Chci si vzít přítele, ale nechci s ním i jeho rodinu

To bys, ale měla bez toho ti těžko někdo poradí.
Jinak bych to prostě příteli řekla, že se s nima chceš scházet co nejmín a at' si zvyká jestli spolu chcete bejt. A řekla bych mu taky proč aby viděl, že máš fakt důvod.

a Tvůj partner se s rodiči běžně stýká, nebo jaký má na ně názor on?

Myslím, že vím jak to myslíš. Máš asi jen dvě možnosti - rozchod, který nechceš a já se ti nedivím.
A ta druhá? Vzít si ho, jak říkáš, i s jeho rodinou. Prostě jen můžete mít "odlišné" vztahy než ostatní. Ty budeš jeho manželkou, matkou dětí - ty stanovíš hranice co je ti příjemné a co ne, ať se to týká třeba jen jejich návštěv či hlídání dětí.

Vždycky máš volbu.

Držím ti pěsti

no není to můj případ, ale jedni známí měli problém s rodinou, pořád se jim do všeho pletli a tak se vzali tajně jen oni dva v jiném městě, udělali si krásný den jen pro sebe a pak jim to jen řekli...s rodinou se nějak nestýkají asi jen pokud je potřeba a jsou happy, jen je důležité, aby oba stáli na stejné straně a jeden druhého podporoval.

Reaguji na Dominika08: To máš sice pravdu, ale pokud je partner odlišného názoru než ona, bude to peklo a věčné hádky.

pokud budete bydlet na druhé straně republiky a vaše návštěvy s jeho rodinou se omezí na setkání na dvakrát ročně, tak se to dá přežít

Reaguji na Rebecca Dammavalam:
jeee, já jsem asi v úplně stejné pozici... jak píšeš, že jde i o to, že si nechceš představit, že si i berou případné děti k sobě na návštěvu... atd.... ono se to špatně vysvětluje, ale já Tě plně chápu.
Nejvíc záleží na Tvém příteli - na tom jak to vidí on! Zda i on vidí nějakou nevhodnost v chování svých rodičů a byl by schopen pochopit, že Ty s nimi mít úzkou vazbu nikdy nebudeš. Zda si to plně uvědomuje...

Ach jo, ani nevíš, jak moc Tě chápu....

Vztah mé mamky s její tchyní byl takový, že se nakonec stýkaly taky asi jen dvakrát ročně.
A mamka s taťkou jsou spolu dodnes... ale už od počátku bydlí dostatečně daleko od taťkových rodičů....v opačném případě by spolu už asi nebyli.

Nejhorší je, že se Tvůj přítel později změní ve svého otce a přesně, proto si nechci vzít svého přítele.

Tak to máš bohužel pravdu.Mám to doma a můžu potvrdit,že není o co stát. Bydlíme v jednom baráku a hrůza. Jenže skoro před 20 lety internet a omlazení nebyly, což je škoda, protože rady děvčat tady jsou k nezaplacení a já bych si ušetřila spoustu starostí.

snad ne v každém případě...
Můj přítel je flegmatik a jeho otec cholerik....

Ale souhlasím, že rodina má na člověka ohromný vliv....

Pro zakladatelku-
musíte s přítelem rozebrat situaci. Pokud on to vidí jako ty,tak by neměla být překážka a tudíž je záruka,že by se tě i zastal, zkrátka byl při tobě .

Já si nějak nedovedu představit že s někým chodím i když vím že to nemá budoucnost to se jen bráníš svatbě nebo předpokládáš že budeš mít nakonec někoho jiného?

V takové situaci je moje máma.. Babičce a dědovi musí vykat, což je spíš projev zastaralosti než bůhvíjaké nenávisti, každopádně vztahy s nimi nejsou zrovna nejlepší. Vídáme se minimálně a pokaždé je to za trest. Mají nás dvě za vyvrhele a táta je jejich mazánek, nechtějí vidět, jak to doopravdy je - táta nevydělává peníze a máma se může strhnout. No bylo by to na dlouhé povídání
Myslím, že to začalo už tím, když naši kdysi ještě bydleli ve stejném domě, jako mí prarodiče, ale o dvě patra níž. Mámě vadily jejich hlídky a vůbec, do všeho jí strkali nos, pak jsem se narodila já a to byl asi definitivní konec. Pokud vím, tak mě tátovi rodiče nikdy nehlídali.
Taková perlička - babička si vybrečela, že se mi jako miminku nebudou píchat uši kvůli náušnicím, že to je týrání.. A tak.
Takový vztah k rodičům přítele nebo manžela je hodně náročný a nepříjemný, pořád se jim něco nelíbí, ale už dávno se nad to máma povznesla a děláme si z toho spolu legraci, jsme takové spojenkyně