Nechce se mnou spát

a co kamarádka na sex na pracovišti? - podle mě je tam nejvyšší riziko úletů

Bohužel je, jak už je tu zmíněno, poslední dobou opravdu slýchávám, že žena chce, ale muž ne. I já jsem byla vždy ta, co měla chuť vždy a všude a partneři ne.
Asi chlapi na ten sex opravdu jen a jen myslí.

Reaguji na matadi: Já ti nevím, pracuje jako programátor v IT ve firmě kde je ženských hodně málo, nevím, možná 2 nebo 3 - recepční a HR. Vlastně ani nevím, nikdy se o ženských z práce moc nevyjadřoval. Ale neříkám, že tam ta možnost není. Jen mi to nepřijde. Buď to dobře skrývá nebo to bude něčím jiným.

Kdo se chce pobavit, napíšu vám pokračování a snad i konec toho příběhu . Po "nápravě", která se uskutečnila po našem rozhovoru jsem nedávno zjistila, že jsem těhotná. Přes antikoncepci.

Gratuluju !!
Krásná práce !

Reaguji na Lina_M:
ahojky, no mě by zajímalo "pokračování pokračování" příběhu Řeším něco obdobného, i když trošku jinak.
Mimochodem miminka vůbec netlumí sexuální apetyt, a nebo jak u koho. A musím říct že sama nás ženské obdivuji, jak v tom úmorném každodenním kolotoči domácnost-děcko umíme ještě večer toužit po sexuálních aktivitách, zatímco panáčkové jen chodí do práce (ten můj třeba sám přizná že tam mají leháro - a přesto bývá večer nesmírně unavený )....
Najde se někdo na pokec?

my jsme neměli pět měsíců omlouvám se, zítra to dopíšu..

Reaguji na Marissa:
Inu, u nás je to hodně podobné jako u zdejších přispěvatelek. Na jedné diskuzi jsem to už řešila, bohužel tam bylo velice nepřátelské prostředí a diskutující se mi snažili vnutit za každou cenu názor, že můj přítel někoho má a nebo si brzy někoho najde No já si to nemyslím. Myslím si že je to nejlepší chlap, jakého jsem kdy poznala. Poctivý, slušný, pracovitý, do nepohody, vtipný, velkorysý.. ale všude je něco, jak se říká. U nás je to sex. Ne že by mě odmítal - to vůbec! Bohužel, jak bych to nazvala "na to moc není". Nebo taky, je asi dost líný, taky už to tu bylo řečeno. Je i submisivní, přestože v denním životě je spíš tvrdohlavý a lehce autoritativní, dokáže si sakra dobře vyjednat, co a jak si představuje.
V posteli se ale přitulí jak kotě......a čeká. Fyzický problém nemá, to pochopitelně cítím, ale když já nezačnu, tak nic není (a začínala jsem tak dlouho, až mě to přestalo bavit, v těhotenství jsem kupříkladu byla nadržená jak blázen, a i po narození miminka jsem mu brzy dala najevo že můžu a že je všechno tak jak dřív....). Čili když jsem se naposledy šprajcla, a čekala kdy už to nevydrží a vrhne se na mě a znásilní mě tak se zřejmě šprajcnul taky a nebylo těch pět měsíců nic.
Už jsme o tom kdysi při výměně názorů mluvili, jinak mi to sice dělá problémy, ale vím že chtě nechtě se takové věci musí řešit. I když potom je mi trapně, protože říkat si o sex... podle mě to buď chlap chce a nebo nechce. Řekla jsem mu že mi vadí že se nic neděje, že je pasivní, a na to mi tenkrát řekl, že se hádáme a že mu TO potom nejde. Jenže s odstupem času vím, že i když jsme se tenkrát opravdu celkem hádali, bylo to takové blbé období, tak to byla výmluva. Situace se uklidnila, byla pohodička, všechno klapalo, ale jinak se nic nedělo.
Abych to shrnula, obávám se že můj chlap patří mezi ty, co se prostě namáhat nebudou, sex nijak zvlášť nepotřebujou a pokud si na ně jejich partnerka nevyleze, tak se bez toho obejdou. Vím že přede mnou jich asi moc neměl, v našich začátcích byl doslova jak dřevo, přišlo mi že snad akorát okoukal cosi z pornofilmů a živou ženskou snad neměl ale to by mi samozřejmě nevadilo, každý jsme nějaký a nestavím vztah na sexuálním přebornictví. Jenže co když potřebuju aby v mém chlapovi byl kus dravce, aby se na mě vrhnul, aby mi dal najevo že sex chce a že mě chce. Docela mě stresuje, když si uvědomím, že pro přítele je důležitější, aby bylo uvařeno, uklizeno, dítě obstarané, a že na nic víc mě vlastně nepotřebuje, přestože se milujeme.
Omlouvám se za sáhodlouhý příspěvek

Přečtení tohoto mi sice pomohlo (i když je to pořád dost, dost tragický že chlap ten sex prostě nepotřebuje) - nicméně jak se mám asi zainteresovat mimo domov a častěji ho opouštět, když mám hodně malé dítě a jsem s ním doma? Babičky nemáme, jsme na to sami dva, takže pokud opouštím domov je logické že řeknu kam jdu, protože pro přítele to znamená, že je s naším dítětem on a nemůže se tím pádem věnovat práci, kterou dělá doma. Čili sice nesedím na zadku imrvére, občas někam odjedu za kamarádkou, dříve i na cvičení, ale co naplat, je potřeba abych byla v podstatě pořád s dítětem = doma..

Reaguji na pes.filipes:

Tak teď mám pocit, že mi někdo nakouknul do soukromí
Mám úplně stejně "naloženého" chlapa a do toho teď malé miminko...Taky mi kamarádky naznačovaly, že to jaksi není normální a mě to jen deptalo...vnitřně ale taky cítím, že to není tak jen se mnou, ale že by byl takový v jakémkoliv vztahu...Ano, je to NORMÁLNÍ, jsou i lenoši, kterým se nechce, nebo na to nemyslí 24h denně...Teď, s miminem to vítám

Reaguji na jemyna:
to je dobře, aspoň se netrápíš
já samozřejmě svoje dítě miluju, ale... no neplánovali jsme ji, chtěl ji spíš přítel, a já nejsem takový ten úplně správný mateřský typ, takže mi nestačí žít děťátkem
Upřímně se těším, že za půl roku se vrátím do práce = do města = mezi lidi = mezi chlapy

já jsem měla skoro vztek, jak si kamarádky neváží toho, že je jejich chlap chce.. To ony si mi stěžovaly, že jsou unavené z dětí, že je BOLÍ HLAVA a nemají na s ex pomyšlení, a že jejich manžel přijde z práce a každý večer to vyžaduje. Když jsem pak řekla, že u nás týdny, ba měsíce nic není pokud já nevyvinu aktivitu, poulily na mě oči

Mám podobný problém....
Mně je 24 a jemu 25. Jsme spolu 2 roky...Zamilovala jsem se do něj asi až tak po 3 měsících. Za to o to intenzivněji. Získal si mě svým humorem a romantickými gesty, např. přijel autem, řekl nasedni a jeli jsme. Nevěděla jsem kam. Dovezl mě do jednoho hotelu za Prahou a tam jsme strávili noc. Tehdy jsme spolu byli 3 měsíce a tehdy jsem mu ještě chyběla a mrzelo ho, že nemáme své soukromí.... Letos to budou 2 roky a za tu dobu se to změnilo. Stále spolu nebydlíme, i když bych ráda. Ale on zatím ne. Vídáme se tak 1x přes pracovní týden + víkend. Je pravda, že má hodně práce, ale mrzí mě, že mu nevadí. že nejsme spolu. Jeho představa odpočinku po práci je sedět do noci u pc - a to není "ajťák".
S.ex je tak jednou do týdne, většinou o víkendu. Já bych i chápala, že přes týden je to obtížný. Člověk je unavenej a ráno za stává do práce. Ale pak bych si představovala, že o víkendu nevylezeme z postele a budeme si jeden druhého užívat. Rozhovor na toto téma je s ním nemožný. Taktika mlčení, kterou zvolil nedovedu prolomit.
Úžasné to bylo v létě na dovolené, to jsme si užívali. Jenže jakmile jsme se vrátili, vrátil se i zbytek věcí zpět do "normálu".
Podotýkám, že v předchozím vztahu (4,5 roku, z toho 2,5 společného žití) jsem to byla já, kdo partnera odmítal. Ale svého přítele miluju a přitahuje mě. Chybí mi. A moc mě mrzí, že to nevidí stejně. Možná by to změnilo to společné bydlení, ale toho se asi jen tak nedočkám