Našly jste toho pravého (nebo si nejste jisty)?

Elina: no jistota prostě neexistuje, jediná jistota je že všichni umřem,takže nám zbývá jen v to věřit a doufat..a snažit se nepřipoštět si nějaké paranoidní myšlenky, které nikdy nemusí nastat a užívat si chvíle s ním-s tím naším pravým..

Tak já přidám taky svoje pocity
Měla jsem dlouholetej vztah, láska jako trám, občas nějaká krize a tak, ale milovali jsme se, pak zase krize a zrovna jsem potkala jednoho.. Svoji lásku jsem opustila, myslela jsem si, že budu s oním novým šťastná. Najednou jsme splu byli dva roky a já zjistila, že šťastná rozhodně nejsem, ale pořád jsem se s ním rozejít nechtěla, pořád jsem čekala, že se něco stane, nebo že se něco změní, nebo sama nevím na co jsem čekala, nechtěla jsem být sama, věděla jsem, že už s ním šťastná nejsem, ale nějak jsem se s ním neuměla rozejít. Pak jsem zjistila, že jsem těhotná. Dneska mám dítě s člověkem, s kterým nejsem šťastná, jen to tý malý berušce neumím udělat, odtrhnout jí od táty, který ho zbožnuje a který zbožňuje jí. Nechci, aby jsme si jí mezi sebou půjčovali, tak s ním zůstávám.
Dneska vím, že je to chyba, že jsem od něj dřív neodešla... Myslím, že už jsem si velkou lásku prožila a myslím, že už jí neprožiju...

Ahoj,
s přítelem jsem 2 roky a vždycky jsem si myslela, že je to ten pravý. Je hodný, zodpovědný, spolehlivý, nehoní ženské ani nechodí do hospody...a uměl by se dobře postarat o rodinu...
V poslední době, ale začínám pochybovat, připadá mi, že si mně dostatečně neváží, nezajímá ho co si myslím , nemá na mně čas (musí pracovat, dělá to pro nás)...
Všechno to souvisí s tím, že je až příliš zaměstnaný, vydělává hodně peněz a je to pro něj dost důležité. Dokonce mi párkrát řekl, že práce je u něj na prvním místě. Prý proto, že musí zaplatit dluhy (byt, auto, nějaké začátky v podnikání) a vydělávat na naši budoucnost. Ale já mám pocit, že nejdůležitější by pro něj měla být ta rodina (tedy i náš vztah)...
Jinak mi dal i své druhé auto, kupuje mi všechno co chci, i když třeba vím, že peníze stále potřebuje investovat do svého podnikání, a tak si připadám jako nevděčnice, když po něm chci víc času. To je jediné co totiž nemá
Slibuje, že se to změní až dosáhne svého cíle a to má být příští rok, ale mam strach, že ne...Že si vymyslí nový cíl, ještě vyšší a na mně mu stále nebude zbývat čas...Také říká, že kdyby povolil, zkrachoval by a tím vlastně i my (a to samozřejmě nechci) a že pracovat prostě musí, jinak by jeho podnik mohla položit konkurence (to je asi pravda).
Kámoška mi poradila, at taky nejsem doma ať nejsem k zastižení, ale já jsem pořád pryč, mám spoustu koníčků, klidně přijdu domů až v deset...Ale on tam ještě není a když je, tak musí ještě vyřizovat papíry
Co si o tom myslíte? Myslíte, že to moc řeším a že bych ho měla nechat být, ať si pracuje, jak potřebuje? Nebo že je workoholik?

Já jsem kdysi četla u své oblíbené bloggerky na Respektu, že když si myslíte, že někoho milujete, máte si prý představit, že ho úplně celého olizujete. Od hlavy až po paty. A když se vám ta představa příčí, tak máte jít od toho, tak to není ten pravý.

Nevím, jakému národu patří autorství tohoto moudra, nicméně líbí se mi to převelice. A pokud je to tak, svého Pana Pravého mám! (-:

No a kterej je ten pravej, toť otázka???? No ale já pevně doufám, že jsem konečně toho pravýho našla, musím říct, že v 27 letech....ale někdo potká tu pravou lásku ještě později. Dřívější vztahy byly krátkodobý, no a ten jeden kterej trval přes 5 let a ze začátku to vypadalo, že by to mohl být ten pravej skončil fiaskem...teda z jeho strany, pak jsem dlouho a ještě pořád nikomu nevěřila a bála se uvěřit , hodně mi ublížil, no a myslela jsem, že toho pravýho už snad nepotkám. Teď si myslím, že jo , člověk už je přece jenom starší, spoustů věcí jsem přehodnotila a beru je jinak....ale věřím, že ten pravý na každou někde čeká. Akorát si někdo musí počkat dýl.....

Jinak na tom budeme asi podobně, hlavně že je doma uvařeno,plná lednice a já jsem vzduch. A jakej to byl úžasnej chlap, když jsme se poznali.... ah jo

Leo
Tak to klidně dokážu... nepřála bych jí nikoho víc než jeho..