Přítel nechce pracovat

cituji=talianka] i když fyzicky nechodím do práce, tak umím vydělat peníze. Ale pokud mu budu vyčítat, že nepracuje, tak on mi může říct to samé :/[/cituji]

takže neděláte oba , kdyby jsi to uvedla hned na začátku změnilo by to charakteristiku celého problému. .No to máš pravdu vy si nemáte co vyčítat , možná jen vzájemnou naivitu o vidině velkých výdělků bez jakékoliv práce. Když to tak shrnu musím ti ještě pogratulovat , být doma nic nedělat a ještě si vycvičit chlapa , aby doma vařil uklízel a všechno dělal by zasluhovalo velké ovace , myslím, že bys ve finále měla být vděčná za to jak skvělého máš přítele.

Reaguji na Wild Paula:
Burzu bych neřešila, tam mám celkem jistotu.Dělám na sebe,mám dobrý zdroj info a kontakty přímo z USA, takže situaci na burze vím o pár desítek sekund dřív než se to dostane do ČR, což je docela podstatné. Zbytečně neriskuji, jedu na jistotu. Samozřejmě vím, že nikdy to není na 100% jisté, může se stát nějaká neočekávaná událost. Ale už pár let mi to funguje.

Prostě beru to tak, že dokážu vydělat několik desítek tisíc, někdy je to víc, někdy míň. A vím, že bych to dokázala vydělat i při mateřské.

Tady jde jen o to, jestli mít doma povahově super chlapa, co nechce chodit do práce :/ Jestli mi to vrtá tím, že jsme spolu dlouho a sem tam nejistota je normální nebo udělat radikální krok a žít jiný život s někým jiným.

tomu se říká opravdu vysoký standart

Tady nejde o to, jestli fyzicky chodím do práce nebo ne. Tady jde o to, že ač studuji, tak několik let přispívám do rodinného rozpočtu cca 50tis. měsíčně a můj partner asi tak 5tis.

Reaguji na talianka:
opravdu tě obdivuju, že ve 25ti letech při studiu umíš obchodovat na burze a ještě uživit 36ti letého přítele. Myslela jsem, že mu bude míň jak tobě o to víc mi to nejde do hlavy, že takový chlap se nechá živit. Co dělal do svých 29 let, než tě potkal? Ty vlatně taky moc nepracuješ, sice se ti daří, ale nic netrvá věčně. Do hypotéky bych v žádném případě nešla, tvoje práce je nejistá a on nemá žádnou. Asi bych to začala nějak rychle řešit. V tvém případě bych měla srach, že příští měsíc nezaplatím ani nájem, když nemáte žádné úspory

v tom případě se tě ptám na jednu jedinou otázku .Co vede 24 leté děvče jako jsi ty zřejmě velmi bystré, , které si dokáže zajistit svůj měsíční příjem , kterého si může užívat dle libosti pač je bez závazků , aby vyživovala chlapa ? Nebudeš se mi snažit tvrdit, že je v tom láska, že ne?

Někdy to tak bývá...

Napadá mě domluvit se, že tebou vydělané peníze budete šetřit a žít z toho, co vydělá on. Nebo spíše mu to oznámit, protože s tím moc souhlasit nebude...

Ano, bohužel je. Na jednu stranu si říkám, přece nebudu opouštět chlapa, který je hodný, starostlivý, šikovný, uvaří, o všechno doma se postará, rozumíme si. A na druhou stranu - přece nebudu mít doma 36letého chlapa, který nechce jít pracovat a vydělávat pro nás peníze. Prostě dilema :/ nedokážu říct, co je pro mě víc důležitější. Bojím se, že povahově a chováním ke mně bych už takového nenašla.

Já ti nevím, v čem hledáš problém, obzvlášť bod 3) je cílem většiny lidí: Mít peníze a přitom čas na koníčky. Chlap, který je ochotný zařídit vše kolem domu a domácnosti - v tom vidím spíš výhru. Co řešíš? Pije, je ti nevěrný, je nesnesitelný, nudný, nespolehlivý. Nepřišlo mi, že by sis stěžovala, že ti jeho přítomnost doma leze na nervy, jen tě zaráží, že se mu nechce do práce, protože do práce chodí přece každej správnej chlap. Jejda, většině lidí se nechce chodit do práce a měnila by, ale chodit do práce prostě musí, tak mu tuto neochotu pracovat odpusť, pokud nemá víc much, tak čert to vem.

Jistotou nějaké budoucnosti, bych také moc nešermovala. Vždyť na dlažbě se ze dne na den může ocitnout většina lidí žijících v této republice, při ztrátě zaměstnání jednoho nebo obou z partnerů obvykle rodina zchudne, pak záleží na každém, jak se z toho dokáže vyhrabat a jak se k nové situaci postaví, že by měla většina lidí v hlavě záložák - to pochybuji. Podnikám a solventnost a drzost některých firmem nebo OSVČ je až obludná, jediní, kdo nám vždy zaplatí včas dokončenou zakázku jsou FO. Stačí větší chyba a jako spolumajitel středně velké firmy se můžu ocitnout na dlažbě i já a se mnou dalších x lidí - zaměstnanců.

Reaguji na talianka: Chápeš ale, že on neví, že ti to vadí? To, jak si popsala, jak se mu situace jeví, dává smysl - takže by bylo dobré si s ním promluvit, tomu se nevyhneš.
Jasně, mělo by mu to dojít samotnému, ale dělá tě šťastnou jinými způsoby, takže nemá důvod se cítit nějak provinile (alespoň si to myslí). A bylo by dobré zkusit něco vymyslet spolu s ním.

Měla bys vědět i to, že jestli začne pracovat, nebude zřejmě tak milý a pozorný jako teď, když nemá žádné jiné starosti než vaši domácnost a péči o tebe. Možná by přibylo i hádek (bude unavený a podobně). A kdyby pracoval zaměstnaneckém poměru 5x 8 hodin, padla by zřejmě péče o domácnost včetně vaření na tebe jakožto "nepracující". Jsi ochotná risknout i tohle?

Reaguji na xiuxina: Zajímavý a podnětný příspěvek!

Já bych taky docela začala přemýšlet nad tím, když je mu 36, posledních 7 let defacto nepracuje a nemá v plánu s tím začít - jak to bude dělat za xx let, až půjde do důchodu. To ho budeš taky živit pořád Ty? Vím, že je brzo nad tím přemýšlet, ale jak vysoký asi bude mít důchod, když si předpokládám na důchod nešetří, peníze nevydělává.
Ono 50k do rodinného rozpočtu je sice hezké, ale pokud těch 50k měsíčně utratíte a nic neušetříte, tak je to dost krátkozraké. Já bych si s ním asi zkusila promluvit, že přemýšlíš nad budoucností, nad tím, jak to bude až budete mít děti a jak si to představuje on. Proč nezačne podnikat v něčem, co by ho bavilo a generovalo by to třeba něco málo, ale aspoň něco?

to ti zde , ale neporadí nikdo z nás. Ty sama musíš vědět co je prioritní ne jen pro danou chvíli , ale i pro budoucnost.Chápu, že někdy se rozhoduje těžko , protože každá mince má dvě strany.

to je vždy první myšlenka všech , když se rozhodují zda ukončit vztah či ne. Ale zas když se nebojíš riskovat na burze určitě dokážeš podstoupit i risk v osobním životě. Rozdíl v tom není žádný krom citové angažovanosti. Chlap který nemá žádné cíle a nechce dělat nic , zvlášť pracovat a spoléhá na partnerku a na" štěstí "podle mě není zas taková životní výhra a může být sebevíc milující.Já se prostě ve svým věku s odstupem času na takové situace koukám jinak a já bych tohle prostě nebyla ochotná tolerovat.
Budeš si muset promluvit s partnerem jak se k tomu staví a jak to vidí do budoucnosti on , z upřímného rozhovoru by mohlo vyplynout mnohé co by tě přimělo přikolnit se k definitivnímu rozhodnutí..Ale očekávat , že partner sám něco změní je nereálné.

slečna prý ví informace z USA o několik desítek sekund dřív než se dostanou na českou burzu,co by za tyto nadpřirozené schopnosti dali i největší magnáti hahaslečno myslíte že tady mluvíte s dětmi z pomocné školy?

No já takhle snadno nikdy prachy nevydělala, takže fakt nevím. Jsem fakt překvapená, že se tím dá tolik vydělat. Tím lehce myslím 2x denně juknout na PC. Na dobrý život 2 dospělých lidí s vlastním bydlením je podle mě potřeba tak 20-30.000 Kč (beru to podle toho, že jsi říkala, že se máte fakt dobře - jinak stačí míň).

Víš - ono taky záleží na tom, jestli by v případě potřeby do práce naskočil. Třeba jo, třeba taky ne. Každopádně vztah, ve kterém jdou některé věci jaksi samy (třeba někdo pochází z fakt bohaté rodiny) - není tak pevný, jako vztah, kde se dějí různé věci. Ale toto se ukáže až jde do tuhého. Teď se máte dobře, tak bych si užívala a šmitec.

Reaguji na Darbujana:
Ti největší magnáti to mají samozřejmě ještě více vychytané. Myslíte si, že jen sedí u počítačů a čekají jak se v danou hodinu změní očekávání makroekonomického ukazatele? To opravdu ne
Příkladem takového magnáta u nás je třeba Pepa Kokta od G. Partyšové, ten takovým způsobem vydělává miliony.

Ale moje výdělky tady neřešíme, založila jsem diskuzi z cela jiného důvodu.