí, on si balí věci a nic, lážo plážo jako by jel na dovolenou. Pak to nevydržím a začnu diskuzi na téma, jestli mu tohle přijde jako normální chování a většinou to neustojím a řeknu mu, že je tohle blbost a on zůstane. Pronese řeč ve smyslu, že je to pořád dokola, což má pravdu, nějaké lítosti typu jak on se cítí špatně, ale to už jsem tu popisovala. Vždycky to má stejný scénář s tím rozdílem, že když mohl, tak šel k mámě, tam byl třeba týden dva, pak se vrátil, většinou jsme to rozebrali na icq, mluvení mu zkrátka dělá problém. Ale to ne jen se mnou, jak se má vyjádřit i k obchodníkovi v obchodě, tak se chová hrozně nepřirozeně, jakoby hrál pořád nějaké divadlo a měl různé role.

Tak se teď ozval - prý "Ty jsi jako vyměnila zámky?" Jel si dodávkou po cestě jak jsem říkala, tiše zmizet, už se neozvat, všechno překrucovat a udělat ze mě mrchu.

On je si prostě jistý, že ho stejně vemeš zpět. A ještě v Tobě živí myšlenky, že za vše můžeš Ty.

Když já fakt už nevím, co mám dělat. Ani už nevím, co chci. Takový zmatek jsem v hlavě snad v žitově neměla. Normálně umím uvažovat racionálně, ale proč tohle dělám, to bych ráda věděla. Teď se cítím opravdu citově na dně, ani to nejde popsat. Mám pocit, že se všechno hroutí mezi prsty, že nikoho nemám. Většina kámošek chodí s břichem nebo rodí nebo staví barák, ty, co nemohly nikoho najít jsou šťastné a já jsem jako kůl v plotě. Navíc se mi honí hlavnou, kde někoho vůbec můžu poznat? Chodím akorát do práce, z práce, obhopodařit zvířectvo a se spem na pole, protože mezi lidi se s ním nedá, to by mě nikdo ani nepozdravil. Je to hrozně divoké tele.

Tohle není chování dospělého člověka. Zmizet, neozývat se, bydlet kdo ví kde.Netrap se pro někoho kdo se chová k Tobě jako hovado. Vždyť on k Tebě nemá žádnou úctu!

Tak jsem to zažila. V 26 svobodná, bez přítele, nevěděla kudy kam. Našla jsem si druhou práci, takže příležitostí k seznámení ještě mín. V podstatě jsem jen pracovala.Tak to šlo pár let. Pak jsem se přestěhovala a vše je jinak. Neboj, přítel bude a jednou i Ty budeš pyšně nosit bříško. Ale fakt se nevracej k tomuto. Neodpust mu to chování, nenech se vydírat a mávat sebou.

No, nevím, jestli zrovna takhle vypadá štěstí, ale budiž - pro tebe by to ovšem s tímhle chlapem bylo jasné neštěstí a začátek konce ...
Nenadrazuj své tikající hodiny nad vztah, "chci mít břicho a je mi jedno s kým" , to snad tomu děcku neuděláš, mít labilného nezodpovědného flinka za otce je snad horší než nemít žádného.
Jsi moc hezká a vypadáš maximálně na 20, když to tu čtu, tak bych si představila nějakou ošklivku 40 + . Nepodceňuj se ...

Hlavně se před ním neponižuj, nepros ho, ať se vrátí! Vždyť je to dospělý chlap, tak ať se postaví na vlastní nohy a zkusí co je to se o sebe postarat. Tys mu všechno dala až pod nos, tak proč by si toho vážil?

Já jsem poznala svého současného přítele právě v práci a i když bych ze začátku neřekla, že se dáme dohromady, tak teď už spolu bydlíme. Ale s bývalým přítelem jsem zažívala podobné peklo Když se mu něco nelíbilo, tak mě neváhal vyhodit z bytu, on byl ten nejlepší a názor ostatních ho nezajímal a všechno se mnou řešil až když byl opilý... no žádná slast...

Holky Ti tady radí dobře. Od takového chlapa ruce pryč, jinak se budeš pořád trápit. Je mi jasné, že rozum ti velí, aby ses na něj vykašlala, ale srdce by ho za nějakou dobu zavolalo zase zpátky. A on to moc dobře ví. Myslím si, že ty jeho výstupy s odstěhováním, jsou tak trochu divadýlko. Zkouší kam až může zajít a zatím mu to vždycky prošlo (po nějaké době jsi ho vždycky odprosila a on se milostivě vrátil - neber to prosím doslovně), tak to stupňuje a vyhrocuje. S tou fabkou to je super. To musel být pro něj velký šok....teď to chce jen neustoupit mu....

Jak to tak čtu, tak budeš hodně citlivá holka a bohužel to asi jen tak neskončí tohleto trápení...ale doufám, že budeš silná a definitivně se na něj vykašleš...držím palečky

Co na něho říkají tvý rodiče?
Jaké s nimi máš ty vztahy?

Z tvého vyprávění cítím, že kdyby přišel a požádal Tě o ruku,tak radostně souhlasíš a už zaděláváte, což nechápu.

Nechtěla bych mít takové problémové dítě natož manžela.

MiaBEL, jsi náádherná baba, vypadáš neskutečně sympaticky a podle tvých příspěvků soudím i to, že jsi moc milá a inteligentní - ale bohužel taky hodně citlivá a empatická, což je skvělé, ale ne v takových případech...
Přečti si tuhle diskusi - i takoví chlapi existují a není jich málo. A s jedním takovým pak dojde i na to bříško a domek, uvidíš. Moc ti držím palce, teď to bude těžší, ale pak už se vše k lepšímu obrátí

Reaguji na MiaBEL: břicho bude i dům bude, neboj, ale nepouštěj už toho parchanta domů!

Reaguji na Lilliana: Moje máma ho respektuje, ale myslí si, že je k ničemu, že je líný. Já vztah k jeho rodičům - respektivě jen k mámě, protože táta mu umřel, když byl malý, mám dobrej, až na to, že je to alkoholička.Než začala hodně pít, tak jsem tam chodila často, rozumněli jsme si. Pak se odstěhovali do takového holobytu a už jsme tam moc nechodili, začala moc pít a návštěvy nebyly příjemné.
Jinak jsme se včera definitivně rozešli. Odpoledne mi ještě volal, že už mám spravené auto, že mu volali ze servisu a byl jak milius, říkám mu, jestli ještě trucuje nebo už dotrucoval. Prý néé, v pohodě, že za chvíli dojede domů. Dojel a já čekala, co bude, tak jsme na sebe chvíli čuměli jak puci a on prohlásil, že si vezme jen pár věcí a jde. No a na to mi ruplo v bedně a začala jsem ho prosit, at to nedělá, že se nechci rozejít. Prosím, vím, že jsem naprosto blbá a sama své chování nedokážu vysvětlit. Na to odjel, já volala mámě, at přijede, byla jsem hotová. Za hodinu hned co došel k jeho mamě si hned jako první musel zapnout ten jeho úžasnej facebook a hned tam psát, že jsme se rozešli, navíc mi poslal sms prý dej matesovi vodu a pozdravuj zvířata a hlavu vzhůru. Jak provokace nebo já nevím co. Na to mi říkal, že se jde dívat příští týden na byt, že to má domluvený. Dnes na facebook hodil hlášku, jestli někdo o něčem neví. Dělá ze mě takového idiota. No co mám vykládat, jsem na dně, jen brečím, ani ne asi nad ním, spíš z lítosti sama nad sebou. Těžko říct, sama si ted vůbec nerozumím. Chtěla jsem to a ted, když to je, tak je mi z toho hrozně a připadám si jak nějaká hysterka, co ho terorizuje. Navíc máma tomu nasadila fakt korunu - jsem prostě nervák od děctví, proto jen umím chlapa peskovat + žádnej chlap nebude zvědavý na to moje zvířectvo, co tu mám. To mi fakt přidalo. Takže jsem celou noc nespala, prakticky od úterý od večera nic nejedla, nemůžu do sebe nic dostat a ráno jsem si musela vzít dovolenou a jít k psychiatričce. Ta mi řekla víceméně, co vy tady, když jsem jí vylíčila ty scény, kdy vybuchuju, tak mi řekla, že mně k tomu cíleně provokuje, jen aby měl důvod být ublíženej a odcházet pryč. V podstatě to nemá smysl, ale já nevím, co mám dál dělat, nejsem schopná žádné činnosti. Tohle se mi nikdy nestalo, nikdy jsem nebyla takhle sesypaná jak ted.