Nejistá vztahem

Reaguji na Evina1251:

Můj partner je pro mě taky taková ta první láska, první opravdovej vztah. Což je blbý v tom, že nemám žádný srovnání... Možná bych pak víc věděla co chci. Ale opouštět člověka, kterýho miluju, jen proto, abych si vyzkoušela, jestli se náhodou někde nepotuluje ještě někdo lepší, to se mi fakt nechce.

Naopak, myslím si, že je to přirozený vývoj vztahu.
Také jsem po dvou letech s mým mužem přemýšlela o věcech, které tady řešíte. Probírala jsem náš vztah pod drobnohledem, hledala chyby. Byla jsem mlaďoučká, říkala jsem si, že se vzdávám užívání si, svobody, flirtů apod. Teď, po skoro 5 letech vím, že jsem se rozhodla správně, teď už vím, že on je ten pravý (i když toto spojení nesnáším ) do života a těším se i po letech na každou chvilku s ním. Chce to si srovnat v hlavě, co očekáváte - svobodu, užívání si, flirty, party? Nebo život s někým po svém boku, rodinu, společné bydlení? A pokud vás táhne možnost 1, nemá cenu být ve vztahu a věčně pochybovat...

Jenže toto si říkám i já a to mi je 21.

jako kdybych mluvila já , opravdu..

Naprosto s tebou souhlasím..Taky je to můj první vážný vztah a prostě mně chybí to srovnání...ale zahazovat se mne nechce
Reaguji na dipendenza:
Hrozně ráda bych také přišla na to, že je to můj pravý..ale já si prostě myslím, že to člověk sám pozná a hlavně cítí, jestli to bude napořád a nebo ne..

Reaguji na dipendenza:

Chci možnost 2 (rodina, společné bydlení apod.), párty mě nikdy nelákaly a na diskotéce jsem v životě nebyla a nechybí mi to. Jen se bojím toho, že jednoho dne zjistím, že můj přítel není ten pravý na tu rodinu, bydlení apod. A že vlastně "zabíjím" čas, po který jsem mohla toto všechno budovat s někým jiným. Ale přitom přítele miluju, tak já nevím...

Blbosti a zase jen blbosti (To jsem si před lety říkala já, když mě napadaly tyto myšlenky.) Pokud jsi TEĎ spokojená a šťastná s ním a jednou se to náhodou zvrtne, jak můžeš vědět, že i s "Panem Lepším" to později neskončí špatně? To nevíš nikdy. Prostě si užívej lásky, buduj rodinu a bydlení a buď šťastná, když máš po boku super chlapa...Protože to prostě nevíš nikdy, zda bude ten další lepší a zda i po tom dalším, nepřijde někdo ještě, ještě lepší...
Věřím, že toto téma by mohlo vyústit v nějaký zajímavý sociologický článek v ženském magazínu .

Tohle mi taky často štotuje v hlavě noo
Tohle je téma jako stvořené pro mě

Reaguji na dipendenza:

Já vím, že tyhle moje myšlenky jsou nelogický, ale jak říkám - já jsem prostě takovej ten "řešící" člověk. Každopádně děkuju za příspěvek - možná je to právě to, co jsem potřebovala slyšet (číst). Jen by mě zajímalo, jestli má přítel taky podobný myšlenky. Ale radši se ho na to ptát nebudu .

Reaguji na Ivónie:

Mě je 22

tak to je teda dost špatné

Ani ne, jen si občas lezeme na nervy.... Pak přijede a ptá se mě, kdo mi ublížil, že jsem tak hnusná....Přece mu nemůžu říct, že on a to tím, že přijel domů mě lést zase na nervy...

Neřekla bych,že jsou to blbosti,když si člověk myslí nebo cítí uvnitř,že to nebude klapat měl by to ukončit dokud je čas (je teda třeba mít k tomu nějaké pádné argumenty),já to neudělala, i když jsem cítila,že to nebude v budoucnu ono a po 5 ti letech je to mnohem horší.. utápím se teď ve stereotypu,krizi a pocitu,že jsme jak nejlepší kamarádi nebo manželé po 30 letech. Rok spolu bydlíme a 3 měsíce pracujeme,takže jsme spolu téměř pořád a to je taky dobře zabijácký Sama teď řeším zda krizi překonat a jít dál nebo odejít dokud nejsme manželé..

Chápu tě, můžu se zeptat kolik si před ním měla kluků?

Ano, v tomto případě určitě. Ale toto téma především řeší holky, které mají spokojený vztah, který klape - sama jsem byla jednou z nich . Ale pokud už teď člověk cítí, že je něco špatně, tak je určitě dobré se nad tím zamyslet a vyvodit důsledky .