Chci si vzít přítele, ale nechci s ním i jeho rodinu

Rozumím Ti, u mého přítele je to podobné, i když on nemá problém se s nimi pohádat. Ale také pořád doufá, že vše bude dobré - je pravda, že já doufám také, ale beru to tak, že pokud oni nechtějí, tak je to jejich věc, já se jim vnucovat nebudu a pokud se změnit chtějí a budou vstřícnější, tak je to pro nás jen dobře.

Ano. Jen dotaz: to potom říkají Tvému příteli, až když tam nejsi?

Tady bych nastavila jasná pravidla. Ten dům je Tvůj, takže žádné návštěvy, kdy se jim to zlíbí. Je to ale o tom, že se tak domluvíte společně s přítelem a vy společně jim musíte říct, že jsou vítaní, ale buď po předchozí domluvě nebo v určité dny. Kvůli tomu jsem odmítla stěhování do vesnice k příteli, i když vím, že jeho rodiče by nám tam nechodili (úplně stačí, že se ho snaží držet doma kvůli každé blbosti).

Takže oni s Tebou normálně mluví, případně jsou na Tebe nepříjemní a mají řeči, a proto máš strach, že odsekneš? Se mnou nekomunikují vůbec, když se snažím zapříst hovor, ať už třeba na zdraví nebo tak, tak něco zamumlají a nazdar.

Tady je to opět o tom, jak se domluvíte s přítelem. Sourozence nemá? Jeho rodiče musí jasně vědět, že on je teď ve věku, kdy má zakládat rodinu, zařizovat bydlení.
Každopádně držím pěsti. Hlavní je, jak se k tomu prostě staví přítel, jestli je ochotný stát při Tobě i za cenu toho, že s ním doma nebudou mluvit, nebo že Ti jednou při hádce nevyčte, že za to můžeš Ty, že on má špatné vztahy s rodiči. Je to těžké. Do rodinných vztahů bych se nemíchala, jen jasně určila pravidla vašeho společného soužití s partnerem.

Za tohle bych ji vynesla v zubech. Nedivím se ti, že jí nechceš dávat děti.

Je dobře, že přítel stojí na Tvé straně a také vidí chyby vlastních rodičů. Asi se nevyhnete nastavení určitých pravidel (např. návštěvy jen každou druhou něděli max 2 hodiny, pokud babička dá dětem sladkosti proti Tvé vůli, už je další měsíc hlídat nebude, atd.) Je to sice drsné, ale v Tvém případě asi nevyhnutelné

aha. To je možné. Znám i opačné případy, kdy normálního chlapa změnila žena...k horšímu.

podobně je to u nás, bohužel...

nelze dům prodat a opravdu se odstěhovat trochu víc mimo?

přestěhujte se nejlépe do malého bytu..... tam nebude místa nazbyt... maximálně pro vaše děti.....

Jako kdyby za takového stavu věcí bydleli přímo s vámi, váš vztah s přítelem nevydrží.

Ne, toto říkají přímo mně. Někdy o samotě, někdy i před přítelem.

Ano, někjak takto to také hodlám udělat. Ale jak je znám, nepřenesou to přes srdce a bude další hádka, dozvím se jaká jsem a nejsem a tak dááááále..... Naštěstí jim to ale nic nepomůže. Jedině, že by se jich přítel zastal, ale to si myslím, že snad né, pokud nezměnil, co se týče návštěv matek a tchýní, názor.

Já když se s nimi vidím, tak se mnou normálně mluví, fakt normálně. Ale jakmile to dojde k tomu, že já si třeba myslím něco jiného, a ŘEKNU TO, tak je zle. Protože oni neodejdou dřív, než přiznám, že nakonec teda fakt maj pravdu oni. Takže většinou to jen odbydu slovy typu "no jo", nebo "to je jedno". Vždycky si zpomenu na to, že nechci, aby přítel měl doma kartáč. Ale svou opravdovou povahou jsem spíš taková, že si tvrdě stojím za svým a nehodlám se jen tak někomu přizpůsobit proto, aby si ten druhej myslel, že vyhrál a že má pravdu on. Z toho jsem sama poznala, že svýho přítele asi fakt dost miluju, když jsem schopná kvůli němu krýt své já. Zároveň ale dokážu cizí výroky, i když s nimi nesouhlasím, přijmout.

Tím, že jsem psala, že si myslím, že "do roka budou tady" s prosbičkama o prachy, jsem myslela jako do roka po tom, co budou v důchodě. Promiň, žes to takto, z toho co jsem napsala, pochopila. Jinak je to stejně jedno, jak jsem psala, do důchodu to mají ještě tak kolem 12-15 let, takže je to ještě daleko.

S tím stěhováním nevím...moc se mi do toho nechce, když vím, že se děda rozhodl to dát zrovna mě a ještě k tomu když vím, že i mé mamce jako vlastní dceři, toho v závěti nepřenechal tolik, co mně... Ani nechci, aby to vypadao, že o dům nemám zájem, když přitom jsem mu za to opravdu vděčná. Spíš bych asi v budoucnu operovala s tím, že je to můj dům a já budu rozhodovat o tom, kdo tam půjde a jak často... Uvidíme, dřív jak v létě se stěhovat nebudeme.

tak to chápu.. a držím pěsti.

Holky, tak jsem téma dočetla do konce a nevím co říct..., snad jen to, že to mám podobné. Upřímně by mě ani ve snu nenapadlo, že tolik "maminek" dokáže parazitovat na svých dětech... Když srovnám mé rodiče, tak si nejsem vědoma, že by něco takového dělali, ale o tom už by bylo jiné téma...

Jen ve skratce... u nás se vše taky točí kolem peněz (bohužel). Přítelova mamka peníze na cigarety má, ale i tak si půjčuje, což já nepochopím... a pak už se k vrácení nemá, což je něčo co asi nepochopím... a pak se ještě ptá, jestli je přítel "nutně" potřebuje...

tak to potěš koště

Špatný?

Ten můj se ke své matce chová velmi dobře, takže si nemůžu na nic stěžovat.

no úplně dobrý to v tomhle ohledu teda není, občas mu a jeho máti dělám hromosvod :/

tak to je dobře, že u Tebe je to bez problému, o starost míň