Nejistá vztahem

Aha už to čtu. Je docela na nic, že nemáš s kým srovnávat. Bohužel mám pocit, že dnes je to samý ********, nebo mlátí holku, nebo naopak mamánek atd..

no mi zas leze na nervy právě tím že se zeptá CO TI JE?a nebo PROČ JSI ZASE TAK PROTIVNÁ?to jsem pak nervozní ještě víc

Už jsem tady psala, že je to můj první vážný vztah, takže mi chybí srovnání...

My spolu budeme 5 let. Už přes 3 roky spolu bydlíme, sice t nebylo plánovaně, ale stalo se.
Před tím jsme se vídali jen o víkendech, zajšli na nějakou akci a pak hurá zase každej dom. Když jsme spolu začli bydlet, byla to pro mě hrozná změna a nezvyk. Ale ne v negativním slova smyslu. Prostě jsme se museli naučit zžít a mnohem víc jsme se poznali a ještě zblížili. Těd můžu říct, že jsme se doopravdy poznali a byla to taková zkouška jestli spolu vydržíme být den co den. Ale zvládli jsme to a z dnešního pohledu musím říct, že teprve potom jsem zjistila jaký doopravdy je, jak spolu zvládáme stres a denodenní záležitosti. Z takovýho oblouznění láskou to přešlo v opravdovou lásku a máme se moc rádi a jsme spolu štastní.
Taky mám občas pochyby, hlavně když mi občas pije krev, to já jemu asi taky. Ale to je normální.
Žádný vztah nebude stejný jako na začátku, bude se vyvíjet. Nemůžeš být zmilovaná do konce života i když je to krásnej pocit. Ale po zamilovanosti přijde láska, neni to už šimrání v břiše a nervy před jeho příjezdem, ale něco mnohem silnějšího, co vás k sobě semkne do hromady. Takový příjemný hřátí uvnitř, když si na něho vzpomeneš. Takový pocit spokojenosti a hřejivosti. Tak to mám já.

Myslím, že sis tady odpověděla sama proč máte krizi.
Být v jednom kuse spolu je na hlavu, vím o čem mluvím.

Holky, holky, nestačím se divit, teď si to tak pročítám, přitom včera jsem nad tím přemýšlela, že ty pochybnosti mě tak šíleně štvou, že z toho nakonec byla hádka - s přítelem jsme spolu 5 let, nebydlíme spolu, ale jsme spolu celý týden, spávám u něj každý den, ale začínám mít strach z budoucnosti, máme to tak že jdeme ráno do práce, já jsem doma tak ve 3-4 někdy i dřív přítel tak v 7,to už jsem na cestě k němu, ale je tak unavený, že vesměs odpočíváme, koukáme na tv, když to jde jdeme na pivko, vztah mi přijde ideální, nestěžovala bych si, ale zrovna včera jsem měla takovou po**anou náladu z toho že nevím co jak bude,jestli někde nečeká někdo ,,lepší,, kdo by na mě měl víc času (ty odpoledne co jsem sama jsou příšerný,nesnáším samotu), přitom netoužím po někom jiným a budoucnost s ním si dokážu představit, tak jsem si o tom chtěla promluvit, ale má drahá polovička ,,že nad vším moc přemýšlím a řeším,, atd atd. přitom kdyby řekl ,,budu se snažit udělat si víc času...,, tak by mi to úplně stačilo,jedna věta..ale on to bere tak že mu něco vyčítám a nedokážu mu vysvětlit, že to chápu že má hodně práce, ale stačilo by mi vidět jen tu snahu o to něco zlepšit...teď sitak uvědomuju, že bylo lepší držet pusu a užívat si ty pěkný chvilky s sním, jelikož takovýma řečma si ho ještě víc oddaluju

Já mám spíš problém s tím, že si říkám, že on může mít každou a že na něj určitě někde čeká nějaká lepší a co jsem pro něj já? Jsme spolu přes dva roky a tyto pochybnosti mám stále.. Naopak z mé strany je to jasné, miluju ho a neměnila bych ani za nic. Dokážu si představit, jak spolu zestárneme a strašně bych si to přála. Nejhorší je, že nevím, jak to má doopravdy on. Jasně, že spolu plánujeme...ale vždy se může stát něco neočekávaného

som rada, že sme viaceré s týmto problémom...ja si to vysvetlujem tak, že napr. ja sa už dlhšiu dobu v živote snažím, študujem pre mňa ťažkú školu, nechcem robiť v živote chyby a chcem mať k tomuˇdokonalému životu o kotrý sa tak snažím aj dokonalý vzťah (myslím, že u väčšiny dievćat je láska na prvom mieste)...a preto aj u mňa vznikajú pochybnosti (a tie pochybnosti vznikajú aj vo fungujúcich vzťahoch)

to aj mňa napadá...

Já jsem měla vztah pět let. Byl to můj první chlap. Takže jsem měla docela stejné myšlenky, jestli je to správně nebo ne. Jenže jsem taky neměla srovnání. Tak jsem s ním byla pořád. Po těch letech mi došlo, že to není chlap do budoucna. Pět let spolu a na představu o mimču mi řekl že na potrat se peníze vždycky najdou.....tak jsem si uvědomila, že to není do budoucna nic....

Pokud ale tvůj partner vyhovuje tvým představám o tom jak má tvůj život teď nebo v nějaké budoucnosti vypadat, tak nepřemýšlej a bud spokojená

Reaguji na Kirsti:

Po takové hlášce bych se s ním taky okamžitě rozešla... Myslím, že naše představy o budoucnosti jsou dost podobné, takže v tomhle problém není. Problém je spíš v mojí hlavě, která má neustále tendenci něco řešit...

Tak neřešit a nech to plynout přirozeně. Dokud cítíš, že je to správně a neděje se nic co by spouštělo alarm, mimo tvých zbytečných obav pak je všechno v pořádku

Souhlasím s Kirsti, nikdy nevíš, co se může stát....Tak raději zbytečně nepochybovat a užívat si jeho a Vaší lásky Já jsem taky s přítelem už něco málo přes tři roky, já jsem jeho první láska, on má...A taky občas přemýšlím o tom, že si to třeba bude chtít vyzkoušet s jinou atd.atd., mohl by mít jakoukoliv, na kterou by si ukázal..ale je se mnou a až se mnou chtít být nebude, tak to potom budu řešit...Ted si užívám toho, že jsem já po jeho boku a jsem šťastná...A jako partnera do budoucna bych si ho představit dokázala..i když jak už tu bylo řečeno - nikdy není dokonalý.. A to, že jsem neměla možnost srovnávat s jinýma mi vůůbec nevadíí!

Pochybování je hrozný, ale zkuste si to otočit, kdyby takhle pochyboval on ve vztahu s vámi, co by to s vámi udělalo... Ono tohle bilancování někdy může ublížit, aniž byste to tak myslely. Člověk si vážně kolikrát uvědomí, co měl, až když to ztratí. A toho partnera to může hodně zranit, že jste pochybovali... V tom, že máme bezproblémovej vztah, kterej funguje s partnerem, kterýho máme rádi, je to ohromný bohatství. Zkuste si představit, kdybyste ho neměli, jak by vám bylo...

Po stejné době začaly trápit přesně tyhle pochybnosti i mě, pak stačilo, aby se mi aspoň trochu někdo zalíbil nebo si našla pár kamarádů s ekterými mi bylo dobře a skončilo to rozchodem...je mi ještě relativně málo a proto jsem nechtěla být ve vztahu o kterém pochybuju...navíc ve věcěch které mi vadily, se přítel odmítal změnit, takže to bylo jasný

To ti neporadím, mám ten samý problém, jak jsem s ním, tak je všechno v pohodě (většinou), ale jak odejde, nadejdou ty otázky typu, jestli to je ten, kterého opravdu chci a jestli mi ty nervy s ním vůbec stojí za to..