Přítel nechce pracovat

Já bych s takovým člověkem ani nezačala chodit, pro mě nepochopitelné.

Normální je třeba začít dělat sám na sebe. Chápu ho. Taky mi vadilo chodit do práce, nemám ráda když mi někdo říká co mám dělat, kdy to mám dělat, prostě diktuje mi MŮJ čas. Pro mě by to důvod k rozchodu nebyl, spíš bych se ho zeptala, co takhle začít třeba podnikat, sám si organizuje čas, jistotu má ve svých rukách.

To, že doma udělá terasu, to práce není. Za prvé vás to neuživí a za druhý - já taky doma uvařím nebo vymaluju a nemám pak pocit, že můžu s prací seknout.

Na začátku píšeš, že to je chlap, na kterýho se můžeš 100% spolehnout - ale je to opravdu tak? Můžeš se spolehnout, že by se o tebe a děti postaral, až budeš na mateřský? Nebo kdybys nedejbože přišla o práci či prostě "jen" onemocněla?

Pokud pracuje z domova, ak je to jedno...ale pokud ne, tak pro mě by to důvod k rozchodu byl. Právě proto, že bych se bála, co by se taky mohlo stát, kdybych jednou o práci přišla.

Tím jsem chtěla vysvětlit, že jeho nechuť být zaměstnancem neznamená, že je líný pracovat. Že se doma jenom neválí, pořád doma něco dělá.

To je právě důvod, proč nad tím přemýšlím :/ Já bych se asi uživila i na mateřské nebo nemocná protože vydělávám z domu přes pc, ale člověk nikdy neví :/

Na jednu stranu si říkám, že nechci být na chlapovi závislá, že jsem schopná být samostatná a jsem na to hrdá, takže to, že nepracuje by neměl být důvod k rozchodu, hlavní je, že se milujeme. Ale na druhou stranu nad tím pořád přemýšlím, jestli to takhle opravdu chci.

A další věc je, že to takhle táhneme 7 let, on si myslí, že je vše ok a já bych zničeho nic přišla a řekla "chci se rozejít, protože nepracuješ" :/

Nemusíš se s ním hned rozcházet, ale zkusit s ním začít nějakou diskuzi na tohle téma...Tohle není šťastná situace, nikdy nevíš, co bude za rok nebo za dva a pak bys i ty mohla být najednou bez práce a co pak? Samozřejmě, že ti to nepřeju, ale člověk může být i nemocný tak, že se není schopen uživit ani prací na PC...Prostě je tady podle mě hodně těch "co kdyby" a stojí to za to zkusit řešit...A až když by žádné mluvení a domlouvání a promlouvání do duše nepomohlo, tak bych uvažovala o radikálnějším řešení, jako rozchod...Já jsem se rozešla s klukem, který byl úplný budižkničemu, co čekal na práci snů za 40 000 měsíčně, že mu spadne do klína, ale to je zase už jiný případ Každopádně přeji hodně štěstí, ať to společně nějak skoulíte

Však xistují i práce, kde nemusí být x hodin někde zavřený a nebude zaměstnanec - instalatér, elektrikář, atd. Ti jsou často OSVČ a navíc je jich momentálněnedostatek, takže slušně vydělávají
A co přítele baví? Třeba by to mohl kombinovat s prací a být třeba fitness trenérem/instruktorem spinnigu atd.. Nebo co realitní makléř? Je sice zaměstnanec, ale nesdí někde v kanclu... Nebo designér, zahradní architekt, fotograf, vždyť Ti všeci můžou pracovat na sebe... A jak se k tomu staví jeho rodiče, nemohli by mu promluvit do duše?
Já bych Tvého chlapa nechtěla, podle mě to není dobrý úartner pro život už jen proto, že bude špatný vzor pro děti. "Tatínek nepracuje? Tak já nebudu taky, najdu si ženskou, co mě uživí"

Čili ho živíš?

Mně by se to taky nelíbilo... Osobně mi taky přijde milejší varianta živit se jako OSVČ než být něčí zaměstnanec... Ale to bych nechala na něm... Pokud jste na tom finančně dobře, stačil by třeba nějaký zkrácený úvazek apod. a kdyby pomohl s domácností zatímco ty pracuješ...

Reaguji na Jahůdka_:
Přesně tak.

V podstatě ano, ale je to trochu složitější. Já obchoduji na burze, ale původní peníze, díky kterým vydělávám, tam vložil on. Takže on to bere tak, že to jsou naše společné peníze.

No, on to určitý druh lenosti je. Člověk nemusí vstávat, může si dělat, co chce....když tu terasu neudělá dneska, udělá zítra, svět se nezboří.

Jak tu už psaly holky, to, že nechce být něčím zaměstnancem, je jen výmluva. Myslím si, že jinak by si dávno už práci našel, to, že nechce makat pod někým není zase tak velká překážka (viz jak se psalo výše)

Ale přijde mi trochu zvláštní, že ti to začalo vadit po sedmi letech? Z ničehonic? To je proto, že uvažuješ o dítěti? Nebo předtím jste spolu randili při škole?

Já bych si s ním prostě promluvila a naznačila, že pracovat budete oba, přece nechceš makat, zatímco on by byl doma, pohoda klídek. Mě by to teda dost štvalo. A co děti? To by nebyl dobrý příklad do života.

Po roce chození jsme spolu začali žít. Předtím jsem to brala tak jak to je, víc jsem to neřešila, nevadilo mi to. Ale přesně jak píšeš - přemýšlím o svatbě, o dítěti, o budoucnosti, chtěla bych vlastní dům (s čím souvisí, že bych si musela vzít hypotéku na sebe) a pod.