My a naše matky

Ahoj, předem musím říct, že svoji máminu mám ráda, ale vytáčí mě to její chování. Někdy mám pocit, že není normální. Pořád jen uklízí, pere, atd... a příjde mi jako by si tu práci schválně vyhledávala,jen aby bylo co dělat. Krom toho se mi neustále plete do života. Jsou to takové drobnosti, které se nakupí a už je zle. Jde o naprosté banalitky, ale já se nad to neumím nejspíš povznést a nebo jsem málo tolerantní. Např. chodí a sbírá prádlo, jen aby bylo co dát do práčky, pořád nakupuje , protože to samotné nesníme, tak se to vyhodí. Pořád dokola,at to nekupuje, že je to škoda, pak se to musí vyhodit, atd.... Jak s malým děckem. Občas mi příjde,že mi to dělá naschvál, že to dělá proto,aby mě vytočila. Když jsem u toho nakupování,tak raritkou je věčně skažený salám. Podle ní je to 15 dkg jednou za čas, podle mě je to co týden 2 x 20 dkg. Jsem se tu vysoptila.Snad je na tom někdo stejně jako já a poradí. Nejlepší by bylo se odstěhovat, ale nechci jí nechávat samotnou. A prosím neradte, at si s ní o tom promluvím, to je jak na zeď házet hrach.A on se dacan furt vrací.

Tak jsem mezi některýma příspěvkama poznala svou mámu a jsem ráda,že v tom nejsem sama.Někdy je to až k nevydržení a mám pocit,že z toho zešílím.Jezdím tam jen na víkendy,jinak jsem v podnájmu ve městě ,kde mám školu.Ale jak už tu někde bylo napsano jen dojedu,hned mám chut zas odjet.Znáte tu hru The Sims?Tak já si přijdu právě jako ten simík.Nemůžu nic udělat sama.Moje mamka mě pořád diktuje, kdy mám co udělat.Kolikrát úplně jasné věci ,které bych udělala i bez toho aby mě na ně upozornila.Pokaždé když dojdu hned už křičí, at si umyju ruce,nepokládám batoh na oranžový koberec v pokojíčku.úplně pokaždé ,když dojdu jeto k zbláznění.A nejvíc mě vytáčí jak si odporuje.je schopna se nepříčetně rozzuřit kvůli tomu, že mám rozpuštěné vlasy,proč jsem si jako neudělala copy,že mi moc sluší.Když si dám copy vzteká se,proč jsme si umývala teda vlasy,když je mám ted svázaný.Neustále ze mě vytahuje nějaké mé osobní problémy aby je vzápětí obrátila proti mě. Nedávno jsem se rozešla s přítelem po dlouholetém vztahu.(nebo spíš on semnou)Byl to můj první vážný vztah a jsem z toho maximálně zničená.Trošku si mylsím,že v tom má prsty i moje mamka.Nijak se netajila tím,že ho moc nemá ráda.Často jsem se s přítelem hádala kvůli ní.Vytvářela na mě hrozné psychické nátlaky.těžko se to popisuje.Když jsem byla u něj pořád mi volala ať už dojdu domů,že tu mám brdel.Ona pořád uklízí je jak šílená.Pořád musí něco dělat idkyž vlastně nic nedělá kolikrát.A říká to každý kdo ji zná,že s tím uklízením to není v pořádku,že to moc přehání.Volala mi několikrát za den i vyhrožovala,že jestli nedojdu a hned si neuklidím,tak že at donesu klíče že tam bydlet nebudu.Nejhroší je,že tam nepořádek ani nebyl.Skoro vše jsem si odnesla k příteli ,takže tam ani neměl z čeho být a navíc jsem doma skoro ani nebyla.Taky mě vytáčí jak chce abych něco pořád dělala ale pak to vždy po mě upraví.Komu by se to pak dělat chtělo.například pověsím prádlo a ona vše znova popřehazuje a pověsí jak chce .Kolikrát dělá hrozné nesmyslnosti.naštve se i kvůli tomu,že se jí zdá salám špatně zabalený když ho vracím do ledničky.že jsem málo vymačkala houbičku na nádobí,špatně přehodila útěrku na židli,že je umyvadlo moc od vody.Když si vyjdu ve rozčiluje se,že nejsem vůbec doma a kdžy jsem doma vzteká se ,že nemá nidky klid a že nechápe proč s emladá holka nejde někam bavit.Vždycky .Dřív když jsem ještě vozila špinavé prádlo rozčilovala se vždy, kdo to má prát.tak sem ho raději nevozila a co se dalo,vyprala jsem si sama.Ale nechtěla mi to věřit a říkala mi, že mám málo věcí na vyprání,že jsem prase a to bylo furt.nebo,kdžy někdo zazvoní hend se ptá kdo to je,ale jí to nestačí,Hned s ezačne motat kolem dveří a klidně je otevře a prostě s ekoukne.POřád mi tancuje za zadkem.Musí vědět vše a přitom mi sama nic neřekne a úplně nesnáší když ji někdo něco přikazuje.(např.její tchýně)Nebo-dřív se stalo,že když sme odcházeli, zavřeli jsmees bráchou na její vkus asi moc hlučně dveře a ona se hned rozječela.Vždy vyletěla rozevřela ještě dveře a řvala za náma na chodbu.ted si dáváme bacha ale ona křičí pořád autoamticky při každém zavření dveří.Když jsem nemocná vzteká se že moc kašlu nebo smrkám,že ji to rozčiluje.nebo kdžy přecházím přes obývák tak prý že chodím moc často a taky ji to rozčiluje.Ze všeho je hned na nervy a já pak taky.Zvlášt když mám nervy na vlásku z toho rozchodu.Dřív jsem se schovávala pořád u přítele,ale teď nemám kam a jsem nucená být doma.Nedávno mě zas vyhazovala z bytu kvůli tomu ,že našla na stole obal od tyčinky.Možná se to někomu zdá jako maličkosti,ale když se to děje neustále a pořád se řeší to samé,ikdyž vlastně není co řešit,je to pak těžké.A děje se toho víc,ale už jsem unavená z toho psaní.Navíc jde dost často o psychické týrání a to se popisuje dost těžko.Možná budou některé pasáže nesrozumitelné,ale psaly za mě emoce a řeknu vám, jsou hodně divoké: D

carmenn:Ahojky no teda holka nemáš to fakt lehký.To mi v hodně případech připomíná mojí matku!když jsem byla mladší a bydlela jsem ještě doma.Ale ty to máš horší než jsem to měla já.Nevím kolik ti je let..ale co nejdříve si najdi podnájem a koukej se od ní odstěhovat z baráku nebo s tebe udělá hromádku nervů.Já jsem také nikdy nevycházela moc dobře z mojí matkou,protože pořád jen poučovala -jak se co má dělat,pořád jen nadávala jak je unavená z toho že se semnou musí pořád dohadovat..no prostě jsem jí někdy nemohla ani vystát.Naše vztahy byli tak špatné,že jsem věděla že musím odejít pro dobro nás obou!Jinak bych to nevydržela a ona asi také ne...jsem ve znamení býka a tak jsem vzpurná a paličatá a buzerování to fakt nesnesu!Mrzelo mě to také hodně a snažila jsem se tu situaci mezi námi hodně krát urovnat..ale prostě to nešlo!Neříkám,že mojí mámu nemám ráda-to né!Ráda ji mám ale moc dlouho v jedné místnosti s ní nevydržím!Faktem je,že jak jsem se odstěhovala-hodně se časem naše vztahy zlepšili i když to nebude nikdy perfektní to vím.Ale jsem vděčná alespon za to.carmenn: je mi fakt moc líto,že jsi neštastná a tohle musíš prožívat.Ale do nekonečna se tohle prostě snášet od tvojí matky nedá! Je to hodně psychicky unavující a vysává to energii.A do toho jsi tu psala ještě ten rozchod s přítelem-tak chápu ,že jsi plná smutku,lítosti,vzteku,osamělosti...Doufám,že se to ve tvém životě zlepší a jestli budeš chtít tak mi klidně napiš budu rádaHodně štěstíčka Ti přeji z toho jak píšeš jsi jistě fajnová holčina která si to štěstí zaslouží!pááá

Lenas
Tak jsi mi skvěle doplnila,to co jsem zapomněla napsat.Samozřejmě mám mamku taky ráda.Ono je to složitější..já ji chápu má taky problémy.Je na dost věcí sama a v práci to také není procházka růžovou zahradou.Vím,že můj otec má jinou a schází se s ní tajně.Kamarádi mi říkali,že už je to dýl.Moc se jim do toho plést nechci,protože vím,že by to mamku položilo.Jen čekám ve strachu až se to doví(ikdyž už tuší ,ale asi to raději nechce vidět) a taky až se doví,že jsem to celou dobu věděla.mamka mi neustále říká,jak ji připomínám taťku,že jsme celej on.A protože není skoro doma(buď v práci v jiném městě,nebo na chlaupě kde je s tou svojí),přijde mi že si to vylívá vše na mě.A jak mi radíš ať se odstěhuju,tak už zase slyším ty výčitky,že ji nemám ráda a podobně.Když nejsem doma je schopná mi volat snad každých pět minut.A jak ji to jednou nestihnu zvednout pak se to ještě více zintenzivní.A nejhorší je,že vím co přesně bude říkat.POkaždé to samé.Taky se neustále chce bavit o mém bývalém příteli,idkyž ví,že mě se do toho vůbec nechce,že tím jak je to čertsvé, mě to ničí.Zbytečně ve mě vzbuzu ještě horší pocity,když řekne,jak by se měl správně kdy zachovat a já vím že on to neudělá,že jsem pro něj skončila a pak se z toho cítím mnohem hůř.Dokonce se mě snaží nutit i abych nosila to co chce ona.Když si dám kalhoty rozčiluje se proč nemám sukni,jak si vezmu sukni,chce ať mám kalhoty.jako by pořád vyhledávala nějaký konflikt.Když si chci vzít něco na sebe ze skříně,začne se vztekat,že ji přidělávám práci.Že to zas bude vše muset vyskládat a znova naskládat,.aby se nic nepomačkalo.Já bych to zvládla sama.bylo by to snažší a nemusela bych se ji doprošovatne.Ale nemám šanci.Ona to umí vše líp a navíc se dá přitom skvěle zanadávat.Takže buď ji milostivě poprosím,jestli si teda ze skříně něco můžu vzít,aby se na mě hned sesula lavina nadávek,nebo si vezmu něoc co už mám vytáhle, aby mi zas vzápětí nadávala za to jaké jsem prase.nevím jestli je to normální,že to tu tak píšu,ale celkem mi to pomáhá:/

carmenn
no mě to odstěhování od tvojí mamky taky připadá jako jediné možné řešení, pokud ještě máš nějaký pud sebezáchovy. můžeš ji mít seberadši,dokud se bude chovat tak jak popisuješ, bude tě to jenom ničit. a rodiče nemají právo si kompenzovat své problémy na svých dětech. každý z nás potřebuje trošku klidu a obzvlášt po takových životních zvratech, jako je rozchod s dlouhodobým přítelem. je mi moc líto čím procházíš, určitě to je hodně psychicky náročné, tak ti držím palečky at najdeš odvahu to nějak vyřešit

carmennAhojky.Jsi ohleduplná dcera a jde vidět,že máš ráda svoji mámu ale pochop ,že tohle není život to co žiješ!Ale je to přežívání!A to se vydržet nedá!Nemůžeš pořád brát ohled přece jen na tvojí mámu a omlouvat jí za to chování k tobě!Vždyt ona na tebe také ohledy koukám nebere!Sakra jsi její dcera!Ona si nemůže na tobě vybíjet vztek co má na tvého tátu a né jen na něj ale ona se snad zlobí na celý svět mi připadá!...tady s toho co jsi psala jak má tvůj otec jinou-tak to je jasný ,že ona to nejspíš né jen tuší ale i ví.Jen si to prostě nechce přiznat protože se bojí aby se nezhroutila jako domeček s karet- tak ty jsi její doslova psychický pytel na kterým si ventiluje svoje mindráky,vztek,nezdary, hledá si úplné hlouposti k tomu aby se s tebou mohla hádat..ona je neštastná sama ze sebe!Ale může si za to sama!Já do toho nevidím jak to mezi sebou máte ale s toho co jsem tu četla usuzuji že tě trápí a ty sama si pak připadáš i jako špatná dcera vid?Vždyt ona tě tak terorizuje to je hrůza,promin ale ted to napíši fakt docela drsně-ale měla by vyhledat nějakou odbornou pomoc a léčit se!Jinak na tom léčení na psychiatrii jednou skončíš ty!Takové ty výčitky a srážení sebevědomí-to je opravdu moc smutnéNevidí co v tobě má!Já bych to nevydržela a věř tomu ,že jediná možnost jak s toho ven a začít konečně žít!Je odejít od ní!Dřív nebo později to sama pochopíš!Pak si teprve uvědomí co v tobě měla za oporu-že jsi hodná dcera!Je to můj názor a tak to vidím já!Ona na druhou stranu potřebuje taky dostat malinko facku od života aby jí to docvakloA věř ,že to jak se chová opravdu normální neníA vím,že je mnohdy těžké to někomu říci protože lidi se baví neštěstím druhého.A ten kdo to sám neprožil asi těžko pochopí co cítíš.Ty máš přece také právo radovat se s každé maličkosti,být štastná!Víš co je hrozný pocit?To ,že jednou ztratíš sebe a svojí hrdost.Přestaneš se těšit na něco krásného,vážit si sama sebe a pak ten pocit té osamělosti toho-že ti nikdo nerozumí.Fakt mě to mrzí že holka jako ty tohle prožívá.Připadá mi že jsi hodně upřímná.Někdy ale přemýšlíš spíše srdíčkem.Chápu že se Ti uleví když to tu ze sebe dostaneš!zatím pá.-))a drž se

v mládí asi jako každý frfňala jsem ,ale čím jsem starší tím víc si uvědomuju , že je to to nejdražší co na světě mám

já si se svou mamčou naprosto rozumín, chováme se k sobě jako kamarádky, je to skvělá osůbka, jsem fakt ráda, že jí mám. Je strašně hodná, dobrosrdečná a pro nás by udělala cokoliv.

Ahojky přidám se k vám.....s moji mamkou mám velmi dobrý vztah a jsem za to moc ráda.Můžu jí říct cokoliv vím,že mě nepodrazí v dnešní době je těžké si najít kamarádky kterým se dá věřit.Mamka je moje nejlepší kamarádka na kterou se dá spolehnout má stejné koníčky jako já vše co se týče mody,vlasu,líčení jsme stejné.Jsem rádá,že jí mám!Je mou velkou oporou

Tak moje mamina by byla, myslím si, suprová ženská, kdyby neměla za manžela chlapa hulváta, tyrana, egocentristu a prase, které navíc poslední dobou ještě i rádo pije. Tato osoba je bohužel zároveň i mým otcem O tom, co je tento člověk zač se rozepisovat nebudu, protože tohle je diskuse o matkách.
Matku bych charakterizovala slovy jedné z vás na jiné diskuzi: upocená služka v moci tyrana (jen pro vysvětlení-to cosi, co je mým otcem a jejím manželem, nás vyloženě fyzicky nenapadá, myslím tím psychický teror, zato opravdu ukázkový).

Ovšem matku nemůžu litovat, přijde mi, že na tom z velké části nese vinu sama. Nikdy se mu nepostavila, jen pokorně a tiše uklízí svinst*o, co on kde nechá, poslouchá, jak nás tyranizuje, dívá se, jak chodí denně domů ožralej atd. Každá jiná by něco takového dávno vypakovala z domu, ona to trpí. Za toto svou matkou pohrdám.

Možná vás napadne, proč se sestrou nezasáhneme-tady ovšem není jak. Jemu člověk v pozici podřízené dcery nemůže nic říct, s takovými lidmi se nedá nic konstruktivně řešit, všechno jen otočí proti vám a vede to akorát k dalším rozporům. Ovšem matka je jeho žena, žena, která si ho vybrala, ale která od něj zároveň nikdy neodejde a bude to raději po zbytek života snášet. Už teď je neuvěřitelně frustrovaná, vydeptaná a zbitá životem, který s ním vede a jeho chování na ní zanechalo dost podstatné stopy. Někdy mi přijde, že se ta jeho nenávist vůči nám (a teď to nepíšu nijak zveličeně, opravdu nás nenávidí) začíná promítat i do matky a ta postupně taky začíná být zlá a nepřátelská.

Tak mamka je moje nejlepší kamarádka a vždycky byla. Nikdy jsem neměla moc přátel a kamarádek, jen spolužáky.S mamkou řeším naprosto všecko i ty nejintimnější věci, svoje vztahy jeji vztahy, prostě naprosto všecko. Spolu chodíme do kina, nakupovat, na koupák, bruslíme, jezdíme na kole, na dovolenou - pokud nejedu zrovna s přítelem nebo ona se svým. Zvládly jsme spolu rokem její rakovinu a to že nás otec během té nemoci opustil, a to nás asi ještě víc stmelilo. Jinak mamči je 40 a mě 19. Jsem z Ostravy a chystám se na vysokou školu do Prahy, a to pro nás obě bude asi dost těžké, ale budeme si muset zvyknout a nějak se od sebe odpoutat. Mezi námi není takový vztah závislosti matky na dcěři a dcery na matce, že bychom si bez sebe ani *******. Jsme prostě nejlepší kámošky, ona mi nikdy neříkala co mám nebo nemám dělat a já ji taky ne, vždycky to proberem ze všech stran ale nic si nediktujeme.

Já mám se svou maminkou také skvělý vztah a jsem moooc ráda, že jí mám! Když čtu některé příspěvky, tak je mi z toho moc smutno!!

marrie
Přeji, aby jsi si mohla své maminky zase někdy vážit!!

.. ts.. to ešte nepoznáte moju mamku, tá je najlepšia ))))

taky bych chtěla s tou mojí tak vycházet...

předestírám, mám svoje rodiče ráda, ale moc věcí mi na nich vadí, a to bez ohledu na to, že u nich již nežiji. beru je bohužel spíše jako příbuzné než nepostradatelné rodiče. podle mého mne moc také jako dceru neberou.
mám staršího bráchu ještě, ale ten je příliš svůj.
jako malá si pamatuju hezké dětství naši nás brávali všude sebou, sousedka nás hlídala když to nešlo jinak, naši si s námi hráli a povídali. ale dál puberta a tak..bohužel jsem smutný důkaz toho, když rodiče s dětma moc nemluví o dospívání.tudíž jsem nevěděla co je menstruace, až díky kamarádkám, filmům a knížkám, neuměla jsem se malovat, neznala jsem podprsenku..nic!!všechno mi pomohli kamarádky.navíc mám bráchu o 4roky staršího. a věčně zvědavého.naši si moc nezakládali na schovkách a tak brácha nacházel časopisy..no a se mnou tehdy 8-10letým děckem (zhruba nevím už kolik mi bylo)to praktikoval.byli jsme děti, ale i tak to nebylo nic moc.možná to zapříčinilo to, že ačkoli to pak přestalo, netrvalo to dlouho, tak jsem měla s ostatními trochu potíže při komunikaci. Snažila jsem se vždy vést, být první.
možná trochu pocit být někdy první, ne až ta druhá jako doma.
každopádně rodiče nás vychovali tak, že nám materiálně nidky nic nechybělo, ale láska, porozumění a cit tam nebyl.měli a mají nás rádi, ale nedají to najevo.první objetí jsem dostala od tety když mi bylo 14 a byla jsem vykulená co to je.pusa se u nás dávala jen na narozky, vánoce.
když jsem přijela po měsíci ze zahraničí z praxe, první tátova věta na letišti zněla: prodal jsem ti auto.dneska si pro něj jedou..(žádný ahoj, chyběla si mi..)utíkala jsem ho obejmout..a plakala jsem dojetím..on byl z toho mimo.
v 19 letech jsem pár dní po slavnostím předání matur.vysvědčení odešla bydlet k tetě do prahy že budu na brigádě..ale seznámila jsem se z přítelem a s tím žiju. jakoby jsem z domu utekla, ale jak to jinak udělat?
normálně se s rodiči stýkám, ale nic extra.zavolám když něco potřebuju, občas si s mamkou normálně zatelefonujem, ale nic moc.nerozumíme si.
mám pocit, že dkyž něco chtějí oni je to na prvním místě, pak brácha a nakonec já..nejdřív v mých 10 si koupila prvního psa..za 2roky si nechala štěnata a udělala si postupně chovatelskou stanici, pak si koupila jinou rasu a chytlo jí agility.potom snowblady a ted chytla máma i táta od bráchy motorkářskou vášen a mají každý svou motorku, hadry a vše..
sem tam, asi tam na narozky a vánoce mi dají nějakou korunu, ted mi máma s bráchou pomohli při stěhování..ale to je celý..je mi to líto..nikdy se mnou nikam nechce jít..táta mi říkám, že chodím oblíkaná i učesaná jak vandrák..nesnáším název: chruny, tak říkali mým vlasům..říkám si, že bych ráda kamarádský vztah, ale naši jsou svým způsobem namyšlený a tak na svatbě se bojím, že si s přítelovými rodiči nebudou co mít říct..naši jsou totiž hrozně předvídatelný o čem se budou bavit..příbuzní nás moc rádi nemají..no jo, to zase bude přednáška...chjo..si připadám jak pitomec..tuhle mi táta něco nesl do práce..ani nezavolal, dal mi to na recepci a oni mi pak zavolali at si to jdu vyzvednout..chjo..