Nechce se mnou spát

Hele, já mám doma taky prográmatora, po 10 letech podnikání doma šel v prosinci do práce, vrací se kolem 18-22 hodiny a frekvence je poříd stejná, takže prací to nebude.

Talže buď si zvyknout, nebo si pomoct jinak.. taky doporučuju žít víc vlastní život a nečekat naněj, až se odlepí od židle.

a nemyslíš, že by bylo lepší nejdřív se rozejít a až pak si najít toho milence? Tohle mi nepřijde zrovna jako férové jednání, i když příčinu k tomu zavdal on.

Reaguji na Lina_M:
já asi souhlasím s paní doktorkou. Zkus se víc otevřít společnosti (ale ne ho podvádět), začít se bavit, chodit ven s kamarádkami, pokud si třeba normálně nelakuješ nehty na nohou, tak to teď začni dělat, víc o sebe pečuj, hezky se oblékej. Třeba mu to nasadí brouka do hlavy a začne se činit

Já byla do 31 let sama, on je můj první vážný vztah. Takže co je samostatný život vím velmi dobře. Dokážu se zabavit sama, klidně na PC nebo můžu jít kamkoli sama, vůbec mi to nedělá problém. Doma ho vůbec neotravuju, dělá si co chce, ať si tam klidně něco na tom PC šmudlá, když ho to tak baví. Ten sex mi na tom vadí ale nejvíc. Ale jak vidím, budu se muset postarat o to sama taky.

Reaguji na DanielaM: Už jsem začala, chodím teď pravidelně sportovat atd.

lina, evina a tak...holky sama vím o čem mluvíte, u mě tedy to bylo přesně tak, že já sem chtěla a on ne. /no nyní tedy vím čím to bylo, byl mi nevěrný), ale kolikrát ze začátku to bylo super. často a zkoušení věci, užívání si a pak méně a méně. méně originality, snahy, něhy..
ale naučila jsem se, že je dobré když si člověk najde nějakou aktivitu. tak chodte víc ven. třeba pravidelně cvičit, dělat si s kámoškama dycky u jedné pokec, nebo prostě něco. chlapovi bude vrtat hlavou kde jste a nebude se mu líbit, že se obejdete bez ńěj. bude zvědavý a možná i žárlit. každopádně nepřestávejte třeba pravidelně cvičit či tak. klidně chodte spolu, ale nepřestávejte v té dané činnosti že si vás všimne, páč jinak se to vrátí zpět.
a potom také pokud nemáte chut na milování, tak se nepřemáhejte. taky jsem to dělala a byla to chyba. páč když vy nechcete, tak se podvolíte s tím, že jste rády? mějte se rády, jeho bude štvát, že sme ho odmítla. ale jemně tedy. (miláčku promin, ale dneska na to nemám chut). a je to. bude smutný, možná naštvaný, ale no a co?

(a jenom pokud by si chtěl najít milenku, tak přeci jen tu si mohl najít kdekoli, takže v tom to nebude. to je lepší začít pracovat na sexuálním životě s kočkou co má doma.)

Odmítla jsem ho, ale žádné drama se nekonalo. Ano, řekla jsem si, když on může, proč já ne. Ale zřejmě počítal s tím, že se to stát může a ani se netvářil naštvaně...Takže s tím jsem moc velký úspěch neměla.
Byla jsem si zacvičit a to bylo tak super, v tom zběsilém tempu jsem úplně zapomněla na tento svůj problém

Víte, co je blbý? Že začínám na něj být naštvaná jen tak, respektive on si asi myslí, že jen tak. Teď se mě na něco ptal, řekla jsem mu, že nevím, ať dá pokoj. Tak se urazil a šel pryč. Ve skutečnosti samozřejmě ten problém tam je a dlouhodobý. Už to ani nemůžu potlačovat.

Nechci se tě dotknout, ale přijde mi, že jsi s ním, jen abys nebyla sama. Na sex není, nikam spolu nechodíte, nic nepodnikáte, společný zájmy ani přátele nemáte, už s ním ani nejsi ráda, děti neplánujete... to je fakt dost na nic.

Reaguji na Zuzam:
Chápu, že se ti to takhle může zdát. Ale být sama se nebojím. Mít může a rodinu nikdy nebyl můj cíl. Byla jsem dlouho sama a byla jsem spokojená. Původně to byl právě čistě sexuální vztah (dnes to zní legračně, že). On si mě namluvil, 2 roky jsme chodili spolu, pak mi nabídl společně bydlení, bydlím tedy u něj. Děti jsem nechtěla nikdy, on tou příčinou není. Společné zájmy máme, celkem si rozumíme, tedy až na ten sex.

kde jsi to vyčetla? sice zakladatelka ti odpověděla, že je nechce, ale předtím se nezmínila

Reaguji na Lina_M:

všeobecně je známo, že libido v průběhu života klesá a zase stoupá,každý má jinou frekvenci , Počáteční vzrušení zřejmě již pominulo. Je možné , že třeba prožívá nějaké stresy , starosti o kterých nevíš a nebo je objektem jeho touhy už jiná. Jak začne uvadat sex začne chřadnout i partnerský vztah.Přeci jen po 4 leté známosti je na takové ochlazení dost brzo. Představ si co se bude dít až s ním budeš třeba 15 let , to budete vedle sebe žít jako kamarádi?

s tím se asi nikdy nesmíříš , po čase budeš hledat jinde.

Řešila jsem stejný problém začala jsem si to uvědomovat až co jsme spolu začali žít...ale musím říct, že v našem případě to nikdy vášnivý vztah nebyl...je to první chlap, kterého miluju kvůli tomu jaký je a ne kvůli sexu..
Souhlasím s těma, které si myslí, že otevřený rozhovor k ničemu nevede. Ba naopak..ještě víc se prohloubí mlčení..a v našem případě i nechuť...My jsme ale plánovali miminko, takže jsem si čtyři měsíce užívala... To samozřejmě neřeší situaci, jen jsem chtěla dát vědět, že se s tím dotyčná musí, pokud ji za to ten chlap stojí, smířit...
Líbí se mi "návod", jak chlapa trochu pozlobit svým tajemným odchodem z domu. Myslím, že to může zaúčinkovat....bohužel v mém případě by se to neobešlo bez "výslechu" , takže bych musela konkrétně říct aspoň kam jdu...máme to tak oboustranně..

Reaguji na Lilliana:
Je to někde ze začátku, že děcka nechtějí

A co dělat v případě, že partner tenhle problém servíruje tak, že prostě na s ex nemá chuť? Nesvádí to na únavu ani nic jiného. Sám polemizuje o zdravotní stránce věci. Já se považuju za člověka s dosti pravidelnou potřebou s exu. Tedy ne s exu jako takového, ale nedokážu nemít chuť na s ex, když mě partner fyzicky přitahuje a milování s ním mě prostě uspokojuje. Už takhle jsem svou potřebu stáhla na minimum, ale zkrátka tím strádám. Připadám si neatraktivní (ačkoliv objektivně vím, že to tak není), a i když mě přítel hladí, líbá mě (a to dělá díkybohu často), vím, že k s exu z jeho popudu jen tak nedojde a já už jsem se dostala v našem vztahu do pozice loudila a přítel mě občas osočuje z toho, že mi jde jen o ten s ex - což není samozřejmě pravda. Ale jsem mladá (23) a žít v celibátu je pro mé fyzično i psychično nad mé síly. Proč já se musím takhle omezovat (jsem bez s exu asi 7 týdnů), abych na něj netlačila a necítil se kvůli mě špatně (i to vědomí, že když už jednou za čas k něčemu dojde, tak že to dělá z "donucení"), ale on je vlastně svým způsobem spokojený. Vadí mi, že ho očividně nebolí, že já nemám, co potřebuju. Přitom je přítel mladý (24) a po všech stránkách pro mě bez chybičky a dokonalý. Nikdy neměl takový apetit jako já a já jsem s tím byla samozřejmě smířená, ale 2 měsíce bez s exu? Sama bych neřekla, že takový problém budu někdy řešit... Leze mi to na nervy.

Ahoj, tak včera večer jsme měli rozhovor. Pořád jsem na to myslela a tak jsem asi dala průchod těm emocím. Vím, že to pravděpodobně nikam nevede, ale už jsem asi ty frustrace nedokázala ovládat. Na rovinu jsem řekla, že si připadám jako bych byla sama a nevím, jestli by nebylo lepší to nějak povýšit na oficiální status, když už.Odpověděl, že mě má rád a chce se mnou být atd. Kromě toho s mými výčitkami souhlasí, ví, že to je špatně. Příčinu toho všeho vidí v tom, že je pracovně přetížený a že se tedy pokusí tu práci nějak omezit. Víte, co je sranda? Řekla jsem mu mimo jiné, že si neumím představit, jak by to mohlo fungovat za X let, tak mi na to řekl, že to je moc daleko a že je zbytečný to řešit dopředu. Svým způsobem asi má pravdu. To my ženské máme tendenci se zabývat hypotetickými situacemi, které můžou nastat
Co se týče toho rozhovoru, tak jsem docela skeptická, myslím si, že jenom jeho snažení určitě nestačí. Je pravda, že v místě jeho bydliště jsem si ještě nestačila najít moc kamarádek a tudíž ten společenský život není nic extra. Chtělo by na tom asi pracovat víc.